Svatební cesta – den 1. – Ratibořické údolí

Protože ještě stále nemám fotky ze svatby, začnu svatební cestou. Za cíl byla vyhlášena Česká Skalice, neb to není až tak daleko, a v okolí jsou dosažitelné různé zajímavosti. Odpočinek pěstujeme celkem aktivní, takže to nebylo pět dní válení se u televize, ale začali jsme pěkně tůrou. Procházka kolem Barunčiny školy a dalších pamětihodností se celkem protáhla, protože jsme to vzali pěkným obloukem po všech kostelích a památkách.

d1baru

Stará fara

Ale nikam se nespěchá, šak babička je kamenná a nikam neuteče. V údolí se začínalo probouzet jaro, všude rozkvetlé koberce kytiček, ptáci, hmyzáci, no prostě už to žije.

D1_kvet

v lese to kvetlo

Cesta byla skutečně příjemná, za chvíli jsme minuli lovecký zámeček a vystoupali k Ratibořickému zámku. Nezbytné focení a svačina na lavičce nad mrtvým hlodavcem (!) – paštika a rohlíky 🙂 Normálně to nejíme, ale na tůře se to snese.

Ratibořický zámek

Ratibořický zámek

Na rybníčku se zatím prováděla údržba před sezónou, i skleník byl zatím zavřený. Ale to nám nevadí, lepší než kdyby tu byly davy lidí. Jdeme dál, po cestě obdivujeme čápa, jak si vykračuje na lukách. No a odsud už je to jen kousek Rudrově mlýnu. V nedaleké restauračce, prakticky 50 m za stavidlem, dáváme Kofolu a Budvar (pivo neměli).

Rudrův mlýn

Rudrův mlýn

No a každý mlýn potřebuje splav, že, takže Viktorčin splav byla další zastávka. Údajně je splav komplet nový, že ze starého nic nezbylo, nenaděláš nic.

Staré bělidlo

Staré bělidlo

Žena si zahrála na Viktorku a šlo se dál…

Viktorka u splavu

Viktorka u splavu

Dalším bodem programu byl Bílý most. Museli jsme uznat, že nápad natřít mosty různými barvami pro lepší orientaci byl fakt dobrej. Mosty totiž všechny vedou přes Úpu, a takhle se hned přesně ví kterej je kterej. O kus dál pod Rýznburkem byl např. Červený most, ten jsme jen viděli z výšky.

Bílý most

Bílý most

Odsud cesta pokračovala pěkně do kopce, a aby toho nebylo dost, oblast se jmenovala Pohodlí. No to sotva, spíš krpál jako blázen. Navíc začaly děsně kecat ukazatele kilometrů, takže jsme poměrně uondaní a v začínajícím dešti došli na kýžený Rýznburk. Sníme psy, žena píše pohlednice. Přeháňka asi půl hodiny docela promáčela cesty, takže do obce Žernov jdeme raději delší cestou po silnici. V obci mineme tím pádem žlutou, kderá se vrací ke kamenné babičce, ale naštěstí se na ní dostaneme po silnici o kus dál a jsme zas u sousoší.

Babička s vnoučaty a čokly

Babička s vnoučaty a čokly

Celá babička už nám je ale ukradená, máme toho za celý den fakt dost. Na kilometry to není až tak moc, ale přece jen je to celý den na nohou. Takže zpět na zámek, a zde vybíráme podle GPS kratší cestu kolem jezu na Úpě. Jez na Úpě, takový překladatelský oříšek…

Zámek od jezu

Zámek od jezu

Už se začíná šeřit, a my musíme stihnout večeři. Prakticky nemusíme, ale když už je v ceně… Jen letmo míjíme vojenský hřbitov a míříme k autu, ktere jsme nechali zaparkované na vlakovém nádraží, a dom. Teda vlastně na motel.

Reklamy

Jak jsem nevyfotil sněženky

Jaro je tady, a k němu neodmyslitelně patří sněženky. V zahrádkách už pěkně kvetou, takže koumám kam se vydat na nějakou fotku z přirozeného prostředí. Po konzultaci s webem a kolegy z práce volba padá na okolí Rokytné za Příštpem. Je zde dokonce vyhlášená přírodní rezervace.

sneženky v zahrádce

sneženky v zahrádce

V práci beru kramle dřív, stejně tam mám hodin jak na kostele. Sněženky při západu slunce by byly nic moc, navíc v údolí. Musím totiž autobusem, protože žena je ještě na neschopence, a autobusem to není prdel.

Vyrážím tedy napřed busem do Jaroměřic, a odtud lokální linkou do Příštpa. V Jaroměřicích teda pěkný zmatky s tím odkud to jede. Místní se vyznaj, ale já tam lítal jak hadr na holi od ostrůvku k ostrůvku. Nakonec se ale zadařilo a jedu do Příštpa. Odtud dál už musím pěšky. Je to sice kousek (asi 5km) ale musím si hlídat čas, protože poslední bus na mě nepočká. Nad Příštpem fotím fotohádanky, je tady pěkný rozhled na celou vesnici. Na začátku lesa pěkná hájovna, druhá
odbočka, a už jsem v lese. Cesta je už rozmrzlá, přesto se to dá, a tak po chvíli dorazím do míst kde se ztrácí. Času fakt málo. Kontroluji první, druhou louku, všude hodně trávy, ale sněženka ani jedna. Nedá se nic dělat, musím zpět.

Autobus v Příštpu jsem stihl, ale nechal ujet. Za hodinu jede z Jaroměřic další, to dojdu. Navigace hlásí 4.6km po žluté, pohoda. Ale ouha. V polovině trasy konec, cesta vede na soukromý pozenek lomu a nikde dál žádné značení. Někde tady udělali soudruzi z KČT chybu. Tož beru to po silnici, když není volby, provoz není silný. Po cestě fotím pěkný splav, chtělo by to ovšem z druhé strany – zase soukr. pozemek, zatr sakr.

Splav

Splav

V Jaroměřicích s vděkem využiju čekárnu, jsem tu o 15 min dřív a docela fučí. A pak už busem dom. Tjádydádydá…