Klučovská pětadvacítka

V neděli bylo celkem pěkně, i když větrno. Sluníčko střídané krásnými mráčky přímo vybízelo k vycházce. Rodinku jsem si užil za posledních pár dní volna celkem dost, takže jsem ne v deset jak byl plán, ale až v jednu po obědě konečně vyrazil. Naklikání trasy na mapy.cz ukazovalo cca 18km. Jak je to ošidné, je vidět z názvu článečku :). Vyrazil jsem tedy na Brněnku, přes most, a dál po červené turistické trase. Hned první strmé stoupání na železniční most mě pěkně zahřálo, takže vítr už tolik nevadil. Hned kousekm za mostem je moje oblíbené místo, v GPS ho mám označené jako MagicPoint (podobnost s mou bývalou prací není náhodná). Prostě je to místo, kde jste hodně vysoko, kolem vás mladé břízky, a vy sem tam vidíte dozadu na Třebíč, dole nivu Jihlavky a železniční trať. Na vás ale vidět moc není. Úzká cestička se odtud svažuje zpět na úroveň trati, a tady jsem si ho všiml. Přede mnou na cestě seděl ptáček, a vůbec se mu nechtělo uhnout. Až když jsem se přiblížil na půl metru, poskočil párkrát po cestičce, a zas si tam tak klidně seděl. Díky tomu se mi ho taky podařilo vyfotit i se základním objektivem.

Červenka obecná

Červenka Obecná

Protože to vypadalo, že ten pták je slepej a hluchej, budu tomuto úseku odteďka říkat Cesta slepých ptáků, jako taková malá pocta L. Součkovi 🙂 Dole jsem si všiml nějakého páru ve vycházkovém, jak si to štrádují k železničnímu mostu. Tipoval jsem to na kačery, kteří jdou odlovit nedávno založenou T-5. Jak jsem tak koukal přes ty stromy, najednou se tam mihla černá veverka. Nebyla to ale žádná krotká veveruška z parku, byl to nevyfotitelný černý ďábel, za tři vteřiny v trapu. No moc jsem se kvůli tomu nermoutil a pokračoval dál, až na odbočku Dobnavka. Tady jsem to vzal prudce do kopce na Dobrou Vodu. Až jsem se vyškrábal z lesa, začlo sluníčko zase pěkně svítit. Mezi polními cestami tu bylo pěkných pár trsů Rozrazilu, který krásně modře svítil na dálku.

Rozrazil (asi) Lékařský

Rozrazil (asi) Lékařský

V Dobré Vodě byly kdysi lázně se sirnou vodou (odtud název), dnes je tu jen skautská klubovna. Přecházím potok a pomalu stoupám podél potoka ke Kožichovicím. Je to pěkný úsek, potok je lemován vrbami a olšemi. Lesy ČR tu vybudovaly pro turisty odpočívadlo. Míjím pastvinu, kde mě předloni pěkně bacil elektrický ohradník do ksichtu, když jsem fotil ovce, a už jsem ve vesnici. U rybníka dělám fotohádanku pro Facebook. Nakonec to teda uhodli překvapivě rychle :(. Přecházím hlavní tah na Dukovany a polní cestou lemovanou třešněmi stoupám k lesu kolem Klučovského kopce. Za třešněmi je ovšem řepka. Svítí potvora přišerně, ani jsem to nefotil. Projde se mezi několika řadami keřů a už jsem na kraji lesa. Žlutý okruh kolem Třebíče je tu mizerně značený, kus se musím vracet. Vyplašil jsem přitom statného srnce. Mocně na mě několikrát zaštěkal a zmizel v lese. Kousek od vysílače vidím na zemi mezi stromy známé listí. Byly to konvalinky, a začínaly kvést.

Konvalinka vonná

Konvalinka Vonná

Přejdu silnici do Klučova, koukám pořád na ten vysílač co je na něm divného, a už mě to docházi. Sundali vrchní anténu pro vysílání televize! Ten kus, co vypadal jako komín od parníku a v krajině sloužil jako orientační bod. Holt změna je život.

Klučovský vysílač

Nový vzhled Klučovského vysílače

Mířím na PP (Přírodní Památka) Klučovský kopec, skouknout co tam teď kvete. No moc tam toho nezbylo. Jen pár trsů Rozrazilu, odkvetlé chomáče Konikleců, srnčí bobky, pařezy.

Pařízek Radim

Radim Pařízek

Kousek odtud na kraji lesa má chatu kolega z práce, dělá do včel. Byl asi doma, kouřilo se z komínku. Opatrně jsem v uctivé vzdálenosti obešel včelí úly a napojil se zpět na žlutou turistickou trasu. Cestu Klučov – Slavice znám dobře, počasí už moc fotkám nepřálo, a tak jsem šel svižněji. Kolem skládky  TKO u Krochotu procházím fakt rychle, odér se nedá.

