Oslavanská 50 roku 2015

Letošní počasí na Oslavanskou 50 slibovalo parádní zážitek, Ráno 10°C, v poledne max. 20°C, skoro jasno. Alcone byl po úrazu a skoro bez treningu, ale nakonec jsme se v předvečer shodli, že to dáme. Z mé strany to ještě znamená logisticky vyřešit, jak se s kolem vůbec dostat na start. Ranní vlak do Rapotic nezajišťuje přepravu kol. A vyjíždět v deset je blbost. Bravo České dráhy, máte to zmáknutý. Poprosil jsem ženu, aby mě tam hodila, i když to vlastně znamenalo dvě cesty. Ale může se částečně na Hradě zabavit i s klukem, a taky že to zvládli v pohodě.

Start a cíl

Start (a cíl)

Na start, tedy ke klubovně Junáků, kteří akci pořádají, jsme jeli ještě neotevřenou cyklostezkou Ivančice-Oslavany, a bylo to parádní svezení. Rozhodně lepší než mezi auty na úzké silnici jak se muselo jezdit dřív. Tuhle cyklostezko rozhodně vidím jako velký přínos, protože fakt má smysl, ne jak některé odnikud nikam. Zapsali jsme se, zaplatili startovní poplatek symbolických 10 Kč a prakticky hned jsme vyrazili. Už první kopec ukázal, že máme oba najeto prd. Rozhodli jsme se vzít to do Senorad po silnici ať se nevyřídíme hned na prvním úseku. Přišli jsme sice o výhled z Malé skály, ale řeka nám to vynahradila. Za Senoradama jsme přijeli k lesu a zkoumali kudy dál. Trasa se podle popisu držela zelené TZ. Před sebou jsme ale viděli pár cyklistů v dresech Cykloklubu Oslavany, a tak jsme jeli za nimi jak osli. Na srázu nad řekou se ukázalo, že to byla chyba, a měli jsme se držet Garmina, který nás vedl jinudy.  Sklouzli jsme velkým srázem na oficiální trasu, vysypali listí a jehličí z bot a pokračovali kolem chatek na Skřipinu. Zde byla první kontrola. Nechali jsme si dát razítko, pokecali a jeli dál. Někteří odvážní cyklisti si hned v deset dávali lahváče, no na to jsme neměli zatím najeto. A čekal nás kopec od řeky, to by nám ztuhlý nohy moc nepomohly. Pokračovali jsme podél vody a obdivovali vybělené kameny.

Oslavka

Oslavka za Skřipinským mlýnem

Měli jsme najeto skoro 20 km  a navigace ukazovala 9 km do Náměště, a to nejkratší cestou. Trošku nás co celou cestu děsilo, že to nebude až tak rovných 50 km ale poněkud víc. Naštěstí terén byl suchý a jelo se dobře. Vystoupali jsme místy tlačíc kolo nad Pastýřku a odlovili dvě keše ze série Skřipina. Víc jich nebylo po cestě a u třetí byla nějaká parta. Nevěděli jsme, jestli to jsou taky kačeři, tak jsme ani nezastavovali. Napojili jsme se na asfaltovou cyklostezku do Náměště a rychle urazili asi 5 km. Lesem, po rovině, úplně to letělo. Na silnici u vlaku už se ale projevovalo najetých 28 a sil viditelně ubylo. Představoval jsem si, jak se nám asi pojede, až do sebe naperem pizzu a dvě piva 🙂 Poslední poněkud kamenitý sjezd, a jsme v Náměšti. Na doporučení hledáme jakýsi Bufet, že tam dobře vaří. Bohužel nenašli, takže jsme zakotvili jako vždy v Pizzerii Pepperone.

Hlad je svině

Hlad je svině

Jedno točený nám spravilo tekutinový deficit, Pizza Alla Bambula nás slušně nasytila, až jsme to skoro nemohli dojíst. Spláchli jsme to jedním nealko Zlaťáčkem.

Alla Bambula

Alla Bambula

Po skouknutí mapy na místním Terminálu (už se tomu neříká nádraží, dle EU) jsme usoudili, že do Sedlece to vezmeme po silnici. V lese hrozily další dva krpály, kde tlačí i velcí borci. Bezvětří ve městě, slušný fučák mezi poli. Těžce jsme vystoupali do Vícenic, i po rovině do Sedlece to byl docela boj. Ve vesnici jsme zahnuli k lesu, že se zase napojíme na oficiální trasu. Tady už se jelo pěkně, bezvětří. A že teda zkusíme až na vyhlídku, i když to je vlastně zajížďka.

