Oslavanská 50 roku 2015

Letošní počasí na Oslavanskou 50 slibovalo parádní zážitek, Ráno 10°C, v poledne max. 20°C, skoro jasno. Alcone byl po úrazu a skoro bez treningu, ale nakonec jsme se v předvečer shodli, že to dáme. Z mé strany to ještě znamená logisticky vyřešit, jak se s kolem vůbec dostat na start. Ranní vlak do Rapotic nezajišťuje přepravu kol. A vyjíždět v deset je blbost. Bravo České dráhy, máte to zmáknutý. Poprosil jsem ženu, aby mě tam hodila, i když to vlastně znamenalo dvě cesty. Ale může se částečně na Hradě zabavit i s klukem, a taky že to zvládli v pohodě.

Start a cíl

Start (a cíl)

Na start, tedy ke klubovně Junáků, kteří akci pořádají, jsme jeli ještě neotevřenou cyklostezkou Ivančice-Oslavany, a bylo to parádní svezení. Rozhodně lepší než mezi auty na úzké silnici jak se muselo jezdit dřív. Tuhle cyklostezko rozhodně vidím jako velký přínos, protože fakt má smysl, ne jak některé odnikud nikam. Zapsali jsme se, zaplatili startovní poplatek symbolických 10 Kč a prakticky hned jsme vyrazili. Už první kopec ukázal, že máme oba najeto prd. Rozhodli jsme se vzít to do Senorad po silnici ať se nevyřídíme hned na prvním úseku. Přišli jsme sice o výhled z Malé skály, ale řeka nám to vynahradila. Za Senoradama jsme přijeli k lesu a zkoumali kudy dál. Trasa se podle popisu držela zelené TZ. Před sebou jsme ale viděli pár cyklistů v dresech Cykloklubu Oslavany, a tak jsme jeli za nimi jak osli. Na srázu nad řekou se ukázalo, že to byla chyba, a měli jsme se držet Garmina, který nás vedl jinudy.  Sklouzli jsme velkým srázem na oficiální trasu, vysypali listí a jehličí z bot a pokračovali kolem chatek na Skřipinu. Zde byla první kontrola. Nechali jsme si dát razítko, pokecali a jeli dál. Někteří odvážní cyklisti si hned v deset dávali lahváče, no na to jsme neměli zatím najeto. A čekal nás kopec od řeky, to by nám ztuhlý nohy moc nepomohly. Pokračovali jsme podél vody a obdivovali vybělené kameny.

Oslavka

Oslavka za Skřipinským mlýnem

Měli jsme najeto skoro 20 km  a navigace ukazovala 9 km do Náměště, a to nejkratší cestou. Trošku nás co celou cestu děsilo, že to nebude až tak rovných 50 km ale poněkud víc. Naštěstí terén byl suchý a jelo se dobře. Vystoupali jsme místy tlačíc kolo nad Pastýřku a odlovili dvě keše ze série Skřipina. Víc jich nebylo po cestě a u třetí byla nějaká parta. Nevěděli jsme, jestli to jsou taky kačeři, tak jsme ani nezastavovali. Napojili jsme se na asfaltovou cyklostezku do Náměště a rychle urazili asi 5 km. Lesem, po rovině, úplně to letělo. Na silnici u vlaku už se ale projevovalo najetých 28 a sil viditelně ubylo. Představoval jsem si, jak se nám asi pojede, až do sebe naperem pizzu a dvě piva 🙂 Poslední poněkud kamenitý sjezd, a jsme v Náměšti. Na doporučení hledáme jakýsi Bufet, že tam dobře vaří. Bohužel nenašli, takže jsme zakotvili jako vždy v Pizzerii Pepperone.

Hlad je svině

Hlad je svině

Jedno točený nám spravilo tekutinový deficit, Pizza Alla Bambula nás slušně nasytila, až jsme to skoro nemohli dojíst. Spláchli jsme to jedním nealko Zlaťáčkem.

Alla Bambula

Alla Bambula

Po skouknutí mapy na místním Terminálu (už se tomu neříká nádraží, dle EU) jsme usoudili, že do Sedlece to vezmeme po silnici. V lese hrozily další dva krpály, kde tlačí i velcí borci. Bezvětří ve městě, slušný fučák mezi poli. Těžce jsme vystoupali do Vícenic, i po rovině do Sedlece to byl docela boj. Ve vesnici jsme zahnuli k lesu, že se zase napojíme na oficiální trasu. Tady už se jelo pěkně, bezvětří. A že teda zkusíme až na vyhlídku, i když to je vlastně zajížďka.

