Sněženky & kometa PanSTARRS

Na sobotu 16. března se nakupilo za poslední dny několik akcí. Napřed se v kalendáři objevila domluva svatby (o tom snad jindy), potom ty sněženky po prvním neúspěchu padly taky na sobotu, no a nakonec ta kométa. Prostě bude pěkně v sobotu, bude to náročný. Převoz holek na hokej do Náměště už byl jen takový bombónek.

Vyrazili jsme víkendově asi o půl desáté, žádná křeč. Příštpo není daleko, a autem můžeme až k lesní cestě, odkud je to k Rokytné půlhodinka pohodlné chůze. Po poslední sněhové přeháňce zde leželo místy dost sněhu, a já si v tom zmatku nevzal pohorky 🙂 No, budu to muset dát v teniskách. Po cestě obdivujeme posedy, ze kterých není níkam vidět. Cesta je to fakt krátká, sejdeme z kopce a za chvíli vidíme první sněženky, jak si razí cestu na světlo přes dubové listí a zbytky sněhu. Jako z učebnice. Později jsem se od neplaceného informátora dozveděl, že jsme měli jít po cestě ještě dál,  kde jich bylo daleko víc, ale nevadí, nám tohle stačilo. Nemusíme to tam zdupat jak kanci, je to přece jen přírodní rezervace.

Sněženky, Přírodní rezervace V Jedlí

Sněženky, Přírodní rezervace V Jedlí

Uděláme pár fotek, jednotlivých i ve skupinkách, žena dává čaj, a zhruba za půl hodiny to balíme, musíme prostě jet podle harmonogramu (profesionální deformace?). Stavujeme se doma, odbahňuju kalhoty a boty, nebylo to úplně bez ztráty kytičky, i když jsem klekal na igelit. A hlavně, nabalit pohorky, večer budou opravdu potřeba!

Stařeč, nabrat holky, Chainus sám připevnil sedačky a správně, musí se pochválit! 🙂 Po cestě do Námeště jede chlazení naplno, všichni jsme totiž nabalení jak eskymáci, no sranda. Z Náměště hledáme podle mapy nejkratší spojku na Litovany, a nebude to tentokrát na Mohelno, ale přes Stropešínský most a Dalešice. Dvakrát nesmyslně jedem špatným směrem, pořád nás to bere instinktivně na Mohelno 🙂 Na mostě aspoň zastavujem a děláme pár fotek.

Hartvíkovice, pohled ze Stropešínského mostu

Hartvíkovice, pohled ze Stropešínského mostu

Čas je v pohodě, nikam nespěcháme, užíváme si pěkné počasí.

V Litovanech zasedla velká rodinná porada, čekalo se na malého hokejistu. Přivezl medajli z turnaje, stříbrnou.

Náš malý hokejista, rybím okem

Náš malý synovec, velký hokejista, rybím okem

Řeči se vedou, dlouho, až mě to nebaví a jdu si hrát s holkama se stavebnicí. Je to větší zábava než poslouchat kam se dá jaká kytka a jak má bejt ozdobenej chlívek. Ale přetrpěl jsem, a už se nachýlil čas, skoro nestíháme, musíme ještě na tu kometu (nechápavé pohledy a tak…). Cestu do Lesné opět neznáme, takže bloudíme, ale časově to relativně vychází. Zastavujeme na náměstíčku v Lesné, odtud je to na Mařenku pešky nejblíž, cca 2km chůze, v podstatě po rovině. Balíme z auta všechny serepetičky, hlavně dvoje rukavice, čelenky, čepice a baterky… spoustu baterek 🙂 Ve světle čelovky přehazuju výbavu ze třech batohů do dvou, baterky dáváme do kapes na tělo, aby neprochladly, a už se jde. GPS se chytá hned, zastavili jsme náhodou naprosto přesně u odbočky k lesu. Teplota kolem -3°C. Cesta je rozrytá, ale zmrzlá, přesto se jde místy mizerně. Pořád se otáčíme, vyhlížíme měsíc a hlavně tu kometu. Pozici máme skutečně skvělou, nikde na západ žádná velká světla, to známé světelné znečistění oblohy. Nicméně kometa nevidět, šlapeme tedy dál. V lese zkusmo vypínám čelovku, no mazec, ženu nevidím na dva kroky, natož nějaký strom, jen pár hvězd nad hlavou. Míjíme odbočku která nikam neodbočuje, a 50m za ní už je odbočka na Mařenku. Kopec je dole trochu namrzlý, ale dál se jde dobře. Stále jedem na jednu čelovku namířenou mezi nás. Na tu kosu a 5W ledku se ty tři mikrotužky drží překvapivě dobře. Za chvíli jsme na kopci a hned se derem na rozhlednu, není moc času, v podstatě jsme prováhali nejlepší čas na pozorování a focení komety.

