Dřínové skály u Kramolína

2. 4. 2016

Dnešní slunečný den jsem se rozhodl dolovit pár krabiček v okolí Dalešické přehrady, ale hlavně se konečně zas projít venku po lesích. Stres v práci je potřeba vyrovnávat právě takovými procházkami v přírodě – bez lidí, bez úkolů v Utlouku, bez Oraclu. Nechal jsem se vyhodit za Kramolínem u polňačky vedoucí k památníku Operace Spelter. Po cestě potkávám zhruba 15 včelínů, zrovna u nich operuje včelař v obleku a kukle. když jsem se vracel, vyklubala se ze včelaře včelařka. Keška nalezena rychle a hned pokračuju rovně k lesu. Míjím místo na kraji, kde rostou na podzim kozáci. V lese už správným směrem  k přehradě přecházím betonový mostek až na křižovatku za Kramolínem. Následuje krátká odbočka vpravo a pak pěšina až na samotné Dřínové skály. Keška v dutině vykotlaného dubu nalezena opět na první hmátnutí, a tak se můžu kochat pohledem z výšky na hladinu, kde zrovna proplouvá loď Horácko (nemám to označení rád).

Loď Horácko

Loď Horácko

Vracím se po stejné cestě na křižovatku, a vybírám si delší cestu podél vody, slibuje totiž výhledy na vodu. Ty tam skutečně byly, ale taky tam byly chyby v TOPO 2015, cesta ve skutečnosti vede ke konci osady podél lesa až k poslední chatě. Chatová oblast vzkvétá, tři nové chaty se tu staví. Hospoda uprostřed chatové osady (U Richarda?) už se probouzí ze zimního spánku. Další pajzl na kraji chatové oblasti – Hostinec U řeky (tady jsme se stavovali při pochodu Dalešice-Ivančice, mrzká náhrada pochodu Brno-Ivančice), ještě spí.

U řeky

U řeky (nejbližší řeka několik km)

Dál to beru dolů pod hráz, tady jsem snad nikdy pěšky nešel. Obdivuji technicky pěkně vymyšlený odvod povrchové vody. Dole nacházím rozpadající se památník vodnímu dílu. Mastek odpadává, ale stále je vidět znázornění stékající vody (právě tím modrým mastkem), která teče přes silnici, klikatí se mezi betony a končí ve skutečné řece. PO nálezu objektu koukám, že místní keška slouží jako zimní úkryt pro čínská mnohotečná sluníčka. A teď zpátky ty 2 km po strmé cestě 🙂 Dalo se.

Památník u přehrady

Památník u přehrady

V Kramolíně zjišťuju, že zbývá 40 minut do otevření hospody, takže dávám ještě jiný malý okruh, abych se podíval, kde má kolega chatu. Snad sem ji i našel, vyfotil žene a jdu dál krajem lesa. Míjím dva velice pěkné posedy, na jeden i lezu se pokochat. Na posledním úseku u silnice se ale ztrácí turistická značka – klasika v podání KČT. Co by člověk chtěl po babách v důchodu. Beru to tedy rovnou za nosem. U silnice stojí dávno nepoužívaná telefoňáká budka se směrováním na Mohelno. Nakukuji dovnitř. Z dálkového vedení zbyly jen označené svorkovnice, jinak všechno pryč.

Ou tú spojovatelka

Ou tú spojovatelka

Po silnici si to štráduju zpět do Kramolína, a těším se na tekutý oběd. Hospoda otevřela o pět minut dříve když už jsem tam byl. Jeden nejmenovaný spolupracovník dorazil jako třetí štamgast. Dal jsem jedno pivo (Brno 11°) a pokecal s cyklistou, který chvíli po mě dojel uhasit žížeň. Po dvaceti minutách už si ale vykračuju dál. V prudké zátočině za obcí odbočuju vpravo do lesa a průsekem pokračuju až na panelovou cestu k rozhledně Babylon. Platím dvacku a hrnu se nahoru. Oproti minulému půjčení dalekohledu na krk u děduly ve vchodu je zde instalován velký vojenský dalekohled s podvozkem, paráda prostě. Sešteluju vzdálenost očí a už se kochám. Skoro nikdo tu není, tak mám dalekohled vlastně sám pro sebe. Zkouším to i fotit mobilem. Černé fleky co tam vidím jsou asi odpadaná zrcadlová vrstva.

Daleko-hled

Daleko-hled (v popředí Mohelno, uprostřed Lháníce, nahoře vlevo Kozének)

Dál už jdu v klidu po cykloštráse nad Mohelno. Potkávám dva cyklisty, jinak celý den nic. Nad Cenklovem je vykácený pás keřů do poloviny šířky, zajímavý počin. V Cenklově se vracím k novému rybníku, Na hrázi koukám, že už se páří žáby, voda je pekně zelená.

KVA?!

KVA?!

