Jevišovice – Mikulovice

Jevišovice se mi od minule zdály prozkoumané nedostatečně, narychlo jsem tedy na tento víkend naplánoval trasu začínající právě zde. Nechal jsem se autem vyložit právě u silnice, kde jsem minule odbočoval. Tentokrát jsem to vzal po žluté po zámeckých schodech nahoru.

Starý zámek Mikulovice

Starý zámek Jevišovice

Chtěl jsem založit Geospy objekt, tak jsem potřeboval udělat několik fotek i zblízka. Na to, že je tu keška, jsem přišel až doma. To ale vůbec nevadí, ještě se sem podívám! Pokračoval jsem po žluté přes město. Tradiční problém městského značení byl i zde, prostě nedostatečné. Pro tyhle situace naštěstí nosím turistickou GPS, a za chvíli se nacházím na malebném Náměstíčku.

Náměstíčko

Náměstíčko

Spíše letmo fotím i interiér kostela a vcházím do zámeckého parku.

kostel sv. Josefa

kostel sv. Josefa

 

Je to hotová džungle, ale líbí mi to. Uprostřed je řada soch. Nový zámek údajně není ničím zajímavý. V současnosti je z něj domov pro seniory. Na stará kolena zámecký pán, to nezní špatně.

Nový zámek Jevišovice

Nový zámek Jevišovice

Žlutá dál pokračuje kus po silnici, pak mezi poli k lesu, a 5km lesem rovně, což je děsná nuda, ale aspoň to slunce tolik nesmaží. U Venclova mlýna mě napadá jakýsi hmyzák, mám několik krvavých kousanců vč. jednoho na spánku a pěkně to oteklo. Příště by to teda bez repelentu nešlo. Opouštím žlutou značku a přes zavěšenou lávku přecházím řeku, a dávám svačinu (zas ta Májka).

Lávka u osady Lapikus

Lávka u osady Lapikus

Lesní cesta několikrát překračuje potok. Jsou zde pro pěší vždy dva svázané sloupy přes potok, ale je tak sucho, že to vždycky přeskakuju po kamenech. A to už jsem pod Lapikusem: Nahoru na zříceninu je to krásný trhák, asi 80 m. Nahoře fotím, ale není tu moc možnost odstupu. Nacházím jedinou kešku dnešní výpravy, ale díky za ni. Scházím dolů a objevuji další obrovskou stěnu zříceniny. To tedy musel být hrad.

Lapikus

Lapikus

Je to ovšem pro fotku dost zarostlé, asi by to chtělo spíš v zimě, to by ta stěna pěkně vylezla. Kolem je množství cestiček, hotové bludiště. Po chvíli ale konečně narážím na zelenou značku a informační tabuli. Podle ní se zde vyskytuje Roháč obecný. Koukal jsem po něm celou cestu, ale nebyl vidět, a to bych řekl, že je jeho doba. Cesta lesem je pohodová, ale jak dojdu na kraj lesa, a značka vede mezi lesem plným kopřiv a polem řepky, pěkně sakruju. KČT, achich achich, to to nešlo vést trasu jinudy? Asi po 400 m je naštěstí konec utrpení a přícházím do vsi Plaveč. Hned mě zaujala umělá vodní plocha s neuvěřitelným množstvím žab (Skokan zelený).

Vlhké louky – krajinotvorná nádrž

Vlhké louky – krajinotvorná nádrž

Na náměstí obdivuju zámeckou rotundu. Na zámku je překvapivě opět domov pro seniory. Z mostu fotím zámecké stavení, dovnitř jsem se neodvážil.

Plaveč - románská rotunda

Plaveč – románská rotunda

Plaveč - podzámčí

Plaveč – podzámčí

Přejdu most a dávám se doprava, po uměle zvýšeném břehu, který vzadu přechází v hráz. Jsem u začátku vodní nádrže Výrovice. Cestu jsem měl naplánovanou se dvěma konci, a to buď kolem nádrže až po Tvořihráz, a nebo se odpojit a jít na sever do Mikulovic. Nakonec zvítězila druhá varianta, byla o kousek kratší.