Vyhlídka na Lamberk

Vyhlídka na Lamberk

Zadek už mě pěkně bolel, i s novým gelovým sedlem to nebylo nic moc. Ach kde je můj Author Mega Top (pozn.: Už se nevyrábí 😦 ) Napojili jsme se na silnici u Sedleckého dvora, a pokračovali po ní až na Skřipinu. Zkopce to moc nejelo, vítr to kazil. Za mostem druhá kontrola. Už byla docela žízeň, ale zbývalo asi 5 km k chatě U kata, kde podle kontroly bylo točené z pivovaru Oslavany. Vidina točeného, a taky že je před námi poslední kus trasy (byť nejtěžší) nás hnala hned dál. Pod Kraví horou byla naštěstí cesta jen lehce pod vodou, dalo se kolo přenést po kamenech. Další krpál nahoru se zase musí tlačit. Cyklotrasa za všechny peníze. U Sedlečka doprava, a už klesáme prudkým srázem, pěšinou, přes popadané kmeny mnohokrát přenášíme kolo. Velmi náročný úsek. U lípy u vody nás dojela skupinka. Nečekáme, až budou u pípy první a jedem hned dál. Naštěstí na sebe čekali. Přes Chvojnici po úzké lávce přetlačíme kolo a jsme U kata.

U kata

U kata

První pivo skoro na ex. Pak dávám malinovou limonádu a zišťujem, že uzená cigára už není. Sežrali ji pěší turisti, kterých bylo letos opravdu hodně (20 km a 30 km okruhy). Chvíli jsme váhali, jestli opéct nabízený párek na ohni. Hlad jsme ale moc neměli, spíš žízeň. Takže ještě jedno pivo.

zřejmě dobrej oddíl

zřejmě dobrej oddíl

Po očku jsme pozorovali ostatní cyklisty. Jedna parta si objednala taky piva, a hned plato kořalek. Kroutil jsem hlavou, jak v tom vedru a zátěži můžou pít zelenou. Zavolal jsem ženě, že to máme už jen kus domů, ať vyjede. Kus to byl, ale opět na tlačení kola, než jsme se dostali na vrstevnici ke Ketkovicím. Předjelo nás pár cyklistů, ale celkově jich bylo letos málo. Po polní cestě se napojujeme na silnici, na které jsou vidět davy pěších turistů. Vypadalo to, jako kdyby tam vystoupil autobus lidí. Kus je to po silnici, a pak odbočujeme na lesní asfaltovou cestu podél Ketkovického potoka. Brutální sjezd, místy kolo skáče po kamenech jak divoká kobyla. Naštěstí bez pádu jsme celkem rychle v Oslavanech. Ukazujeme kontrolní razítka a dostáváme diplomy.

Vandrovní list

Vandrovní list

Sigma ukazuje 66 km, no pěkná padesátka. Výlet zakončujem jídlem a pivem na zámku Oslavany.

Nádvoří zámku v Oslavanech

Nádvoří zámku v Oslavanech

Po cyklotrase se vracíme zpět. Na začátku ještě neotevřené cyklotrasy voprdelkoval vůz městské policie, ale bylo to naštěstí v pohodě. Zato cyklotrasa, to byla hotová kolonáda. Cyklisti, bruslaři, maminky s kočárkem a pěší … V Ivančicích máme rovných 70 km v nohách slušným terénem. Manželky nás chválí, že jsme to dali, taky pochvalně bručím. Naprosto super vejlet, akce roku. Jel jsem to potřetí, a je to vždycky zážitek. Příště musíme zlomit ještě jednoho kamaráda z Brna, bude to vetší sranda.

Trasa z Garmina

Trasa z Garmina

Reklamy

Balinka – Nesměř na kole

Po úterní větrné smršti byla předpověď na středu ideální. Nosič na kolo byl stále na střeše auta (od převozu ze servisu), a to se muselo využít. Nechal jsem se dovézt na odbočku na Baliny. Počasí bylo opravdu parádní. Rychlý sjezd k řece a už si to šlapu v klídečku lesem. Cílem rovněž byla nedávno založená keš Balinka a její earth sestra, takže jsem cestou fotil informační tabule na mobil. Podél řeky se jede krásně, člověk nemusí moc šlapat a jede to skoro samo, tak jsem se hodně kochal.

