Čertova skála

Po delší době jsme vyrazili zase na chalupu do Litovan. Časově to vycházelo dobře, ale nechtělo se mi zas jet zvlášť autobusem, takže jsem zvolil okružní trasu. Ke mlýnu je to kousek, a dál po žluté se vine cesta někdy přímo u vody, někdy vysoko nad ní. V řece bylo ovšem zoufale málo vody, je vidět že letošní jaro je skutečně velmi suché. Stromy přesto už pěkně vytáhly listy.

kuk

Kuk

K dalšímu mlýnu (Kašparovu) je to zase kousek. Přejdu krásný most a jsem ve znojemském kraji. Koukám že v dálce se objevuje keška – Čertova skála. Je to tedy horolezecký terén, naštěstí se to podle popisu dá obejít. U paty skály s nasprejovaným teepee se shora valí nějaká ženština a ptá se mě „Asi na kešku, co?“. Dole se chystají nějací horolezci. Vybíhám to nahoru, zplavenej jak závodní chrt. Kešku nalézám rychle, není od ní naštěstí vidět na jednoho horolezce, který je nahoře a kibicuje. Je to fakt pěkná skála se slušným rozhledem, i když to už zarůstá. Snáším prázdnou PETku co tu nějaký buran pohodil. Další keška má složitější odlov, tak ji nakonec vynechávám a za loukou fotím aspoň kmen spadený do proudu.

Rokytná

Rokytná

K Vilimovic mlýnu se cesta táááhne, musí se až k silnici a zase dolů k vodě. Mlýn je  využívaný k rekreaci asi, taky tu mají koně a tak. No tak aspoň že to nechátrá. Opodál je zarostlé koupaliště, měl jsem ho vyfotit blbec, dokud to nezarostlo listím. Takhle to půjde zase až příští jaro. Kus se jde zpátky proti proudu a jsem rád, že nejdu pořád po žluté a přesto kolem řeky. Fakt pěkný úsek. Cesta na Přešovice je pěkný krpál. V půlce stoupání jsem vyplašil dva jeleny, díky větru byli na pár metrů. Pak na mě zaštěkali a byli pryč. Zbyla po nich jen lebka jejich předka.

John Deere

John Deere

 

 

 

Reklamy

Litovany – Jaroměřice nad Rokytnou

Sobota, počasí sice nic moc, ale neprší. Takže výlet! Se ženou jsem se svez do Litovan, a vydal jsem se po žluté až do Jaroměřic. Cílem cesty bylo taky vzkoušení Fader (variable) ND filtru, na pěknou rozmázlou vodu. Hned u Biskupic jsem to musel vyzkoušet. Výsledek tedy nebyl nic moc, bohužel. Principiálně se jedná o dva polarizáky proti sobě, kdy pootočením dosáhnete hustoty ND 2-400. Zní to jako pohádka, bohužel to má taky ty mouchy polarizáku (dvou, dvě mouchy). Jedna strana snímku světlá, druhá tmavá 😦

Pulkovský mlýn obývají regulerní vodníci, jako fakt vodníci. Jeden starej a jeden mladej. Koukali na mě, jako by dva měsíce neviděli živáčka. No měl jsem docela strach přejít náhon. Zajímavej pocit.

Za Biskoupicema

U  Biskoupic

O kus dál mě zaujala osamocená květinka. Tedy, byly tu asi čtyři, ale proti záplavám Podléšek a Sasanek tahle působila úplně jinak.

Orchidej?

Orchidej?

Další pokus s filtrem jsem udělal kousek výskytu bobra. Ten tam tedy asi dávno není, nora vypadala opuštěně. Předtím tak byl umolousaný břeh od bahna, jak bobr lezl ven. Ale stromy! Kvetou jak šílený, třeba třešně, ojeje. Běžte honem někoho pod nějakou třešeň políbit!

Brod kus od bobra

Brod kus od bobra

Odlovil jsem si i kešku Spálený dub. Loni jsem ji nemohl najít, protože byla posunutá, takže ani hint nepomáhal, prostě napytel. Dnes to bylo na první pohled jasné, kde krabka je. Z Příštpa vede žlutá po nové trase, přes nový krásný dvojitý most. Pěkně zadem mezi poli. Lom Královec je totiž dávno soukromý majetek, a tudíž neprůchozí. Škoda, že to je všude na těch cedulích postaru. Naštěstí značkaři to již mají správně a žlutá nás zavede k lomu zezadu. Výhled jsem si vyfotil přesto, že byla obloha jak mlíko a bylo jasný, že fotka bude prostě a jednoduše napytel.

Lom Královec

Lom Královec

V Jaroměřicích v parku druhá keška, nebylo tu totiž moc lidí. V cukrárně Viola jsem prach z cesty spláchl jedním Starobrnem, a šel jsem čekat na autobus do Třebíče. Výlet to byl celkem pěkný. Rovných 24 km. Jen škoda té oblohy. Proto je to taky takový stručný článeček. Nebylo zkrátka co fotit.

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/litovany-jaromerice-n-rokytnou/

Rokytná od Tavíkovic

Tak se mi ještě letos podařil projít další kus žluté značky podél Rokytné, a to od Tavíkovic až pod Litovany.

