Tatry 2013 – den pátý

Jahňací Štít – Vrchol dovolené, doslova. Nejen že to bylo nejnamáhavější, ale taky nám vyšlo nejlepší počasí. Vstáváme opět kolem třetí, už ani nebrblám (aklimatizace proběhla). Ve čtyři vyjíždíme do Bielej vody. Ani přes tuto ranní hodinu nejsme na parkovišti zdaleka první! Ale 4:30 vycházíme. Tma, zima, není fakt moc vidět, je to skoro na čelovku. Jdeme jak muly na Šalviový prameň – 5:30. Snídaně (chleba se šunkou), rozednívá se. Teplota 6°C. Stoupáme kamenitou cestou – cyklostezka, no potěš řetěz. 4 lidi nás předešli, jdem prostě pomalu, fyzička žádná. U Brnčalky jsme 7:30. Je tu dost lidí co se vyloupli z pelechu na chatě. Litevci v puntíkatých pyžamech si tu dělají sojovou snídani, no sranda. Počasí je ovšem ideál – teplota 15°C, jasno.

Brnčalka, vzadu Jastrabia veža

Brnčalka, za ní Jastrabia veža

7:45 vycházíme na Jahňací (podle ukazatele 2:30, povídali že mu hráli). Hned první práh kosodrzewinou nám dáva slušně zabrat. začínají se odspoda hrnout lyžiari (pitomci s trekovýma holema, bez lyží). Občas nahlas poznamenám, že na lyže je tady v srpnu málo sněhu. Nechápou nic a dál si myslej, jak jim to pomáhá 🙂 Jen jeden na zpáteční cestě poznamenává, že to odlehčí kolenům. Doufám, že to je ten vůl co tam hodil tak krásný záda, a možná je to i ten co ho dolů vezla horská služba 🙂 Opravdu mu to přeju. Může to být moderní trend jaký chce, ale podle mě je to jen marketingová masáž. Místo aby takový člověk koukal pod nohy a veřil jim, tak se snaží klacíky zapíchnout do šutrů, a ještě doufá, že ho to udrží. Což je samozřejmě naprostá blbost, navíc nemá v rukách potřebnou sílu. Nad prahem odpočíváme u plesa, pozorujeme kamzíky, a horolezce. Někteří normálně přechází turistický chodník (kamzíci, ne horolezci) a koukají na nás ostražitě stejně jako my na ně. Senzace.

Kamzík horský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica)

Kamzík horský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica)

Po půl hodince zevlu jdeme dál, stále pokračuje ostré stoupání po úbočí Zmrzlé veže. A už je tady zlatý hřeb, reťaze. Velmi náročný úsek, zvlášt s těžkým batohem. Nahoru se vyškrábeme, ale radši si nepředstavuju jak to budem slízat. A taky doufám, že počasí vydrží. Jednou jsme to lezli za deště, a to je teprve lahůdka ten namrzajicí řetěz a klouzající kameny. Do sedla je to kousek, ale odtud je to ještě pořád maso, leze se v puklinách, po prdeli, jak to jde.

Kolový priechod,rybí oko

Kolový priechod,rybí oko

Jsme na hřebeni (Kolový priechod), na druhou stranu hor už je vidět Kolové sedlo. Dělám pár fotek, užíváme si výhled. Pořád to vypadá že už jsme tam, ale pořád nejsme, pruda. Na samotném vrcholu jsme kolem poledne. Sníme psy (bišonky miňonky), nacházím kešku na typickém keškovitém místě, super zážitek. Fotíme se od kešky v pozadí s Beliankama.

Vrcholová fotka, vzadu Belianské Tatry

Vrcholová fotka, vzadu Belianské Tatry

12:50 vyrážíme dolů. Mraky lidí se derou nahoru i dolů. Naprostej štrůdl… a s rozinkama. Na Kolovém priechodě špatně odbočujem (značení naprd), nastěstí se vracíme jen asi 50 m. V tomhle terénu je i to až až. A pod sedlem zas ty reťaze. Je na ně fronta asi 20 lidí, musí se pomalu, na každý kus řetězu jeden člověk, jinak je to nebezpečné. Ségře tam zařvaly hodinky (sklíčko na cucky, ručičky stojí). Slízáme suťoviskem dolů, je to nepohodlný.

reťaze, náročný úsek

reťaze, náročný úsek

U ples opět potkáváme kamzíky – na travnatém pahorku je snad třicetihlavé stádo. Vyplašil je ovšem vrtulník. Tady trochu odbočím – dole v Lomnici byl některé dny slyšet pořád vrtulník, a ne jeden. Normálně rachot jak na letišti v Náměšti. Jestli to byly vyhlídkové lety nebo co, to nevím, každopádně sralo mě to neuvěřitelně. A jestli to takhle bude pokračovat, začnu radši jezdit do Alp.  Na kamenech u plesa konečně dáváme oběd (vepřová konzerva, chleba, okurka po šerpovi, čaj).