Mařenka, lightpaint

Mařenka, lightpaint

Jak se za dva dny ukáže, není to až tak pravda… Jdu první a čelovkou svítím dolu ženě, ta jde se svojí baterkou-bludičkou. Nahoře kupodivu není až takový vítr, i když se rozhledna malinko hýbe. Ovšem na piknik to teda není 🙂 Hned rozbaluju stativ, a tak jak to je v báglu (17-55/2.8) to pálím na západ, napřed zkusmo na ISO2500, ale 5s je zbytečně málo, tak snižuju na 1250. Expozice vycházejí 10-15s, něco je máznutý, jak se hýbe rozhledna, něco ale vychází. Dalekohledem dlouze hledáme kometu, marně. Není tam, potvora. Fotím prostě naslepo západ jak tetřef. Teprve v pondělí hledám na netu co ulovili ostatní a dozvídám se, že někdo ji taky nemohl najít, ale objevil ji až na fotkách. Tož se těším domů, že to taky pořádně prosonduju. V neděli nebyl moc čas, dávali jsme se dohrmady po náročném dni (šampaňským se dávat dohromady, to je taky nápad). No a tady je výsledek nalezený hned na páté fotce z Mařenky. Na zpáteční cestě vládla pohoda, klid, jen jsme si říkali, že jsme nesplnili na 110% ale jen na 90%. A tak vznikl aspoň ten lightpaint nahoře nad ostavečkem.

Kometa PanSTARRS

Kometa PanSTARRS

Reklamy

Jak jsem nevyfotil sněženky

Jaro je tady, a k němu neodmyslitelně patří sněženky. V zahrádkách už pěkně kvetou, takže koumám kam se vydat na nějakou fotku z přirozeného prostředí. Po konzultaci s webem a kolegy z práce volba padá na okolí Rokytné za Příštpem. Je zde dokonce vyhlášená přírodní rezervace.

sneženky v zahrádce

sneženky v zahrádce

V práci beru kramle dřív, stejně tam mám hodin jak na kostele. Sněženky při západu slunce by byly nic moc, navíc v údolí. Musím totiž autobusem, protože žena je ještě na neschopence, a autobusem to není prdel.

Vyrážím tedy napřed busem do Jaroměřic, a odtud lokální linkou do Příštpa. V Jaroměřicích teda pěkný zmatky s tím odkud to jede. Místní se vyznaj, ale já tam lítal jak hadr na holi od ostrůvku k ostrůvku. Nakonec se ale zadařilo a jedu do Příštpa. Odtud dál už musím pěšky. Je to sice kousek (asi 5km) ale musím si hlídat čas, protože poslední bus na mě nepočká. Nad Příštpem fotím fotohádanky, je tady pěkný rozhled na celou vesnici. Na začátku lesa pěkná hájovna, druhá
odbočka, a už jsem v lese. Cesta je už rozmrzlá, přesto se to dá, a tak po chvíli dorazím do míst kde se ztrácí. Času fakt málo. Kontroluji první, druhou louku, všude hodně trávy, ale sněženka ani jedna. Nedá se nic dělat, musím zpět.

Autobus v Příštpu jsem stihl, ale nechal ujet. Za hodinu jede z Jaroměřic další, to dojdu. Navigace hlásí 4.6km po žluté, pohoda. Ale ouha. V polovině trasy konec, cesta vede na soukromý pozenek lomu a nikde dál žádné značení. Někde tady udělali soudruzi z KČT chybu. Tož beru to po silnici, když není volby, provoz není silný. Po cestě fotím pěkný splav, chtělo by to ovšem z druhé strany – zase soukr. pozemek, zatr sakr.

Splav

Splav

V Jaroměřicích s vděkem využiju čekárnu, jsem tu o 15 min dřív a docela fučí. A pak už busem dom. Tjádydádydá…