Kolem Tavíkovic „po mlýnech“ jsem již se ženou jednou šel, tuším loni v létě, a nebylo to špatný. Nejradši mám ty úseky, kdy cesta vede těsně kolem řeky nebo po skále nad řekou. Je to takové dobrodružnější, než procházka po polňačce po rovině kde pohodlně projedou i auta. A taky je to samozřejmě fotogeničtější. Za Tavíkovicemi takový úsek je. Pak sice následuje cesta kolem koňské farmy a jakéhosi tábora (Vilímův mlýn?), což není žádný terno, ale jakmile se to stočí zpět do lesa, zase se to vylidní.

Houby už nerostou, teda rozhodně nic hřibovitého. Našel jsem jen jednu čerstvou bedlu a pýchavku. Zato spoustu klouzků, bohužel suchých. Je vidět že už pár dní nic nevyroslo, jak jsou teploty v noci kolem nuly. Snad ještě ty ryzce a hlívy budou.

Podzim na Rokytné

Podzim na Rokytné

O kus dál, někde pod Javůrkou jsem cvaknul aspoň zkusmo tu podzimní atmosféru, i když světlo nebylo nic moc. Kousek před Kašparovým mlýnem mají asi chataři udělaný malý splávek, tak jsem zkusil taky fotku, ale světlo pro změnu nebylo žádné.

splávek

splávek

Za mostem mě žena vyzvedla autem a jeli jsme po návštěvách. Rokytnou jsem tedy letos prošel od Jaroměřic po Tavíkovice. Pořád ještě ale kus chybí…

A Bobr je pryč, ledňáčci taky

Tak jsem se po nějakém tom týdnu zašel jednoho dne, v neděli podívat znova po bobrovi, a je pryč. Je fakt, že to před tím dost spláchla voda, a teď je tam asi o 30cm menší stav, takže mu to asi nevyhovovalo. A hráz si nestavěl, to bylo zajímavý.

Ledňáčka taky nevidět. Jen halasný německý haranty v táboře. Na fašističtinu jsem prostě alergickej, zvlášť v PR a takhle nahlas 😦

Nikkor 300/2.8

Nikkor 300/2.8, s foťákem rovný 4 kila váhy

No tak jsem aspoň cvak zas pár motýlic  a vážek tou třístovkou. Je to teda cvalda, se  pronese.

Motýlice, letovka

Motýlice, letovka

To zas musel bejt pohled, jak se tam snajper plazí u řeky s bazukou a fotí trávu 🙂

Vážka červená

Vážka červená

Návrat do Litovan tedy byl poněkud dříve. No co. Aspoň zkusím ty kosy fotit. V rohu zahrady, v bezovém keři si totiž udělala si hnízdo kosice. Jenže my potřebovali zrovna tudy vést nový plot, starý kamenný se pomalu rozpadal. V hnízdě měla holka pět vajec. Nakonec jsme se rozhodli pro přesun kmene, buď to dá, nebo nedá, není jiná možnost. Tři jsme drželi bezinku a tchán to podříz motorovkou. Pak jsme to posunuli asi o 2 metry vedle a obsypali kamením, aby kmen stál jako dřív. Ani ne za hodinu už kosice zase seděla spokojeně na vejcích. Tři vyseděla, dva sežrala kočka, no nic moc bilance.

Kosice

Kosice

Tož takle ta paráda foti .)

Tož takhle ta paráda fotí

Bobr na Rokytné

Šel jsem si takhle v neděli zkontrolovat ledňáčka, jestli přečkal tu potopu, a co nevidím – Bobr. Tedy přímo bobr evropský, mladý  kousek. Podle hlavy nad vodou jsem si říkal, že by to mohla být i vydra, ale ten ocas ho prozradil. Zabydlel se tu ve stojaté vodě, ani hráz nemusel stavět.  Chvíli jsem ho pozoroval, nevypadalo že by mu to nějak moc vadilo. Udělal svoje dvě kolečka nad tůňkou a zalezl do nory.

Bobr?

Bobr?

Příště, bratře bobře, na tebe vezmu 300/2.8 a zamaskuju se tam na půl dne. Schválně tedy neprozradím místo aby mi ho někdo nevypudil. Už tak dost, že tam výrostci (asi z blízkého tábora) jezdí na motorce, hyml, v přírodní rezervaci!

Ano, Bobr Evropský

Ano, je to Bobr Evropský

Jo, a ledňáček to snad přežil. Hnízdo bylo dost vysoko nad hladinou povodně.

to by byla pokutička ...

to by byla pokutička …

Rokytná v létě

Delší dobu se mi v hlavě rýsuje plán projít všechny turistické trasy v okolí. Jedna velmi pěkná vede z Jaroměřic do Mor. Krumlova podél řeky Rokytné. Celá trasa měří přes 50 km, ale lze to krásně rozdělit na menší úseky. O víkendu bylo pěkně, takže jsem vyrazil. Trasu od Jaroměřic do Příštpa jsem již jednou šel, a protože cesta vedla přes soukromý pozemek, vede teď po silnici – není tedy o co stát.

