Bouzanov-Vladislav

Dlouho jsem nikde nebyl tak jsem musel vyrazit tuto neděli. V sobotu jsem opět vzdal Oslavanskou 50, počasí stejně nebylo nic moc. Ani ta neděle neslibovala nic extra, ale nakonec se to dalo. Nechal jsem se dovézt skoro až na rozcestník Bouzanov (Stropešínský most), že si projdu nově vyznačenou zelenou trasu po severní tj. levé straně Dalešické přehrady. Kus už jsem šel loni a to mě právě navnadilo dát tu zelenou celou. Až k lokalitě Lavičky se šlo docela dobře, byť poslední kus je hodně strmý. Ani jsem se dole moc nerozhlížel a hned dupu zase do kopce k hájovně. Jemně poprchává. U Hájovny se k tomu ještě přidá slušný vítr, protože na chvíli cesta vede krajem lesa. Značení mi přijde lepší, než když jsem šel pro pár keší na trempských místech tady. Je ale škoda, že cestu nevedli kolem bývalé chaty Rio de la plata. Cesta vede opět k vodě a obchází zátoku, aby překročila přítok – Kozlanský potok.

Zátoka Kozlanského potoka

Zátoka Kozlanského potoka

Kameny porostlé mechem tu vytváří prostor pro malé vodopády. Když teče alespoň trochu vody, je to radost pohledět. Chvíli fotím, ale bez stativu to není ono.

Kozlanský potok

Kozlanský potok

Vyfuněl jsem na Kozlanskou vyhlídku, i kolem trempských pomníků (u Maxe) jsem jen prošel. Přes chatovou osadu, kde už se to probouzelo po zimě až na rozcestník na kraji lesa. Dál  značení chybí až k vodě – místnímu přístavišti. Protože nemám trasu v navigaci jelikož je nová, tak jsem pořád na vážkách jestli jdu dobře. Obdivuju bílé kvítky, kterých jsou tu doslova koberce. Nevím co to je, ale zjistím si to. Tipuju to na Sasanku. Místní přístaviště by stálo za to prozkoumat více. Ale je tam pohyb, tak hned zase jdu do kopce, obloukem kolem chat. V Autocampu Borovinka taky probíhají jarní údržbářské práce, do zvuku datla a kosa je tu slyšet i cirkulárka a vrtačka. Opouštím les a připravuju se psychicky na průchod obcí. Na začátku ještě malé zastaveníčko na čaj u malého rybníčku.

Se šlapadlem rybníček, romantiky kousíček

Se šlapadlem rybníček, romantiky kousíček

Koněšín se ukázal jako zakletý. Několik desítek minut jsem nemohl přijít na to, kterou to ulicí mám odbočit vlevo. Prostě jsem značku neviděl. A do toho začaly padat kroupy. Pošťačky roznášející letáky se poschovávaly pod stromy, ale co my turisti? Nakonec jsem to vzal logicky až na konec obce, obešel místní „průmyslovou zónu“ a u malého rybníčku se konečně zase napojil na zelenou TZ. Dál se trasa docela táhla polní cestou, kde nic nebylo k vidění, až na to aprílové počasí. Mraky vytvářely neuvěřitelnou kulisu, bylo krásně vidět na kterých místech prší a kde svítí sluníčko, až to samozřejmě trochu navlhčilo i mě. Naštěstí i dost foukalo, takže to rychle schlo.

Dubnové mraky za Koněšínem

Dubnové mraky za Koněšínem

 

K jediné keši tohoto výletu je to od Koněšína skoro 2 km. Protivítr mi to ještě ztěžuje, takže v předklonu minu odbočku zelené značky ani o ní nevím. Mířím co nejrychleji do závětří lesa. Odtud už je to opravdu kousek na vyhlídku nad Jirkasovým mlýnem. Je tu i pěkný kámen na sezení, takže ho chvilku využiju, dopíjím čaj z termosky a mžourám do odrazu slunce na hladině.

Vyhlídka nad Jirkasovým mlýnem

Vyhlídka nad Jirkasovým mlýnem

Dál musím kus zpátky, ale nevím jak velký kus, takže vytahuju „chytrý telefon“ a na mapy.cz hledám, kudy přesně to má vést. Vracím se asi 400 m, není to tak hrozné. Dál cesta vede kolem potoka dolů ke koželužně, která už je zdálky cítit. Vodopád na potůčku žádný, je to skoro vyschlý, místy se potok zcela ztrácí pod kameny. Míjím jez u bývalého Čermákova mlýna, prchají přede mnou slepice patřící majiteli místní usedlosti. Nebýt toho smradu, je to tady krásné údolíčko. Vrby a olše v protislunci vytváří neuvěřitelnou podívanou, kterou je možné spatřit pouze na jaře.

Jihlavka u Číměřské prachárny

Jihlavka u Číměřské prachárny

Od Prachárny je to do Vladislavi už jen 2 km. Stihnu bus 17:27, říkám si. Ale to by nesměla mít pivovarská hospoda ve Vladislavi otevřeno. Dávám tři kousky a vyzvedává mě kolega Yahyman. Mělo to být 12 km, trasa z Garmina má přes 13 km, asi to tak něco mezi bude.

