Dalešice – Třebíč, cestou necestou


Počasí se umoudřilo, ve čtvrtek odpoledne bylo doslova slunečno, a tak jsem doufal, že to vydrží i v pátek, a já vezmu roha z práce dřív. Nakonec jsem nevyrazil nejdřív, ale stihnul jsem to celkově v pohodě. Autobus řídil Mluvka, který na můj dotaz „Stavíte i v Dalešicích?“ obrátil oči v sloup, což asi znamenalo „Ježíšmarjá proč se ptáš na takovou samozřejmost“. Prostě Mluvka. Vystoupil jsem správně, a hned jsem se vydal do vesnice, směrem k pivovaru. Čápi byli na hnízdě, v pořádku, říkal jsem si. Nedávno tu dokončili slavnou cyklostezku Odnikud nikam, a chtěl jsem ji vidět. Má to být součást cyklostezky Třebíč-Dukovany, ale tak jak to teď je, je to skutečně jen utrácení dotací z EU. Pro cyklisty to nemá efekt žádný. Traktoristi to ale určitě uvítali, místo děravé polňačky mají asfalt až k polím 🙂

Traktoristo sesedni z traktoru

Traktoristo sesedni z traktoru! Nebo že by to byly blátěné stopy po cyklistech?

Asfalt vede až k rybníku, kde teď na jaře bylo živo. Vrby jívy hučely jak agregáty, to včely dělnice pilně se snažily všecičko posbírat. Už z dálky jsem vyplašil pár Lysek od břehu, a taky jednu labuť.  Potápka Roháč se ani neobtěžovala přiblížit ke hrázi. Zato statný žabák dlouhými tempy připlul až k rákosí a poulil na mě oči.

Vrba jíva na hrázi rybníku Bezděkov

Vrba jíva na hrázi rybníku Bezděkov

Dál mě čekal neveselý úsek do Valče, po silnici 351, Silnici smrti. Už moc nechybí, a bude na každém kilometru křížek u cesty. Zatím je poměr zhruba 23/30. Nalevo se navízela polní cesta k potoku, kde ale končila. Risknul jsem to a přešel pole obilí k lesu (lokalita Konín), kde měla být cesta k Valči. Chvíli jsem ji teda hledal, na Garminu byla asi o 30 m vedle. A hned jsem si vykračoval lesem, pak mezi poli, kolem čističky až na kraj Valče. Valeč jsem  proběhl, Jen u kostela a na hřbitově jsem se zastavil. Cesta na Dolní Vilémovice po silnici neutíkala. Naštěstí tudy jelo velmi málo aut, převážná většina spediční vozy UPS, DPD a PPL, WTF? V Dolních Vilémovicích jsem měl políčeno na kešku věnovanou Janu Kubišovi (atentát na Heydricha), který se zde narodil. Jednou jsem tu projížděl na kole, blesklo mi hlavou. Na obecním úřadě nalezena pamětní deska, ale že se tu narodil tam nějak zapomněli napsat. Nevadí, díky popisu keše snadno nalézám jeho rodný dům.

Rodný dům kpt. Jana Kubiše

Rodný dům npor. Jana Kubiše, je to ten vlevo

Vzorně opraven, a v okně byla cedulka, že kdo chce prohlídku, klíče naproti v č.p.17. Což jsem nevyužil, no snad někdy příště až bude víc času. Dále mě cesta zavedla za D. Vilémovice k rybníkům Panenka a Tatarák. (Standa medař znal chlapa, co ty rybníky v okolí stavěl, taková interní pozn.) Panenka malebná, ale protože stromy mají jen nalité pupeny, nefotil jsem. Zato Tatarák. Napřed to vypadalo, že to nepůjde obejít po břehu, ale na místě se naštěstí našla pěšinka. Tatarák má na břehu pár chat, nóbl výpusť s vlastním vodopádem (když je dost vody) a tak nějak celkově je to idylický rybníček na trávení letních víkendů.

Rybník Tatarák

Rybník Tatarák

Pokud jsem chtěl pokračovat dál, musel jsem se vrátit do vesnice. Škoda toho vodopádu, bylo na něj sucho. Ale na výpusti z rybníka to svižně poteče jen po prudkém dešti. Následoval další únavný kus cesty po silnici směrem na Klučov. Jedinou zábavou mi bylo pozorování zajíců, kteří dováděli v poli. Hodili se všelijak do kruhu, až jeden z té čtveřice to vzal pryč, přes silnici. Ostatní jen koukali, co se to děje, ale nenásledovali ho. V Klučově jsem chvilku poseděl na autobusové zastávce, na tom jarním slunci jsem byl pěkně propečenej, a s kůrčičkou. Před vrcholem jsem to vzal doleva na PP klučovský kopec, chtěl jsem vědět, jak je na tom koniklec tady. A skutečně jsem pár květů našel. Nebylo jich moc, a některé ještě zavřené.

Koniklec luční, PP klučovský kopec

Koniklec luční, PP klučovský kopec

Koniklec luční je, na rozdíl od svého známého brášky Koniklece velkokvětého, menší, užší a hlavně tmavší. Na vysočině je také mnohem méně zastoupen. Dál jsem se chtěl napojit na žlutou turistickou značku a sejít k rybníku Hodinovec. Jenže jsem z dálky uviděl, že Standa medař je na pozici, tak jsem na něj zahalekal. Jeho odpověď „Nazdar, dáš si pivo“ nezůstala bez odezvy. Poseděli jsme ve stínu chaty, poklábosili o životě na takové chatě, a vyrazil jsem dál. Po tom pivu jsem ale měl nohy těžké, na Hodinovec jsem se vyprd a vzal to přímo po žluté domů. Však už taky docházely baterky (mě i navigaci). Dnes 28 km, hezky pěkně!

V neděli jsem si udělal jen 45 km vyjížďku na kole, a protože to nestojí za samotný článek, zmíním to zde. Hlavně kvůli dvěma věcem. Ponorka a Koniklec velkokvětý pro srovnání. V neděli jsme ještě zvládli výlet na Mařenku, s kočárkem, ale to je už jiná story.

Koniklec velkokvětý, lokalita Kobylinec u Trnavy

Koniklec velkokvětý, lokalita Kobylinec u Trnavy

First Czech Submarine, ve skutečnosti vodojem, ale krásnej!

First Czech Submarine, ve skutečnosti vodojem, ale krásnej! Lokalita Rudíkov

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s