Bouda u Ovčárky

Bouda u Ovčárky

Slavice procházím bez zastavení, i když v plánu bylo dát si tady jedno pivko v hospodě Na Kovárně. Na zahrádku to ale nebylo, a už jsem toho větru měl dost. U vodojemu lovím jednu nově vzniklou kešku a hned pokračuju k Poliklinice na Vltavínské. Jeden pohled do jízdního řádu a je jasno, teď už nic o víkendu nejede, takže to musím dát až domů. Stavuju se ještě v Kauflandu pro Peňasol na zpříjemnění večera a dom. Celkem to dalo 25,5 km, což už není málo, a nohy jsou cejtit. Dobré to bylo!

trasa

Reklamy

BOPO MTB a Startrails

Poslední dobou v těch vedrech to nebylo na žádné foto-žně, takže opět napíšu združený příspěvek.

V sobotu jsem chtěl jet udělat pár cvaků na MTB závod do Boroviny. Jenže. Do toho volá Yahyman, že by se jel projet na kole. Teplo teda hrozný, ale vyrazili jsme. Původně jsem chtěl vzít třístovku a udělat zpocený detaily a tak, ale bumbrlík se moc nedá vozit na kole. Na závod mě v podstatě upozornil J. Dobeš, tak sem si ho aspoň vyfotil. Koukali jsme jen na jednu kategorii, do 15 let, neměli jsme na to čas celý den. Byly k vidění úplní amatéři v bavlněným triku a šortkách, ale i blázniví profíci rozehřívající svaly na oholených nohách na rotopedu. K občerstvení Ježek (bodne!), ZON limča a klobása (tu jsme nedali, bylo před obědem).

J.Dobeš

J.Dobeš

Vítěz kategorie

Vítěz kategorie

Po dojetí všech z kategorie jsme to zabalili. Vzali jsme to po okruhu k jedné kešce a zpět domů opět Lorenzovými sady. Sem se musím stavit na nějaký makra, pěkný rybníčky!

No a na druhý den bylo jasno, tak jsme se opět náhodou po SMS domluvili, že pojedem fotit nějaké noční fotky. Yahyman původně myslel na baziliku, ale jsem si jistej, že sem říkal Vodojem kostelíček. Ale dopadlo to docela dobře, po počátečních technických problémech (Foťák musí být na „B“ a nechat to v režii časovače) z toho něco i vylezlo. Snad. Každopádně cenná zkušenost.

Startrails a Vodojem

Startrails a Vodojem

Vodojem Kostelíček

Na blogu paní Hanky, (kterou tímto zdravím) – sceneryphoto.blog.cz  se objevila jednoho dne informace, že se dostala k focení z vodojemu Kostelíček.

Fotka mě velice zaujala, protože šlo opravdu o pohled hodně z výšky pres celou Třebíč. Jen jsem u toho litoval, že já se tam jen tak  asi nedostanu. A hle, jednoho dne jsem se někde na netech dozvěděl, že zde bude oficiální týden otevřených dveří. Vodojem má projít rekonstrukcí, a tak je týden otevřen (polovina plošiny) pro veřejnost, pak už zas nebude snadné se tam dostat (pozn. ten pán vypadal, že by se s ním dalo mluvit). Konkrétně tady je pozvánka. To se prostě musí využít! Dal jsem vědět Yahymanovi, a předběžně jsme se domluvili hned na pondělí, proč to odkládat.

Yahyman fotí z vodojemu

Yahyman fotí z vodojemu

Dole u branky čekal pán z vodárenské společnosti a ptal se nás, na jakou hodinu jsme objednaní a kolik nás bude. To jsme pravda trochu podcenili, protože jsme si říkali že se prostě přidáme k nějaké skupině a podobně, termín jsme si nerezervovali, což se asi mělo. Byl by i nějaký výklad, ale jak pán správně tušil, nebyli jsme tam až tak kvůli vodojemu jako spíš kvůli fotkám z něho 🙂 Výhled je skutečně nádherný, škoda jen, že obloha  ten den byla hodně plochá, takžka bez mraků, co naděláme. Umlátili jsme to závěrkama ze všech stran, měl jsem i dalekohled, a za půl hodiny jsme lezli dolů. Nebudu čtenáře unavovat technickými daty, nemám na ně stejně paměť. Utkvělo mi v hlavě pouze to, že to je 100 schodů, vodojem je gravitační, sám tedy nateče vodou od Heratic! A teď už fotka!

Třebíč, pohled z vodojemu

Třebíč, pohled z vodojemu