Šest keší kolem Biskupic-Pulkova


Díky centrálnímu plánování (sdílený Google kalendáře) se podařilo na čtvrtek naplánovat a pak hlavně taky dodržet výlet. Na polích stála voda, vybral jsem tedy trasu většinou po asfaltu. To sebou samo o sobě nese velké omezení možností kudy udělat okruh. Nebral jsem tedy ani foťák, kdyžtak něco max. cvaknu mobilem, říkal jsem si. Tradičně jsem se nechal kousek popovézt autem, a to k hájovně u Radkovic. Pod hájovnou je krásný lesní rybníček a kolega lubmus (von Pulkov) u něj nedávno založil kešku.

Lesní rybníček

Lesní rybníček

Byla tedy první na řadě. Přesto že bylo půl devátý, ještě všude ležela námraza a vzduch byl na rukavice. Dál jsem se chtěl dostat na kolegovu další keš, ale protože se to nedalo v tom marastu zkrátit, šel jsem až zpátky do Radkovic a dál po silnici na jih, Až skoro do Pulkova. Na kopci nad vesnicí je mimo jiného BTS pro mobily a tam je další keška.  Při cestě z kopce do Biskupic jsem si opět vzpomněl, jak vtipně jsou vesnice  pojmenovány. Biskupice, Půlkov, prostě prdel světa. Nalevo míjím domácí pivovar Gajdoš. Je to minipivovar, jak kdy se mu povede to uvařit, někdy je to i k pití.  Cestou jsem zkoumal meze kolem silnice, abych zjistil co všechno už kvete.

Jarní kvítky

Jarní kvítky

Na obecním úřadě v Biskupicích visí zplihle tibetská vlajka. Přecházím most přes Rokytnou a deru se do kopce podívat se za další keškou. Ta vznikla před domem, kde jistá pani má v zahrádce před domem betonové sochy lidiček, zvířátek, zkrátka taková domácí tvorba. Je  to samozřejmě děsnej kýč, a navíc to vypadá šíleně naivně, ale snaha se podle mě cení.

02

Za vesnicí přejdu silnici a pokračuju po polní cestě na Slatinu. Ve Slatině je údajně pěkný zámeček – další cíl dnešní cesty. Pod lesíkem u kříže je vybudované pěkné posezení.

Posezení u pamětního kříže

Posezení u pamětního kříže

Na pařezu už vykukují první houby

Na pařezu už vykukují první houby

Neváhám a využívám ho k obědu (chleba s turistickým salámem, taková turistická klasika). Chvíli ještě posedím a užívám si jarního sluníčka. Pak obejdu vesnicí oblouk a nalézám opravený zámeček.

Zámeček Slatina

Zámeček Slatina

S keškou je to horší. Bývalou přístupovou cestu přehradil nově vybudovaný kanalizační odtok. Volám tedy přítele na telefonu a nakonec lezu k zámeckému rybníčku po hromadě vlastnoručně navršených šutrů a nalézám. Sladinu procházím do kopce zkratkou Průjezd zakázán, a na křižovatce si sedám, nějak toho mám hodně. Další zastávkou je Újezd, ale vlastně ani moc nezastavuju, jen na pár fotek.

Zámeček Újezd

Zámeček Újezd

Stavba se tu taky trochu pohla, aspoň do toho už nezatejká.  Za újezdem si odskakuju k lesu a napadá mě neplánovaný odlov jedné Adrayovky. Je trochu mimo trasu, ale mám poměrně dost času, v Litovanech stačí být až ve čtyři. Váhám jestli to vzít  napřímo, ale terén tomu moc nenahrává, bahno je exkluzivní, chce to vzít po cestě. Jdu tedy po silnici kolem samoty (hájovny?). Ve struze už vidím kvést i podběl. Na začátku lesa mě zaujal odhalený kořenový systém několika borovic, jakoby tu někdo těžil písek neboco.

Sype se to samo nebo těžba

Sype se to samo nebo těžba

U mostu u Kašparova mlýna (mimochodem moc pěkný historický most) to beru doleva podle řeky po žluté TZ a řídím se radami kam až dojít a pak teprve hledat podle GPS. Míjím tedy chatu, Čertovu skálu, trampské posezení s totemem a elektrickou přípojkou.  Na další louce se ukazuje Pravá Adrayovka jak my říkáme – blbej přístup odspodu. No ale zadejchanej jak lokomotiva to vylezu, a nalézám snadno i krabičku. Výhled tu je celkem pěkný, i když kolem i v údolí ho hodně blokují stromy. Zpátky se mi nechce to slízat abych neměl bahno a jehličí všude a rozhodl jsem se zkusit se napojit na zpevněnou cestu, kterou jsem minul zhruba v polovině úseku od začátku lesa po most. Vycházkovým krokem ji skutečně najdu a zase se jde pěkně.

Samota

Samota

Bahno jako na polích tu nehrozí. Je to sice o hodně delší, ale fakt mám čas, takže ani nevadí, že jeden úsek musím jít dvakrát. Zase se ukázalo, že tahle vyhlídka je lépe dosažitelná shora pěkně po cestě. Míjím místo, kde jsem to zkoušel střihnout prve a říkám si, že bych to dal, chybělo mi snad 50 m. Serpentiny nad kašparovým mlýnem mi hodně připomínají step u Mohelna, cítím se tu fakt jak na rodné hroudě. A protože se nemusím honit, neberu to polní cestou zkratkou do Litovan, ale protáhnu si to až přes Přešovice. Jo, pěkných 29,3 km, i když většina po asfaltu.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s