čerpací stanice Výrovice

čerpací stanice Výrovice

Opouštím zelenou značku. Cesta vede stále do kopce, procházím mezi rozlehlými sady. Těsně před cílem odbočuji k Mikulovickému jezeru. Je zde podle mapy i rozhledna. Až jsem přišel blíž, málem jsem se potrhal smíchy. Tomu říkám rozhledna, za peníze EU.

Vyhlídková věž Mikulovické jezírko

Vyhlídková věž Mikulovické jezírko

Z „věže“ je vidět maximálně na druhý konec jezírka, a to ještě nesmí mít stromy listí. Pro děcka na pískoviště by to byla jistě dobrá věž.

Mikulovické jezírko

Mikulovické jezírko

V Mikulovicích u kostela strkám hlavu pod hydrant, paráda! Sem na škvarek a tohle je skutečné osvěžení. Žena mě nakládá do auta a jedeme přes Jaroměřice domů. Až na tu část lesem „furt rovně“ to byl velice pěkný výlet. GPS ukazuje 23 km našlapáno.

Kostel sv. Petra a Pavla v Mikulovicích

Kostel sv. Petra a Pavla v Mikulovicích

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/jevisovice-mikulovice/

 

Reklamy

Boskovštejn a Jevišovice

Když byl ten prodloužený víkend, bylo potřeba udělat aspoň jeden pěkný výlet. Stržený mozol na ruce není na kolo nic moc, takže jsem se rozhod pro pěší trasu. No a protože v plánu nebylo nic kloudného, využil jsem již dříve naplánovanou trasu Litovany – Grešlové Mýto. Původní plán počítal s tím, že vyjdu z Litovan a v Grešlovém Mýtě sednu na vlak a dojedu do Třebíče. Jenže odpoledne se měly opékat špekáčky, a o ty se přece nenechám připravit! Vzal jsem to tedy obráceně, a nechal se autem vysadit v Grešlovém mýtě. Už ten název. Kdysi se tu asi platilo mýto jedna grešle za použití barokního mostu. Je tu pěkná restaurace, aspoň podle vzhledu zvenku. Je to ale jen výchozí bod, takže si to hned mažu po polní cestě k lesu. Rybník Mírovec obcházím bohužel ze špatné strany, přes les není vidět. Tak příště alternativní trasa. Za rybníkem přecházím Jevišovku a koukám po nějaké kešce. Nejbližší klasika je Boskovštejn. Tam stejně jdu, takže jsem klidný a pokračuju dál po žluté značce. Před Boskovštejnem objevuju první ceduli asi naučné stezky „Po stopách prapředků“. Koukám na to jako blázen. Dál se o nich ještě zmíním.

tvrz Boskovštejn

tvrz Boskovštejn

U tvrze odlovuji bezproblémovou kešku a dělám pár fotek z různých úhlu. Škoda že nešla udělat nějaká se zrcadlením ve vedlejším rybníku. To bych musel na druhou stranu rybníka do lesa, ale nebyl čas na hrdinství. Musel jsem dojít včas na ty špekáčky 🙂 Další fotka co by se měla udělat příště. Za Boskovštejnem cesta naštěstí zas vede hned mimo asfalt. Je tu ale vysoká tráva, jde se špatně. Míjím svah s osvětlením a boudou, všechno je ale v dezolátním stavu, opuštěné. Doma na netu jsem našel, že zde kdysi býval lyžařský areál. Asi po kilometru konečně končí cesta trávou a jsem v lese. A není to obyčejný les, je to Černý les. Nepůsobí ale nikterak strašidelně, naopak, a taky je tu příjemný chládek. Na rozcestí žlutou značku protíná „cyklotrasa“, prostě asfaltka akorát tak široká na tahač se dřevem. Přecházím Jevišovku po ní, chci se napojit na modrou, abych mohl přehradu fotit se sluncem v zádech. U mostku je taky bouda na měření stavu vody, které je poměrně málo.