Balinka

Balinka

U keše samotné nebyl problém, jen na lávku jsem neměl odvahu lézt. Vypadala značně v rozkladu a já mám skoro metrák. Na začátku Velkého Meziříčí mě upoutaly nové lístky stromu, které vypadaly zároveň jako květy.

Copak to tu raší

Copak to tu raší

Ve městě byl hrozný mumraj, jak bylo pěkně, všichni byli venku. Rychle jsem přejel náměstí a lávku přes řeku. Na kraji města už zas byl klid. Cesta Nesměřským údolím byla parádní. Na panském mlýně se mi podařilo najít další kešku a protože jsem si hodně fandil, vzal jsem to na Tasov. No ale to jsem si dal. Kopec od řeky není žádná sranda. A na Vaneč a Pyšel další kopce. Pračí zoo ve Vanči bylo slyšet zdálky, ale měl jsem jen 35mm objektiv, to bych tam byl pro srandu. Musím se sem vypravit s bigmou někdy, jsem si říkal, dá se to v pohodě dojet na kole. Zaujaly mě ale blatouchy na strouze, tady jsou.

Blatouchy

Blatouchy u Vanče

Dál na Pyšel jsem to vzal po cyklotrase. Cesta slibovala rybníček a vůbec přírodu, na silnici to byla už nuda. Rybník Podkovák teda nic moc, nezaujal. Zato o kousek dál mi padla do oka kamenná kaplička.

Kamenná kaple

Kamenná kaple

V Pyšelu u kapličky nad vesnicí se procházel v poli bažantí kohout. Fotit to bohužel nešlo. Jako by to prevít veděl, ještě se tam schválně promenádoval tam a zpět abych si ho jako pěkně prohlídl. Do Studence na nádraží jsem dojel vyšťavenej jak vymačkanej citrón, a hospoda zavřená! Středa pouze do 11:00. Málem jsem se rozbrečel. Nedalo se nic dělat, vzal jsem to nejkratší možnou trasou domů. Garmin mi ukázal trasu kolem Studeneckých rybníků přes Smrk, Hostákov a Ptáčov. Najeto rovných 50 km, a z nového sedla mě pěkně bolel zadek. V pátek jsem koupil nové, snad to bude lepší. Ale o tom napíšu v dalším postu o Oslavanské 50.

Dalešice – Třebíč, cestou necestou

Počasí se umoudřilo, ve čtvrtek odpoledne bylo doslova slunečno, a tak jsem doufal, že to vydrží i v pátek, a já vezmu roha z práce dřív. Nakonec jsem nevyrazil nejdřív, ale stihnul jsem to celkově v pohodě. Autobus řídil Mluvka, který na můj dotaz „Stavíte i v Dalešicích?“ obrátil oči v sloup, což asi znamenalo „Ježíšmarjá proč se ptáš na takovou samozřejmost“. Prostě Mluvka. Vystoupil jsem správně, a hned jsem se vydal do vesnice, směrem k pivovaru. Čápi byli na hnízdě, v pořádku, říkal jsem si. Nedávno tu dokončili slavnou cyklostezku Odnikud nikam, a chtěl jsem ji vidět. Má to být součást cyklostezky Třebíč-Dukovany, ale tak jak to teď je, je to skutečně jen utrácení dotací z EU. Pro cyklisty to nemá efekt žádný. Traktoristi to ale určitě uvítali, místo děravé polňačky mají asfalt až k polím 🙂

Traktoristo sesedni z traktoru

Traktoristo sesedni z traktoru! Nebo že by to byly blátěné stopy po cyklistech?

Asfalt vede až k rybníku, kde teď na jaře bylo živo. Vrby jívy hučely jak agregáty, to včely dělnice pilně se snažily všecičko posbírat. Už z dálky jsem vyplašil pár Lysek od břehu, a taky jednu labuť.  Potápka Roháč se ani neobtěžovala přiblížit ke hrázi. Zato statný žabák dlouhými tempy připlul až k rákosí a poulil na mě oči.

