33 km okolo Třebíče

V sobotu 1. listopadu mělo být pěkně, takže jsem se vypravil na Pekelňák podívat se na tu rozhlednu. Na rozhlednu přece jdete, když je pěkně, že. Nechtěl bych být meteorolog, protože ty slova, co jsem ráno na jejich adresu spustil, to neumí ani Zeman. Prostě mlha jak mlíko, a vydržela celý den. Jak jsem tak šlapal do kopce, plánoval jsem tedy, že půjdu co to půjde, i když nebudou žádné fotky. Prostě jen tak na vzdálenost, abych protáhl nohy, a otestoval co snese ta levá po zlomenině. Kus od lesa jsem potkal skupinku, asi dvě rodiny, sunuly se taky na rozhlednu. A v lese další a další lidi. Nahlas jsem si říkal co ti lidi blbnou v takový mlze jít na rozhlednu. Ale asi to měli taky naplánovaný na pěknej den, a mělo být pěkně, tak šli 🙂

Výhled z rozhledny

Výhled z rozhledny

Rozhledna vypadá teda podivně. Židovská tematika no budiž, ale vnitřní schodiště a hlavně zábradlí nepůsobí dojmem stability ani náhodou. Samotnou kapitolou je turistický přístřešek, který má stěny z laťek. Padesát na padesát díra-dřevo. Takže tam fouká jen o polovinu míň než venku. Skvělej nápad pane architekt. Na tohle jste pět let studoval? Asi v Plzni počítám. Scházím z kopce na křižovatku, a našel jsem AA baterku. Původně jsem myslel že tam někdo jen vyhazuje odpadky, doma se ale ukázalo že je jak nová. Beru to vlevo na Kracovice, že to nějak vezmu přes borovinu. Houby, u Borovinského rybníka to prostě nešlo projít, aniž bych neměl bahno až za ušima. Musel jsem se vrátit do Kracovic, a vzít to po silnici do Starče. Nohy ještě nebolely že bych musel domů, tak jsem šel dál, na Červenou hospodu. Tady se mi nechtělo jít po tom hlavním tahu, takže do Řípova trochu vracečka, a pak po červené do Sokolí. Keška s výhledem byla daleko v poli, nešel jsem pro ni. Kus po silnici a po žluté pěkně do Račerovic. Pořád tu jsou ty dva pokroucené sucháče. Potřebují ale východ nebo západ slunce, nefotil jsem tedy. Z Račerovic do kopce, opět jsem se dal špatnou odbočkou, ale vracel jsem se jen kousek. Dál na Dubiny a přes Zarážku už jsem šlapal jak robot. Celkem to hodilo 33km. Noha se zdá v pořádku, bolely obě tak asi stejně 🙂

Trasa pochodu

Trasa pochodu

Reklamy

Sobotní babí léto

V sobotu dopoledne se začaly mraky trhat a občas vylezlo sluníčko. To jsem musel využít, a vyrazil jsem na naučnou stezku Bažantnice. Slibovalo to pěknou kešku, a není to daleko. Dokonce jsem se kousek popovezl autobusem, abych stíhal. Bohužel přestup v Týně se mi moc nepoved, a běhal jsem za busem jak hadr na holi, až jsem to nakonec vzdal a šel dál pěšky. Naučná stezka opravdu stojí za to, je zde popsáno několik druhů neobvyklých stromů a taky třeba obří budka pro sovy, tzv. Sovník.

Bažantnice, naučná stezka

Bažantnice, naučná stezka

Okruh jsem si skutečně užil, což bylo korunováno krásnou pixlou. Tak tohle se vyloženě povedlo. Dokonce jsem stihl i být na dvanáctou doma.

Cestou zpět

Cestou zpět

Trasa Bažantnice

Trasa Bažantnice

Celkem 8 km, ale zase to bylo za dvě hodiny, takže spokojenost.

Později odpoledne (než jsem uvařil oběd atd.) jsme jeli do Litovan. To už byla obloha skoro vymetená a teplota na tričko. Vzal jsem to na Hrotovice, až ke Stinskému rybníku. Na hladině sice byly labutě, ale držely se pěkně vzadu. Rohlík nemaje, fotil jsem tedy spíš les. Přelézt výpusť na hráz jsem si v tom bahně ani netroufal.

Podzimní les

Podzimní les

Zpátky jsem to vzal podle GPS, cestou necestou až k poli. Ozimé obilí zde vytvářelo krásný kontrast k modré podvečerní obloze.

Ozimy

Ozimy

Zpátky jsme jeli přes Mohelno, a západ slunce kouzlil s barvama jak pominutej. Nedalo mi to a cvaknul jsem ten kýč aspoň z okýnka auta 🙂

Sobotní západ slunce

Sobotní západ slunce

Domů jsme dojeli samozřejmě až za tmy, no měl jsem toho dost. A co teprve to naše mimino. Až v neděli večer jsem se díval kolik jsem vlastně nacoural, bylo to přesně 10km.

Trasa

Trasa

Za celý den tedy 18 km…slušnej oddíl. A to mě v neděli čekalo 22 km. Pokračování příště.

 

Z Račerovic přes Dubinu

V útery bylo odpoledne celkem hezky, udělal jsem si menší výšlap z Račerovic domů. Žena mě dovezla do Račerovic autem, a já se chtěl vrátit po žluté turistické značce domů.

Zapadající slunce ve smrkovém lese

Zapadající slunce ve smrkovém lese

Nedařilo se mi ale najít nějaký neobvyklejší snímek, tak jsem z cesty brzo sešel k polím směrem na Okřešice.

Na škrkách

Na škrkách

Pořád to nějak nebylo ono a slunce už zapadalo. Klasicky jsem totiž vyrazil pozdě. U potoka jsem se připojil na zelenou značku a přes Dubiny a Zarážku šel svižně zpátky. Světlo už ale nebylo, tak jsem cvakl aspon jeden západ slunce.

Západ s letadlem

Západ s letadlem

Trasa

Trasa

Celkem to dalo 9km. Docela slabý začátek, ale to se zlepší.