Krchov s Yahymanem, Ludvík a kometa #2

Posledních pár dní se snažím chodit fotit jak to jde, ale spíš to teda nejde, natož aby to bylo na samostatný příspěvek. Takže shrnu tři výpravy do jedné.

Yahyman prověřuje svůj nový stativ

Yahyman prověřuje svůj nový stativ

První pokus o židovský hřbitov skončil neslavně, prostě nebylo světlo. Yahyman má vždycky čas jen když není světlo. To sou ti inženýři… Stala se tam ale jiná zajímavá věc, kterou musím zmínit. Při vstupu na hřbitov (nikdy jsem tam nebyl, no) jsem si všiml kasičky na potřebné a úpravu hřbitova. Somrákům nic nedávám, ale kasičky to je jiná. Vylovil jsem desetikorunu a šup ji tam. Jak se za hodinu ukázalo, byl to zásah prozřetelnosti, a jak se ukázalo druhý den, funguje to na pětikoruny! Tak to sem fakt nečekal. Fotíme nic moc zajímavé náhrobky, šedé na šedém, prostě kde není světlo nic nevyfotíte, už se blíží pátá, a Yahyman se mě ptá jestli už jsem lezl někdy ze hřbitova přes bránu. Fakt hřbitovní fóry totok. No naštěstí deset minut po páté, kde se zjevil tu se zjevil, byl tam chlap s obrovským klíčem, a otevřel nám! Tak to byla ta první pětikoruna. Druhá pětikoruna byla za ten sníh na druhý den, já blbec si přál zasněžené čepičky na těch náhrobcích! Tož sem dostal za pět kaček deset čísel sněhu.

Větrný mlýn, kdo ví co se v něm mlelo?

Větrný mlýn, kdo ví co se v něm mlelo?

No až to trochu potálo, vyrazili jsme znova, ale protože zas už bylo půl páté, ani jsme to neriskovali a rovnou šli jinam – k větrníku, tedy k větrnému mlýnu. Fotky zas napikaču, prostě světlo nic moc, lokalita taky nic moc. Chvílema se teda ukázalo sluníčko, ale už bylo moc nízko a my byli defakto za kopcem. Zkusili jsme pár večerních na dlouhý čas, ale na to už byla zima tam postávat dlouho. Párkrát projel vlak, a když chceš fotit vlak musíš mít co? Trpělivost? Ale prd, musíš mít jízdní řád! Vlak ale ještě nesvítil, takže taky nic, holt odcházíme s prázdnou. (snad se aspoň ten polarizák najde…)

PanSTARRS nad Třebíčí

PanSTARRS nad Třebíčí

No a třetí výšlap byl zase za kometou, tentokrát jen nad Třebíč nad pekárnu. Seznámil jsem se  tam s dalším týpkem, který taky fotil, kompaktem, ale zas měl lepší dalekohled. Kometa byla už slabší, ale počasí nám přálo, něco jsme nafotili, tak sláva. Až doma jsem zjistil, že jsem ztratil klips na vysílačku, i když jsem to tam čelovkou probral při odchodu důkladně. Naštěstí jsem ho druhý den kousek od místa focení našel pomocí GPS. Hlavně už ať je pěkně, tohle jaro mě nebaví!

Reklamy

Sněženky & kometa PanSTARRS

Na sobotu 16. března se nakupilo za poslední dny několik akcí. Napřed se v kalendáři objevila domluva svatby (o tom snad jindy), potom ty sněženky po prvním neúspěchu padly taky na sobotu, no a nakonec ta kométa. Prostě bude pěkně v sobotu, bude to náročný. Převoz holek na hokej do Náměště už byl jen takový bombónek.

Vyrazili jsme víkendově asi o půl desáté, žádná křeč. Příštpo není daleko, a autem můžeme až k lesní cestě, odkud je to k Rokytné půlhodinka pohodlné chůze. Po poslední sněhové přeháňce zde leželo místy dost sněhu, a já si v tom zmatku nevzal pohorky 🙂 No, budu to muset dát v teniskách. Po cestě obdivujeme posedy, ze kterých není níkam vidět. Cesta je to fakt krátká, sejdeme z kopce a za chvíli vidíme první sněženky, jak si razí cestu na světlo přes dubové listí a zbytky sněhu. Jako z učebnice. Později jsem se od neplaceného informátora dozveděl, že jsme měli jít po cestě ještě dál,  kde jich bylo daleko víc, ale nevadí, nám tohle stačilo. Nemusíme to tam zdupat jak kanci, je to přece jen přírodní rezervace.