Vrba jíva na hrázi rybníku Bezděkov

Vrba jíva na hrázi rybníku Bezděkov

Dál mě čekal neveselý úsek do Valče, po silnici 351, Silnici smrti. Už moc nechybí, a bude na každém kilometru křížek u cesty. Zatím je poměr zhruba 23/30. Nalevo se navízela polní cesta k potoku, kde ale končila. Risknul jsem to a přešel pole obilí k lesu (lokalita Konín), kde měla být cesta k Valči. Chvíli jsem ji teda hledal, na Garminu byla asi o 30 m vedle. A hned jsem si vykračoval lesem, pak mezi poli, kolem čističky až na kraj Valče. Valeč jsem  proběhl, Jen u kostela a na hřbitově jsem se zastavil. Cesta na Dolní Vilémovice po silnici neutíkala. Naštěstí tudy jelo velmi málo aut, převážná většina spediční vozy UPS, DPD a PPL, WTF? V Dolních Vilémovicích jsem měl políčeno na kešku věnovanou Janu Kubišovi (atentát na Heydricha), který se zde narodil. Jednou jsem tu projížděl na kole, blesklo mi hlavou. Na obecním úřadě nalezena pamětní deska, ale že se tu narodil tam nějak zapomněli napsat. Nevadí, díky popisu keše snadno nalézám jeho rodný dům.

Rodný dům kpt. Jana Kubiše

Rodný dům npor. Jana Kubiše, je to ten vlevo

Vzorně opraven, a v okně byla cedulka, že kdo chce prohlídku, klíče naproti v č.p.17. Což jsem nevyužil, no snad někdy příště až bude víc času. Dále mě cesta zavedla za D. Vilémovice k rybníkům Panenka a Tatarák. (Standa medař znal chlapa, co ty rybníky v okolí stavěl, taková interní pozn.) Panenka malebná, ale protože stromy mají jen nalité pupeny, nefotil jsem. Zato Tatarák. Napřed to vypadalo, že to nepůjde obejít po břehu, ale na místě se naštěstí našla pěšinka. Tatarák má na břehu pár chat, nóbl výpusť s vlastním vodopádem (když je dost vody) a tak nějak celkově je to idylický rybníček na trávení letních víkendů.

Rybník Tatarák

Rybník Tatarák

Pokud jsem chtěl pokračovat dál, musel jsem se vrátit do vesnice. Škoda toho vodopádu, bylo na něj sucho. Ale na výpusti z rybníka to svižně poteče jen po prudkém dešti. Následoval další únavný kus cesty po silnici směrem na Klučov. Jedinou zábavou mi bylo pozorování zajíců, kteří dováděli v poli. Hodili se všelijak do kruhu, až jeden z té čtveřice to vzal pryč, přes silnici. Ostatní jen koukali, co se to děje, ale nenásledovali ho. V Klučově jsem chvilku poseděl na autobusové zastávce, na tom jarním slunci jsem byl pěkně propečenej, a s kůrčičkou. Před vrcholem jsem to vzal doleva na PP klučovský kopec, chtěl jsem vědět, jak je na tom koniklec tady. A skutečně jsem pár květů našel. Nebylo jich moc, a některé ještě zavřené.

Koniklec luční, PP klučovský kopec

Koniklec luční, PP klučovský kopec

Koniklec luční je, na rozdíl od svého známého brášky Koniklece velkokvětého, menší, užší a hlavně tmavší. Na vysočině je také mnohem méně zastoupen. Dál jsem se chtěl napojit na žlutou turistickou značku a sejít k rybníku Hodinovec. Jenže jsem z dálky uviděl, že Standa medař je na pozici, tak jsem na něj zahalekal. Jeho odpověď „Nazdar, dáš si pivo“ nezůstala bez odezvy. Poseděli jsme ve stínu chaty, poklábosili o životě na takové chatě, a vyrazil jsem dál. Po tom pivu jsem ale měl nohy těžké, na Hodinovec jsem se vyprd a vzal to přímo po žluté domů. Však už taky docházely baterky (mě i navigaci). Dnes 28 km, hezky pěkně!

V neděli jsem si udělal jen 45 km vyjížďku na kole, a protože to nestojí za samotný článek, zmíním to zde. Hlavně kvůli dvěma věcem. Ponorka a Koniklec velkokvětý pro srovnání. V neděli jsme ještě zvládli výlet na Mařenku, s kočárkem, ale to je už jiná story.