Přecházím po hrázi a přes pole se napojuju na nevyužívanou cestu vedoucí z Hliniště do Mohelna. Hliniště je oblast, kde se těžila hlína pro stavbu přehrady. Už se tomu tak říká pořád. Za rybníkem Suchánkem jsou vykácené všechny mirabelky, jak my říkáme srálky, no škoda. Tak dnes to bylo 21 km.

Na Starým Mohelně

Na Starým Mohelně

Prošlá trasa z Garmina

Prošlá trasa z Garmina

Reklamy

Podzimním Horáckem (s KČT)

Náhodou mi na sobotu vyšel volný den, tak jsem chtěl podniknout nějaký výlet. Počasí slibovalo celkem chladno, ale polojasno. V sedum hodin když jsem rozlepil oko, byla venku mlha, že by se dala krájet. Nicméně jsem vyrazil. Nakoupil jsem si rohlíky a paštiku, jak se na správného turisty sluší a patří, a chvíli před devátou jsem byl u klubovny KČT u Babáku. Trasu jsem měl vybranou nejkratší (14km), v domnění, že ji půjde jen pár lidí. Když jsem vyfasoval lístek s popisem trasy a v rohu jsem viděl Startovní číslo: 49, polilo mě horko. Možná to ale bylo tou přetopenou klubovnou. Zaplatil jsem startovné a vypadl, vevnitř se to fakt nedalo vydejchat. Moje trasa vedla kolem rybníků k novému hřbitovu a dál podél zdi, k vodojemu V Klinkách (vyhlídka).

Třebíč stále halila mlha

Třebíč ještě halila mlha

Pokračoval jsem ale rychle dál, doháněly mě davy vřešťanů. U lesa jsem předstíral focení a nechal je jít, neměl jsem na to fakt nervy. Proč si nejdou pokecat někam do kavárny? Proč lezou do lesa? Ničeho kolem si nevšímají, nerozhlíží se, možná ani neví kde jsou, hlavně že si drbny zdrbnou. Toť bohužel stinná stránka hromadných pochodů. Trasa dál pokračovala po žluté TZT až do Pocoucova. Dva brody, naštěstí tu byly velké kameny přes vodu, brnkačka. V Pocoucově na návsi dva starší účastníci pochodu už vytahovali chleba a svačili 🙂 Za vesnicí jsem vyhlížel krásně rudý strom, který se mi loni povedlo vyfotit. Letos už měl ale listí dávno dole. A tady se pochod změnil v hledání Syenitových skal (PR). Cestička byla přeoraná, spousta lidí správnou odbočku přešla. Naštěstí jsem tušil kudy, takže jsem skutečně asi po 100 metrech stanul na horním konci syenitové skály. Dole byla informační cedule, ale až tak jsem po ní netoužil abych lezl až tak hluboko. Mě stačila pěkná fotka.

Syenitové skály u Pocoucova

Syenitové skály u Pocoucova

Až jsem se dostatečně vyřádil s HDR, vrátil jsem na trasu. Celou dobu až do Budíkovic jsem se snažil držet odstup od skupinky třech kvočen předemnou, a řeknu vám, byl to boj. U Lenina (polovina trasy) ale přišla má chvíle! Nechal jsem si orazit papír a vyrazil jsem hned dál. Kvočny se tady pekně usadily na vejcích (nebo jiném obědě) a já jsem měl až domů klid. Svačinu jsm si dal až na hrázi, na sluníčku hezky v závětří. Nožík doma zapomněl, já blbec 🙂 No co, nabíral jsem to rohlíkem.

Místečko pro svačinu jako stvořené

Místečko pro svačinu jako stvořené

Po krátkém odpočinku a dvou kalíšcích horkého čaje jsem vyrazil dál, sledujíc bílé sněhuláky na stromech (vlastní značení KČT). Krátký kopeček „trhák“, a nechávám ty důchodce daleko za sebou. Trasa se napojila opět na žlutou turistickou značku. Přecházím silnici (jsou tu i houbaři autem), a po chvíli už je vidět rozcestí Dubiny. Obarvené podzimní listí dává křižovatce vzhled, jako by byla v plamenech.

Rozcestí Dubiny

Rozcestí Dubiny

Dál trasa pokračovala po zelené TZT zpět do Třebíče. U Jednoty jsem trochu tápal kudy ta zelená vede, ale zadařilo se. A už mám Babák na dohled. V cíli jsem vyfasoval pamětní list a šel hned domů. Sociálně zdatnější se tu sesedli se svým turistickým párkem (v ceně startovného) a pivem či limonádou. Na to jsem já neměl (nervy). Doma mě čekala klobása z masa. Uff! Příště jdu trasu 24km, to snad půjde jen pár lidí.

mapka trasy 14km (ve skutečnosti 18km)

Mapka trasy 14km (ve skutečnosti 18km)