Sněženky, Přírodní rezervace V Jedlí

Sněženky, Přírodní rezervace V Jedlí

Uděláme pár fotek, jednotlivých i ve skupinkách, žena dává čaj, a zhruba za půl hodiny to balíme, musíme prostě jet podle harmonogramu (profesionální deformace?). Stavujeme se doma, odbahňuju kalhoty a boty, nebylo to úplně bez ztráty kytičky, i když jsem klekal na igelit. A hlavně, nabalit pohorky, večer budou opravdu potřeba!

Stařeč, nabrat holky, Chainus sám připevnil sedačky a správně, musí se pochválit! 🙂 Po cestě do Námeště jede chlazení naplno, všichni jsme totiž nabalení jak eskymáci, no sranda. Z Náměště hledáme podle mapy nejkratší spojku na Litovany, a nebude to tentokrát na Mohelno, ale přes Stropešínský most a Dalešice. Dvakrát nesmyslně jedem špatným směrem, pořád nás to bere instinktivně na Mohelno 🙂 Na mostě aspoň zastavujem a děláme pár fotek.

Hartvíkovice, pohled ze Stropešínského mostu

Hartvíkovice, pohled ze Stropešínského mostu

Čas je v pohodě, nikam nespěcháme, užíváme si pěkné počasí.

V Litovanech zasedla velká rodinná porada, čekalo se na malého hokejistu. Přivezl medajli z turnaje, stříbrnou.

Náš malý hokejista, rybím okem

Náš malý synovec, velký hokejista, rybím okem

Řeči se vedou, dlouho, až mě to nebaví a jdu si hrát s holkama se stavebnicí. Je to větší zábava než poslouchat kam se dá jaká kytka a jak má bejt ozdobenej chlívek. Ale přetrpěl jsem, a už se nachýlil čas, skoro nestíháme, musíme ještě na tu kometu (nechápavé pohledy a tak…). Cestu do Lesné opět neznáme, takže bloudíme, ale časově to relativně vychází. Zastavujeme na náměstíčku v Lesné, odtud je to na Mařenku pešky nejblíž, cca 2km chůze, v podstatě po rovině. Balíme z auta všechny serepetičky, hlavně dvoje rukavice, čelenky, čepice a baterky… spoustu baterek 🙂 Ve světle čelovky přehazuju výbavu ze třech batohů do dvou, baterky dáváme do kapes na tělo, aby neprochladly, a už se jde. GPS se chytá hned, zastavili jsme náhodou naprosto přesně u odbočky k lesu. Teplota kolem -3°C. Cesta je rozrytá, ale zmrzlá, přesto se jde místy mizerně. Pořád se otáčíme, vyhlížíme měsíc a hlavně tu kometu. Pozici máme skutečně skvělou, nikde na západ žádná velká světla, to známé světelné znečistění oblohy. Nicméně kometa nevidět, šlapeme tedy dál. V lese zkusmo vypínám čelovku, no mazec, ženu nevidím na dva kroky, natož nějaký strom, jen pár hvězd nad hlavou. Míjíme odbočku která nikam neodbočuje, a 50m za ní už je odbočka na Mařenku. Kopec je dole trochu namrzlý, ale dál se jde dobře. Stále jedem na jednu čelovku namířenou mezi nás. Na tu kosu a 5W ledku se ty tři mikrotužky drží překvapivě dobře. Za chvíli jsme na kopci a hned se derem na rozhlednu, není moc času, v podstatě jsme prováhali nejlepší čas na pozorování a focení komety.

Mařenka, lightpaint

Mařenka, lightpaint

Jak se za dva dny ukáže, není to až tak pravda… Jdu první a čelovkou svítím dolu ženě, ta jde se svojí baterkou-bludičkou. Nahoře kupodivu není až takový vítr, i když se rozhledna malinko hýbe. Ovšem na piknik to teda není 🙂 Hned rozbaluju stativ, a tak jak to je v báglu (17-55/2.8) to pálím na západ, napřed zkusmo na ISO2500, ale 5s je zbytečně málo, tak snižuju na 1250. Expozice vycházejí 10-15s, něco je máznutý, jak se hýbe rozhledna, něco ale vychází. Dalekohledem dlouze hledáme kometu, marně. Není tam, potvora. Fotím prostě naslepo západ jak tetřef. Teprve v pondělí hledám na netu co ulovili ostatní a dozvídám se, že někdo ji taky nemohl najít, ale objevil ji až na fotkách. Tož se těším domů, že to taky pořádně prosonduju. V neděli nebyl moc čas, dávali jsme se dohrmady po náročném dni (šampaňským se dávat dohromady, to je taky nápad). No a tady je výsledek nalezený hned na páté fotce z Mařenky. Na zpáteční cestě vládla pohoda, klid, jen jsme si říkali, že jsme nesplnili na 110% ale jen na 90%. A tak vznikl aspoň ten lightpaint nahoře nad ostavečkem.

Kometa PanSTARRS

Kometa PanSTARRS