Koniklec velkokvětý, lokalita Kobylinec u Trnavy

Koniklec velkokvětý, lokalita Kobylinec u Trnavy

First Czech Submarine, ve skutečnosti vodojem, ale krásnej!

First Czech Submarine, ve skutečnosti vodojem, ale krásnej! Lokalita Rudíkov

Na kole na Kobylinec

V pondělí se udělalo pěkně tak jsem vyrazil aspoň na malou projížďku na kole. Když mám ten nový ráfek, že to jako projedu. Vzal jsem to cestou nejmenšího odporu na Brněnku a Ptáčovským žlebem, nechtělo se mi přes město. U Lubí je člověk hned, a je to kolem potoka a chat. Vyfunět k Ptáčovu, a dál už je to pohodová vyjížďka témeř po rovině po polních cestách. Přes Ptáčov a Trnavu. Letos je jaro opravdu napřed. Na Kobylinci bylo už po největším kvetení, ale díky sklonu a borovicím nekvete všechno naráz. Dobrou hodinu jsem tu blbnul kolem konikleců.

Koniklec velkokvětý #1

Koniklec velkokvětý #1

A ještě jeden

Koniklec velkokvětý #2

Koniklec velkokvětý #2

Protože jsem se tady tak zasek, nevěděl jsem kam až zvládnu dojet před setměním, tak jsem to zkusil aspoň k Veselému rybníku. Ten byl loni rozbagrovaný a neveselý. Teď už byl v pořádku, sídlilo tu celé hejno Lysek, pár kachen, a žáby 🙂 Lysky jsou pěkně plaché, ne jak ty městské kachny.

Veselý rybník

Veselý rybník

Skokan zelený

Skokan zelený

Pokračoval jsem dál až do Náramče, zas kolem rybníků. Žena sem chodila za mlada na zábavy, tak jsem to chtěl taky vidět to Doubě neřesti. Docela mi to připomnělo zábavy na Réně nebo na Babylonu.

Doubí

Doubí

Cestou na Rudíkov jsem potkal pěkný rybníček (Hodovský ryb.), a taky jeden smířčí kříž (asi). Dojel jsem až do Rudíkova, kde jsem kešku hastrmanskou bohužel neodlovil. Tak příště. Zpátky po silnici do Náramče, polňačkou do Trnavy. V hospodě u mostu jsem si dal jednoho kozlíka. Zahrádka ještě nebyla postavená, ale to nevadilo, sedl jsem si na schody. Pivo mají fakt dobrý, žádná tuna bublinek, ani příliš studený, prostě tak jak to má být. Domů tou samou cestou. Celkem to dalo 30 km.

Divočáci

Udělalo se pěkně, tož sem vyjel na mou oblíbenou trasu do Červené Lhoty. A hned u Budíkovic na křižovatce jsem píchnul. Dvakrát píchnout na 100 km, to je fakt pech letos. Naštěstí se podařilo nasadit duši z aušuslandu za 59 korun a jelo se dál. Foukal mírný vítr do zad, do toho kopečka ideální. Na náměstíčku koukám, že svatému Rochovi někdo ukrad železné zábradlí. Pěkně pilkou až u země. No i na vesnici se kradou kovy. Projedu Červenou Lhotou dozadu k lesu na vyhlídku.

Červená lhota

Červená Lhota (jiná, než ta světoznámá)

U křížku marně luštím souřadnice. Ale koukám, že se tady staví další rybník. Výpočet mi vyšel špatně, tak jsem aspoň chtěl dojet na tu vyhlídku, když v tom si všimnu, že na pravé straně na poli běží souběžně se mnou stádo divočáků.

Stádo, a jak mete

Stádo, a jak mete

Doběhli k lesu, a rozhlíželi se kudy se dají dál. Cvakl jsem je ještě jednou. Bohužel jen základním objektivem, ale i tak to vyšlo pěkně. To se člověku jen tak nepoštěstí vidět takové divadlo. Dobrých 12 kousků jich bylo.

Pašíci se rozhlíží

Pašíci se rozhlíží

Zpátky to beru přes Čechtín. Navigace ukazuje, že to není taková špice na převýšení jako přes křižovatku nad Č. Lhotou. Skutečně se to jelo líp. Z kopce protivítr tolik nevadí. Celkem to hodilo 25km.