most přes Jevišovku

most přes Jevišovku

Po krátkém stoupání odbočuju na modrou značku. Míjím tak Hlubovský rybník. Snad jsem o moc nepřišel. Po dalším kilometru se ukazuje, že modrá značka je značně obtížná cesta. Pěšina není zaseknutá do svahu, vyvrací to kotníky, často potřeba přelézt kládu nebo balvany, taky brod. Dole se občas mihne mezi listím chata. Potkávám uondanou partu lidí, a ptají se mě, jaký je dál terén. Na skalce pod elektrickým vedením pro chatovou oblast se usazuju na oběd. Májka a dva rohlíky. Je to fakt nouzová strava, samozvaná královna paštik. Po svačině hned pokračuju, a za chvíli už je vidět vodní hladina přehrady.

Jevišovická přehrada

Jevišovická přehrada

Je to taková zmenšená dalešická přehrada, ráz je opravdu stejný. Míjí mě loďka s rekreujícím se párečkem. Před hrází procházím kempem, jinudy to ani nejde. Kešku u hráze nenalézám, doma zjišťuju na netu že už je zrušená. Ale to už je hráz na dohled.

Hráz Jevišovické přehrady

Hráz Jevišovické přehrady

Je to zlatý hřeb vejletu, tak se dlouze kochám. Jsou to bójky ohraničující jak blízko ke hrázi můžou loďky zajet. A loděk je tu opravdu spousta. Jen nevidím žádné šlapadla nebo tak, ale sezóna ještě nezačala. Po hrázi lze přejít na vlastní nebezpečí. Je tu pamětní deska, kde se dočtu, že hráz byla postavena už v devatenáctém století. Dnes je to funkční technická památka.

Jevšivická přehrada, koruna hráze

Jevišovická přehrada – koruna hráze

Modrá značka pokračuje dál, ale přejít to a osahat si ty kameny je povinnost. Stejně ji dál nepotřebuju, vezmu to po polních cestách podle navigace. Dole na hlavní silnici se pokouším fotit Jevišovický zámek, ale je to moc zespodu, špatná pozice. Přecházím znova řeku a sápu se do prudkého svahu úzkými uličkami ve Střelicích. Jak jsem čím dál výš, je vidět že tady je naopak krásná pozice na fotku zámku. Vyškrábat se do kopce za fotkou se prostě vyplatí, to platilo a bude platit.

Zámek Jevišovice

Zámek Jevišovice

Cesta končí u obrovské hromady hnoje. Obcházím ji velkým obloukem, a za hnojem objevuju další informační sloupek „Po stopách prapředků“! To už mi teda hlava nebere. Neexiistuje možnost jak se sem normálně dostat, jen kolem toho hnoje. A na sloupku navíc stojí: „Dále za sucha přes pole“. Svatá prostato, tomu říkám stezka za peníze z EU. Jdu asi kilometr obilím, a doufám, že se to za mnou zase zvedne. A dole skutečně byla další cedule. Už mi to nedalo a vyfotil jsem si ji.

Po stopách prapředků

Po stopách prapředků

Není divu, že jsou cedule jak nové. Nikdo se k nim totiž nedostane, ani ti vandalové. Možná to byl ale záměr, nerad bych někomu křivdil. A to už jsem u Němčického dvora. Kousek odtud je další keška. Pěkně ukrytá v kopřivách. Aspoň nebudu mít revma, říkám si, když svrbícíma rukama fotím rybníček u dvora. Dvůr teď slouží jako penzion.

Němčický dvůr a soukromý rybník

Němčický dvůr a soukromý rybník

Na příjezdové cestě kolem mě velkou rychlostí projede bryčka s koňmi, a dědci na ní se chechtaj 🙂 . Cesta dál pokračuje 5 km po silnici do kopce přes ves Slatina, nic zajímavého ani příjemného. Jsem rád když zas zapadnu do lesa za statkem Na dvorku. Kolem Újezdského mlýna a už jsem v Litovanech. Celkem jsem našlapal 21 km. Špekáčky od párkaře na Brněnce nezklamaly!

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/greslove-myto-litovany/