Rokytná, část trasy

Rokytná, první trasa

V sobotu jsem se tedy nechal vyhodit v Příštpu, že dojdu až do Litovan. No nedošel jsem to v daném čase celé, protože to byl velice hutný výlet! Hned za Příštpem jsem objevil nad řekou doslova hejno motýlic. Měl sem jen základní objektiv, a hned jsem si řekl že sem co nejdřív musím vyrazit znovu s makrem (což se podařilo hned druhý den, viz dále).

Takže jsem se celkem pomalu sunul podél řeky, vedro hrozný, a toho hmyzu a jak mě žral 🙂 První keška u Justýnky k nenalezení bez fotohintu, sem musím znova. Lozit po skalách s gpskou když je 30 stupňů, to je teda fuška. Doplazil jsem se k rozcestí Tenátnice, je to v podstatě přes řeku proti PR V Jedlí.  Loučky na druhé straně řeky nabízejí skutečně makrofotografické žně. Sháním moskytiéru a silný repelent! Potkal jsem M. Vorla na kole, prej jeho oblíbená trasa na kole. No chtěl bych na vlastní oči vidět jak to přenáší přes ty padlý kmeny.

A jsem u druhé kešky –  Spálený dub. Taky nenalezena ani po vysilujícím půlhodinovém ohledávání pařezů. 😦 Ten den se kešky skutečně nedařily, i to teplo na tom mělo zásluhu. Voda docházela a do cíle daleko. Míjím Pulkovský mlýn, pěkná lokalita, po mostku do kopce, opět chvíle bloudění, ta žlutá je fakt mizerně značená, a už mi volá žena, že musíme domů. Tak jsem se nechal naložit za Pulkovem, vypil sejm Budvar, protože pivo nebylo, a jeli jsme domů. Sežranej od hmyzu jak v tropech, přesto jsem se  rozhodl druhý den sem vyrazit znova, zvolit kratší trasu, a delší ohnisko 🙂

Pořádnej hřib

Pořádnej hřib

Druhý den jsem tedy začal od Hájovny v Radkovicích, hned kousek v lese jsem našel obrovský hřib, škoda že byl celý červivý, a 5m vedle byl další! Ten to chtělo sebrat o pár dní dřív, to by bylo na sušení. Vyfotil jsem ho pro porovnání s ofukovacím balonkem (cca 20cm). Keška opět nenalezena, přitom to má dvojku obtížnost. Trochu soudnosti do toho bodování, chlapci!

Počasí bylo v neděli slabší, nesvítilo tolik a byl větší vítr, přesto jsem nějaké motýlice našel. Nejlepší byl plácek na kamenech přímo ve vodě. Motýlice si tu lovily potravu a usedaly s ní na kameny a stromy nad vodou. Baví mě, jak jim všichni říkají „Vážky“ 🙂

Motýlice při svačince

Motýlice při svačince

Další zážitek bylo vidět živého ledňáčka, jak sedí na kmínku padlém přes řeku a kouká do vody. Je to ale plachá potvůrka, jak uslyšel závěrku byl hned pryč. Měl sem z toho ale radost, přece jen je to něco jiného než se na něj koukat na informační tabuli Přírodní park Rokytná. O kus dál jsem našel dokonce jeho hnízdo ve strmém břehu. Chtělo by to naproti postavit maskovaný úkryt se židličkou a stativem, třeba na to dojde.

Ledňáček na Rokytné

Ledňáček na Rokytné

A to je vlastně konec cesty. U Pulkovského mlýna jsem ještě cvakl motýlice nad náhonem. Bylo tam opravdu velké hejno, ale nedalo se  k nim tak pěkně dostat jako z těch kamenů ve vodě. Došel jsem do Rozkoše :), kde mě žena nabrala, a jeli jsme domů.

A ještě jedna

A ještě jedna

S Yahymanem na Rokytné

Domluvili jsme se, že je potřeba zrelaxovat chvíli procházkou v lese, fotky nejsou podmínkou. Původně se mělo jít na Rabštějn, ale to se nám nakonec zdálo jako příliš krátka procházka, takže jsme zvolili delší a atraktivnější variantu – projít se kus podél Rokytné.

trasa

absolvovaná trasa, 6 km

Cestou do Rešic jsme nemohli nevyfotit si elektrárnu…

Jaderka zezadu

Jaderka zezadu

Napřed jsme zajeli do Rešic ke kapli. Paní tu zrovna sekaly trávu. Tak jsme si chvilku zablbli a zas jeli dolů k zámku.

socha s vrtulí

socha s vrtulí

Na kraji lesa rostly nějaké ty houby, ale bylo vidět že vyrostly už dříve, hejblaly s tím červi. Fotek jsme nakonec moc neudělali, spíš se povídalo. A chvíli i bloudilo. Žluté značení je opravdu po celé délce Rokytné slabší. Ani počasí nebylo ideální, ale opravdu to nevadilo, procházka účel naprosto splnila. Jo, a zase jsem u Yahymana zapomněl polarizák 🙂

Rokytná pod Rešicemi

Rokytná pod Rešicemi