Křižovatka na nejvyšším bodě trasy

Křižovatka na nejvyšším bodě trasy

Druhý den sem jedu znova, tentokrát se správnými souřadnicemi, vypočítanými v klidu doma. A hned za Okrašovicemi, tam jak se buduje nový rybník, přes cestu běží další divočák! No toto, asi budou vopravdu přemnožení. Nestihl jsem to bohužel vyfotit, radši jsem neriskoval pád z kola 🙂

Vlevo bude velký rybník

Vlevo bude velký rybník

Ke kešce jdu na jisto. Musí se ale přes pole, naštěstí je čerstvě zaseto tak nic nepošlapu. Na místě objevuju poustevníkovu světničku, nebo co to je. Měl tam normálně slamník a nějakej hrnec.

Poustevníkovo obydlí

Poustevníkovo obydlí

Už chyběl jen ten otec Scholastik, aby si opodál trhal bylinky 🙂 Dál jedu tentokrát na Kratochvílův mlýn, logbook potřeboval vyměnit. Není to sice moje keška, ale tak když už jedu kolem…Opět se musím smát obřímu mostu pro cyklostezku, který nevede nikam. Klasicky nenacházím Ostrov na Jihlavě, furt tam někdo voprdelkuje! Dávám aspoň U křížku, je tam pěkný rozhled, když ještě nejsou na stromech listy. Přes Poušov domů, u Polanky potkávám kolegu z práce na kolečkových bruslích (!). Ještě se zajedu podívat k Lubí, ale je to tu pořád mrtvé. Dnes to bylo rovných 40 km. Večer plánuju delší vejlet na sobotu, tentokrát pěšky…ale o tom příště.

Jarní kolečko

V sobotu jsem s kočárkem najel 20km. Malýmu se to možná líbilo, ale já jsem potřeboval voraz. Tahat ten kočár lesem přes ty kořeny je náročný na ruce. A tak  jsem v neděli vyrazil na kole, aby byla změna. A taky na Oslavanskou 50 bude něco najeto.

Kočár v Zarážce

Kočár v Zarážce

Ráfek pořád nic. Objednaný je, ale v Remerxu toho teď údajně mají hodně. Připomíná mi to silničáře, které překvapí sníh v zimě. Letos musí být úplně blahem bez sebe (ledovka byla dva dny a totálně to zase nedali). Ale zpět k tomu ráfku – když je tak pěkně, a ráfek není, „půjčil“ jsem si ho z manželčina kola. Pohodová vyjížďka, i když docela foukalo. přes Týn, a před Budíkovicema doleva na Okřešice. Táhlý kopec, ale vítr v zádech dělal svoje a jelo se nádherně, až jsem se přistihl že se usmívám. Pod Wartenberkem se fakt buduje nový rybník, a celkem asi velký. Odklonili i elektrické vedení. Čtyřmetrová betonová výpusť působí na jarním poli poněkud komicky. Asi jako psí hovno které se skrývalo celou zimu pod sněhem a teď, když není sníh, tak vykouklo. Na kraji Okřešic je nová keška, odlovil jsem i bez GPS jen podle hintu. Je odtud pěkný rozhled. Silnice přes Okřešice je komplet spravená, ale paráda končí přesně u cedule. Dál je to zase tankodrom. Nahoře nad Červenou Lhotou zastavuju a kochám se panoramaty, na focení je dost opar.

Silnice nad Červenou Lhotou

Silnice nad Červenou Lhotou

V tom se do kopce přibližuje celkem rychle nějaký chodec. Nakonec jsme celkem pokecali. Prej chodí v neděli 30, i 50km když je pěkně. A že je z Bransouz a jde do Třebíče (Přes Lenina v Budíkovicích) a odtud vlakem domů. No má můj respekt. Já když dám pěšmo 30 km mám toho plný brejle. Cvak sem aspoň ty břízky a jehnědy, a sjel jsem pomalu do vesnice. Kochačka celou cestu prostě, to za to stojí ten krpál vyšlapat. V Červené Lhotě jsem to chtěl vzít původně na Číhalín a zpět. Ale zaujala mě kaplička u JZD.