Projitá trasa Bouzanov - Vladislav

Projitá trasa Bouzanov – Vladislav

Doma najdu první jarní klíště 😦 Chce to to očkování. TFTT

Divoká Oslavka (Asfaltová)

Starosta Náměště vodoMěrka, se definitivně zbláznil. Chce vyasfaltovat údolí Oslavy kvůli In-line trase, pod zástěrkou protipovodňových opatření.  Prej ochrana Náměště před 10-ti letou vodou.

Tak za prvý –  Oslavka teče od severozápadu, takže zmiňovaný úsek U Vlasáka je až ZA MĚSTEM. Někdo by to měl starostovi říct dřív, než bude veřejně za pitomce. 🙂 Za městem je jen bývalý komunistický lágr, totiž tábor (jiné slovo pro totéž 🙂 ), Jiskra. A že to nebude platit město ale Povodí? Proč by si zrovna Povodí stavělo in-line trasu, chápete to? Jako pro ryby?

Za druhý – schovávat vyasfaltovanou in-line trasu za zvýšení retenční kapacity je hodně průhledný trik. Komu tady jde starosta Měrka na ruku? Přírodní rezervaci? Vysfaltovat je všechny! Jiskry? Sokol? A kolik komu za to? A komu tím jako prospějete?

Dosti politických keců, sám je nemám rád. Takhle hluboko se totiž musí klesnout přátelé, chcete li dělat byť regionální politiku. V této kauze se ještě budu angažovat, protože takhle smradlavou rybu za humnama fakt nechci.

A teď k konečně k sobotnímu výletu. Vyrazil jsem vlakem do Náměšťě až 10.39, šourákem. V klidu, žádný spěch. Počasí stejně slibovalo spíš zamračenou oblohu s deštěm. Od vlaku po červené, vydupat nahoru a zas dolů přes trať, k Velkému poli. Hodinka. U Vlasáka studuju ukazatel, který říká: Jen pro zdatné turisty. Za vyššího stavu vody, za sněhu a námrazy NEPRŮCHODNÉ! Zvažuju jestli sem zdatný turista a kolik asi tak je po nedávných deštích vody. Nakonec se pro sichr jdu podívat na vodu na lávku za Vlasákem.

Lávka U Vlasáka

podzimní lávka U Vlasáka

Stav vody vypadá dobře, takže to risknu a vracím se k Vlasákovi a pokračuju po červené. Dvě zákruty a Oslavka už je skutečně divoká. Těsně před první trampskou osadou skála zasahuje až do řeky, a musí se lézt po řetězech. Proto ti zdatní turisti. Podzim už barví listy…

Podzim na Oslavce

Podzim na Oslavce

První trampskou osadou (TO) ve směru toku řeky je Zlatá podkova. Je to v podstatě historické místo. Má krásně vyvedený totem a spoustu pamětních tabulek na zemřelé kamarády trempy.

T.O. Zlatá podkova

T.O. Zlatá podkova

O kousek dál míjím Žlutou skálu, mezi trempy se jí tuším říká Orlák.

Žlutá skála, svislé panorama z 5-ti fotek

Žlutá skála, svislé panorama z 5-ti fotek

Mám jen 35mm objektiv, tak jsem udělal alespoň svislé panorama. Docela to vyšlo, na to že to bylo z ruky. Asi půl kilometru dále po směru toku míjím další osadu – Údolí Klondike. Taky má krásný totem –  s vyřezávaným bobrem, sovou a další zvířenou. Napadla mě tady otázka, jestli na Oslavce někdy bobr žil. Cesta se začne zvedat, za chvíli to zase jde dolů a zas nahoru, jak na houpačce, stále ve svahu. Cestička se zužuje, některé úseky jsou jen pro jednoho chodce, zaříznuté do prudkého svahu, přecházím i suťovisko. Mapa se trochu liší od skutečnosti, a papírovou jsem si pro změnu vzal Třebíčsko, takže Oslavku nemám. Sranda. Slézám cestou necestou na výběžek zříceniny hradu Lamberk.

Pomník na Lamberku

Pomník na Lamberku

Je to tu skutečně parádní, za tohle ta obtížná cesta stála. Hledám kešku a GPS mě samozřejmě vede tou nejnemožnější cestou ve strži. V pohodě ale podle hintu nalézám, dokonce mám i vlastní tužku (je to mikro). Loguju, obhlížím různé výhledy na řeku. Na jednom informačním panelu (díky trempům) se dozvídám, že na tomto místě se na řeku díval i Jan Žižka.

pohled Jana Žižky

pohled Jana Žižky

Zkouším to jedním okem, sranda musí být. Na závěr fotím skalní průrvu a slézám pod Pastýřku.

Průrva na Lamberku

Skalní průrva na Lamberku

U řeky jsem zjistil, že modrá sice pokračuje na druhou stranu, ale brodem. Voda ledová, řeka široká, vyprd sem se na to. Na druhé straně se najednou objevil chlapík, sundal holínky, a hravě to s klackem v ruce přešel. Místy byla voda ke kolenům. Nabídl jsem mu hlt teplýho čaje, ale nechtěl, prý má kousek chatu. A skutečně, asi po 300m jsem ho potkal znovu, už seděl se ženou na zápraží. Došel jsem k mostu u Skřipiny a žena mě nabrala autem. Oslavka? Pěknej výlet, opakovat!