Pohled ze zpáteční cesty, rybí oko

Pohled ze zpáteční cesty, rybí oko. U toho prostředního plesa byl oběd

15:40 scházíme poslední práh k Brnčalce. Tady sebou krásně lisknul ten lyžiar (bylo jen slyšet). 16:30 jsme na chatě, dáváme si v baru čapovanýho Kozla 10° ( po 2€). Sedíme u Zeleného plesa a kocháme se. Na záchodě jsme dočepovali petku vody, prej pitná, a fakt byla. 17:00 odcházíme dolů. po cestě sníme psy (kofila). V lese nás míjí záchranářský jeep. Napřed jede nahoru, pak někoho veze dolů, s majáčkem. 19:00 a jsme u auta. Jedeme do Tatranskej Lomnice na nákup. Večeře 20:00 – houbová polévka, vepřové nudličky s játrovou omáčkou, bramboráčky.  Svalovica jak sviň, aby taky ne. Dnes jsme urazili 25.2 km, při převýšení 1200 metrů, 29 000 kroků. Poznatek – brát návleky i v letě, suť je sviňa.

graf teploty a převýšení

graf teploty a převýšení

trasa podle GPS

trasa podle GPS

Další den jsme jeli do Motorestu Sosna na pohár – odměna za zdolaný štít 🙂 Opět to nestojí za samostatný příspěvek, ale dát to sem musím 🙂

Motorest Sosna

Motorest Sosna

Tatry, panorama od osady Mengusovce

Tatry, panorama od osady Mengusovce

 

Reklamy

Tatry 2013 – den čtvrtý

Čtvrtek. Vstáváme kolem třetí ráno. Zbytek výpravy jde na snídani – párečky, syr, marmeláda, rožky. Šerpa nesnídá, blije jak amina. Přebalujeme teda batohy ze tří na dva. To je fakt nosič k nezaplacení, a jak má natrénováno 🙂 Škoda že zůstává blb doma.

4:30 vyrážíme autem na Tri studničky. Na místě jsme v 5:20, je to teda děsně daleko. A to buďme rádi, že takhle brzo ráno je provoz na silnici prakticky nula. Zastavujeme na parkovišti, kolemjdoucí fousatý děda o berlích nás zdraví. A žene se do budky – je to parkovák 🙂 Platíme 4.70€ za celodenní. Vyrážíme, je slušná zima, po překonání prvního mírného kopečku (Velká Pálenica) klesneme opět do doliny. Teplota klesá na 6°C, nasazujem rukavice. Kus cesty jdeme po silnici – cyklostezce. Nikde ani živáčka. Bodejť, co by tady kdo hledal v šest ráno. Na konci cyklostezky je odbočka na Kmeťov vodopád. Je to označené jako 3 min cesty. Dávám tomu pět, jinak se vracím na plánovanou trasu. Naštěstí po třech minutách jsme skutečně u vodopádu.

Kmeťov vodopád

Kmeťov vodopád

Cesta dál stále moc nestoupá, zato je to dálka tou Koprovou dolinou, než dojdeme k dalšímu ukazateli. Odtud to konečne prudčeji stoupá (práh), v dálce vidíme další velký vodopád vytékající právě z Temnosmrečinských ples. Vyběhneme to jako srnečci, já z posledních sil, zpocenej jak dveře vod chlíva. U plesa jak člověk sedne tak děsná zima, do toho dost fučí vítr. Dáváme kalvádos, děláme společnou fotku. Hledám kešku, ale dutin pod kamenem je tu hrozně moc, takže bezúspěšně.

Nižné temnosmrečinské pleso

Nižné Temnosmrečinské pleso

Asi po třičtvrtě hodině jdeme najít zrušenou cestu na Vyšné Temnosmrečinské pleso. Vracíme se kus zpět, v mapách je asi záměrně chyba. Nakonec ale nalézáme neznatelnou cestu skrz kosodřeviny. Jdeme dlouho kolem celeho plesa. Ani mužiky tu nenechali, takže nám cesta k Vyšnému trvá přes hodinu. Je tu ještě větší zima, oblíkáme všechno co je v batohu. Jíme – chleba, bůčková paštika,  šunka. Při obedě sledujeme stádo sedmi kamzíků jdoucích po úbočí Koprovského štítu, pohoda. Na Chalubinského vratech vidíme asi 5 lidi. Dojít se na něj v současnosti dá jen z polské strany. Od našeho plesa je cesta zrušená, a ani se nedivím, je to děsně příkrý suťovisko. Oběd zabral dalších asi 40 min, a vracíme se.

Pohled od Vyšného Temnosmrečinského plesa

Pohled od Vyšného Temnosmrečinského plesa

Je zataženo, počasí na hraně, ale neprší, takže si není na co stěžovat. Minule jak nás chytly kroupy při sestupu z Východnej Vysokej to byl jinší mazec 🙂 Cesta dolu na Nižné šla podstatně lépe. Hledáme znova kešku a ségra nalézá! Je špatně zameřená, o 10m mimo. Domů je to ještě hrozně daleko a už toho mám plný brejle. Na odpočívadle dávame psa („sníme psy“) a čaj. Cyklisti i přes zákaz a konec cyklostezky dojeli až k mostku, někteří tu mají pod lopuchy schované kola. No tak chlapci takhle ne, příště až budem dělat Hladký štít, vytahám vám ventilky to se budete divit aj ušima! Pod Zverincem dojídáme zásoby, je půl páté a zbývá překročit posledních 150 m (jo, zas ta Velká Pálenica) na Tri studničky. 18:05 jsme u auta. Ten poslední úsek je fakt pruda.

Zastavujeme v Tatranskej Lomnici a v cukrárně si dáváme kafe. Doma jsme 19:30, v osum má být večeře. Šerpa vypadá líp a je nějakej hovornej. Bodejť by ne, oproti nám nemá v nohách 29 km, 650 výškových metrů,  28 900 kroků.

graf teploty a převýšení

graf teploty (modrá) a převýšení (zelená)

Mapa trasy podle GPS

Mapa prošlé trasy podle GPS

Pátý den ráno jedeme do Polska pro sýry. Nemá to cenu popisovat na samostatný příspěvek, takže jen přidávám fotku ze zatáčky od Glodovky.

Vysoké Tatry od Glodovky

Vysoké Tatry od Glodovky