Svatební cesta – den 1. – Ratibořické údolí

Protože ještě stále nemám fotky ze svatby, začnu svatební cestou. Za cíl byla vyhlášena Česká Skalice, neb to není až tak daleko, a v okolí jsou dosažitelné různé zajímavosti. Odpočinek pěstujeme celkem aktivní, takže to nebylo pět dní válení se u televize, ale začali jsme pěkně tůrou. Procházka kolem Barunčiny školy a dalších pamětihodností se celkem protáhla, protože jsme to vzali pěkným obloukem po všech kostelích a památkách.

d1baru

Stará fara

Ale nikam se nespěchá, šak babička je kamenná a nikam neuteče. V údolí se začínalo probouzet jaro, všude rozkvetlé koberce kytiček, ptáci, hmyzáci, no prostě už to žije.

D1_kvet

v lese to kvetlo

Cesta byla skutečně příjemná, za chvíli jsme minuli lovecký zámeček a vystoupali k Ratibořickému zámku. Nezbytné focení a svačina na lavičce nad mrtvým hlodavcem (!) – paštika a rohlíky 🙂 Normálně to nejíme, ale na tůře se to snese.

Ratibořický zámek

Ratibořický zámek

Na rybníčku se zatím prováděla údržba před sezónou, i skleník byl zatím zavřený. Ale to nám nevadí, lepší než kdyby tu byly davy lidí. Jdeme dál, po cestě obdivujeme čápa, jak si vykračuje na lukách. No a odsud už je to jen kousek Rudrově mlýnu. V nedaleké restauračce, prakticky 50 m za stavidlem, dáváme Kofolu a Budvar (pivo neměli).

Rudrův mlýn

Rudrův mlýn

No a každý mlýn potřebuje splav, že, takže Viktorčin splav byla další zastávka. Údajně je splav komplet nový, že ze starého nic nezbylo, nenaděláš nic.

Staré bělidlo

Staré bělidlo

Žena si zahrála na Viktorku a šlo se dál…

Viktorka u splavu

Viktorka u splavu

Dalším bodem programu byl Bílý most. Museli jsme uznat, že nápad natřít mosty různými barvami pro lepší orientaci byl fakt dobrej. Mosty totiž všechny vedou přes Úpu, a takhle se hned přesně ví kterej je kterej. O kus dál pod Rýznburkem byl např. Červený most, ten jsme jen viděli z výšky.

Bílý most

Bílý most

Odsud cesta pokračovala pěkně do kopce, a aby toho nebylo dost, oblast se jmenovala Pohodlí. No to sotva, spíš krpál jako blázen. Navíc začaly děsně kecat ukazatele kilometrů, takže jsme poměrně uondaní a v začínajícím dešti došli na kýžený Rýznburk. Sníme psy, žena píše pohlednice. Přeháňka asi půl hodiny docela promáčela cesty, takže do obce Žernov jdeme raději delší cestou po silnici. V obci mineme tím pádem žlutou, kderá se vrací ke kamenné babičce, ale naštěstí se na ní dostaneme po silnici o kus dál a jsme zas u sousoší.

Babička s vnoučaty a čokly

Babička s vnoučaty a čokly

Celá babička už nám je ale ukradená, máme toho za celý den fakt dost. Na kilometry to není až tak moc, ale přece jen je to celý den na nohou. Takže zpět na zámek, a zde vybíráme podle GPS kratší cestu kolem jezu na Úpě. Jez na Úpě, takový překladatelský oříšek…

Zámek od jezu

Zámek od jezu

Už se začíná šeřit, a my musíme stihnout večeři. Prakticky nemusíme, ale když už je v ceně… Jen letmo míjíme vojenský hřbitov a míříme k autu, ktere jsme nechali zaparkované na vlakovém nádraží, a dom. Teda vlastně na motel.

Reklamy

Pohansko v zimě

Na tuto lokalitu jsem se chystal dlouho. Tedy ne že bych balil 3 týdny batoh. Prostě to bylo v plánu…až někdy. V google kalendáři mají tyhle vejlety připsáno Nemazat, posouvat. Sobota slibovala jakés takés počasí, když se zadaří tak i kus sluníčka, fak jsem to risknul. Ženě jsem navařil oběd, naoplátku mě dovezla na vlak, a už se jelo. Kudy přesně pojedu jsem předem nevěděl, takže sem ani nekupoval zpáteční lístek, no jsou ty vlaky pekně mastný. Šourák do Brna co projíždí jen Střelice Dolní, jinak staví u každýho patníku jel přesně, pohoda. V Brnisku trošku nervozita, EC mělo 15 min zpoždění, a ve stejnou chvíli jel na Břeclav i normální rychlík. Tož čím jet? Volám ženě, ptám se jakehosi průvodčího, nakonec jsem vyčkal ECčka a dobře jsem udělal. Než jsem se uvelebil v kupé už to stavělo v Břeclavě. Zapínám GPS, než se to chytí vydávám se instinktivně vlevo od nádraží, ukázalo se že správně. Po chvíli odbočka ze silnice, jsem tady správně, pod vlakem, a už jsem v oboře Soutok.  Rádoby entí názvy a obrázky na začátku mě moc nezaujaly, těším se na ty osamělé stromy. Pěkný mostek, a už se otevírá velká louka se zámečkem v pozadí. A vychází slunko! No já se snad po****.  Kvapně to beru po silnici k zámečku, zkoumám místní muzeum opevnění, zkrátka řopíček a kus zákopů, fotím co se dá.

Muzeum opevnění

Muzeum opevnění

Obcházím zámeček zadem a už vidím v dáli první opuštěný starý dub solitér. Nádhera, přátelé! Pobíhám kolem jako šílenec, nedbaje sněhu v botách. A támhle další, a další. Je na čase vymyslet trasu. Času cca 4h, no to půjde i 12-15km okruh! Jdu dlouhou rovnou cestou kolem oplocení a fotím si jednotlivé stromy a skupinky. Sem to chce zavítat ještě vícekrát!

Solitérní dub

Solitérní dub

Musím se začít vracet, Slunce padá k obzoru. Takže odbočka na lány. Fotky jsou čímdál vybarvenější a vyvedenější. Míjím lány, slunce už je skoro u obzoru. Narychlo ještě pár snímků meandru potoka a začne úprk na vlak. No jako na potvoru navigace neví o oplocení v oplocení a neustále mě táhne přes zamčenou oplocenku. Celý areál je neuvěřitelná rovina, cyklistický ráj!
Tam jsem prošel jen malý kousek (17km), příště to chce kolmo – žena se už těší, že pojede taky.

MeanMeandry potoka ve večerním slunci

Meandry potoka ve večerním slunci

Zpáteční cestu volím přes Znojmo, chci se alespoň projet přes stanice Novosedly a Jevišovka, kde jsem strávil část dětství. Ale už je tma jak v ranci, no něco málo snad je vidět. Znojmo se mi taky vybavuje z dětství, je to stále stejné. Dnes třetí šourák, tentokrát na Okříšky, děs bjes 🙂 V Okříškách, přejmenovaných interně na Papouškov mě vyzvedává žena autem, a jedeme domů. The end.