Kaplička u Červené Lhoty

Kaplička u Červené Lhoty, CPL, HDR

Dá se sjede pěkně k řece po cyklostezce Jihlava-Raabs, a následuje jeden z nejzbytečnějších mostů na řece. Je jen pro cyklostezku, která po 50 m končí 🙂  Tady soudruzi z Bruselu udělali chybu. Narazili na soukromé pozemky, přitom napřed k nim postavili most. Na jednu stranu chápu ten záměr, ale vyasfaltované cyklostezky jsou něco, co nesnáším.

Inkriminovaný úsek cyklotrasy

Inkriminovaný úsek cyklotrasy

Takže jsem v podstatě rád že to tahle dopadlo a je tam aspoň kus normální cesty po louce a lesem. Loni jsem to ještě projel, ale teď je na plotě cedule Soukromý pozemek, přes cestu je zamčená branka, a nazdar. Vyřešili to cestou skrz JZD, no taky řešení. Jsem zvědav kdy zemědělce přestanou cyklisti mezi traktorama bavit.

cyklostezka, původní trasa zeleně

cyklostezka, původní trasa zeleně

v Přibyslavicích jsem se kochal poutním kostelem. Sjedu dolů, přes most doleva, a začlo mi plavat zadní kolo – píchl jsem. No pěkný pomyslím si. Snad ta stará náhradní duše bude OK. Na autobusové zastávce jsem duši vyměnil, vypadalo to v pohodě. Kolem projelo asi 30 cyklistů za tu chvíli, ani jeden se nezastavil jestli třeba nepotřebuju lepení 😦 Posvačil jsem dalamánek a čaj z termosky a jelo se dál. Směr Nová Ves, v podstatě cíl cesty. Kolega mi povídal, že tu je pěkný zatopený lom. Lom tu teda je, ovšem 5 m vedle je hospoda. Pár cyklistů popíjí lahváče. Taky jsou tu odpadky, chatky, smrad z koní, hotová romantika za 500,-. Cvaknul jsem lom a pilu pryč.

Bývalá vápenka v Nové Vsi

Bývalá vápenka v Nové Vsi

Další keška se jevila být u Červeného mlýna. Ovšem bylo tam dost chlapů. Nevím, co tam v neděli dělali teda. Vodní dílo je to jak Gabčikovo. Prostě jsem neodlovil, koukali na mě a nechtělo se mi hodinu čekat. Přes Poušov domů, celkem to dalo 32,8 km.

Projetá trasa na Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/trebic-cervena-lhota-nova-ves-trebic

BOPO MTB a Startrails

Poslední dobou v těch vedrech to nebylo na žádné foto-žně, takže opět napíšu združený příspěvek.

V sobotu jsem chtěl jet udělat pár cvaků na MTB závod do Boroviny. Jenže. Do toho volá Yahyman, že by se jel projet na kole. Teplo teda hrozný, ale vyrazili jsme. Původně jsem chtěl vzít třístovku a udělat zpocený detaily a tak, ale bumbrlík se moc nedá vozit na kole. Na závod mě v podstatě upozornil J. Dobeš, tak sem si ho aspoň vyfotil. Koukali jsme jen na jednu kategorii, do 15 let, neměli jsme na to čas celý den. Byly k vidění úplní amatéři v bavlněným triku a šortkách, ale i blázniví profíci rozehřívající svaly na oholených nohách na rotopedu. K občerstvení Ježek (bodne!), ZON limča a klobása (tu jsme nedali, bylo před obědem).

J.Dobeš

J.Dobeš

Vítěz kategorie

Vítěz kategorie

Po dojetí všech z kategorie jsme to zabalili. Vzali jsme to po okruhu k jedné kešce a zpět domů opět Lorenzovými sady. Sem se musím stavit na nějaký makra, pěkný rybníčky!

No a na druhý den bylo jasno, tak jsme se opět náhodou po SMS domluvili, že pojedem fotit nějaké noční fotky. Yahyman původně myslel na baziliku, ale jsem si jistej, že sem říkal Vodojem kostelíček. Ale dopadlo to docela dobře, po počátečních technických problémech (Foťák musí být na „B“ a nechat to v režii časovače) z toho něco i vylezlo. Snad. Každopádně cenná zkušenost.

Startrails a Vodojem

Startrails a Vodojem