Vyhlídka na Lamberk

Vyhlídka na Lamberk

Zadek už mě pěkně bolel, i s novým gelovým sedlem to nebylo nic moc. Ach kde je můj Author Mega Top (pozn.: Už se nevyrábí 😦 ) Napojili jsme se na silnici u Sedleckého dvora, a pokračovali po ní až na Skřipinu. Zkopce to moc nejelo, vítr to kazil. Za mostem druhá kontrola. Už byla docela žízeň, ale zbývalo asi 5 km k chatě U kata, kde podle kontroly bylo točené z pivovaru Oslavany. Vidina točeného, a taky že je před námi poslední kus trasy (byť nejtěžší) nás hnala hned dál. Pod Kraví horou byla naštěstí cesta jen lehce pod vodou, dalo se kolo přenést po kamenech. Další krpál nahoru se zase musí tlačit. Cyklotrasa za všechny peníze. U Sedlečka doprava, a už klesáme prudkým srázem, pěšinou, přes popadané kmeny mnohokrát přenášíme kolo. Velmi náročný úsek. U lípy u vody nás dojela skupinka. Nečekáme, až budou u pípy první a jedem hned dál. Naštěstí na sebe čekali. Přes Chvojnici po úzké lávce přetlačíme kolo a jsme U kata.

U kata

U kata

První pivo skoro na ex. Pak dávám malinovou limonádu a zišťujem, že uzená cigára už není. Sežrali ji pěší turisti, kterých bylo letos opravdu hodně (20 km a 30 km okruhy). Chvíli jsme váhali, jestli opéct nabízený párek na ohni. Hlad jsme ale moc neměli, spíš žízeň. Takže ještě jedno pivo.

zřejmě dobrej oddíl

zřejmě dobrej oddíl

Po očku jsme pozorovali ostatní cyklisty. Jedna parta si objednala taky piva, a hned plato kořalek. Kroutil jsem hlavou, jak v tom vedru a zátěži můžou pít zelenou. Zavolal jsem ženě, že to máme už jen kus domů, ať vyjede. Kus to byl, ale opět na tlačení kola, než jsme se dostali na vrstevnici ke Ketkovicím. Předjelo nás pár cyklistů, ale celkově jich bylo letos málo. Po polní cestě se napojujeme na silnici, na které jsou vidět davy pěších turistů. Vypadalo to, jako kdyby tam vystoupil autobus lidí. Kus je to po silnici, a pak odbočujeme na lesní asfaltovou cestu podél Ketkovického potoka. Brutální sjezd, místy kolo skáče po kamenech jak divoká kobyla. Naštěstí bez pádu jsme celkem rychle v Oslavanech. Ukazujeme kontrolní razítka a dostáváme diplomy.

Vandrovní list

Vandrovní list

Sigma ukazuje 66 km, no pěkná padesátka. Výlet zakončujem jídlem a pivem na zámku Oslavany.

Nádvoří zámku v Oslavanech

Nádvoří zámku v Oslavanech

Po cyklotrase se vracíme zpět. Na začátku ještě neotevřené cyklotrasy voprdelkoval vůz městské policie, ale bylo to naštěstí v pohodě. Zato cyklotrasa, to byla hotová kolonáda. Cyklisti, bruslaři, maminky s kočárkem a pěší … V Ivančicích máme rovných 70 km v nohách slušným terénem. Manželky nás chválí, že jsme to dali, taky pochvalně bručím. Naprosto super vejlet, akce roku. Jel jsem to potřetí, a je to vždycky zážitek. Příště musíme zlomit ještě jednoho kamaráda z Brna, bude to vetší sranda.

Trasa z Garmina

Trasa z Garmina

Reklamy

Balinka – Nesměř na kole

Po úterní větrné smršti byla předpověď na středu ideální. Nosič na kolo byl stále na střeše auta (od převozu ze servisu), a to se muselo využít. Nechal jsem se dovézt na odbočku na Baliny. Počasí bylo opravdu parádní. Rychlý sjezd k řece a už si to šlapu v klídečku lesem. Cílem rovněž byla nedávno založená keš Balinka a její earth sestra, takže jsem cestou fotil informační tabule na mobil. Podél řeky se jede krásně, člověk nemusí moc šlapat a jede to skoro samo, tak jsem se hodně kochal.

Balinka

Balinka

U keše samotné nebyl problém, jen na lávku jsem neměl odvahu lézt. Vypadala značně v rozkladu a já mám skoro metrák. Na začátku Velkého Meziříčí mě upoutaly nové lístky stromu, které vypadaly zároveň jako květy.

Copak to tu raší

Copak to tu raší

Ve městě byl hrozný mumraj, jak bylo pěkně, všichni byli venku. Rychle jsem přejel náměstí a lávku přes řeku. Na kraji města už zas byl klid. Cesta Nesměřským údolím byla parádní. Na panském mlýně se mi podařilo najít další kešku a protože jsem si hodně fandil, vzal jsem to na Tasov. No ale to jsem si dal. Kopec od řeky není žádná sranda. A na Vaneč a Pyšel další kopce. Pračí zoo ve Vanči bylo slyšet zdálky, ale měl jsem jen 35mm objektiv, to bych tam byl pro srandu. Musím se sem vypravit s bigmou někdy, jsem si říkal, dá se to v pohodě dojet na kole. Zaujaly mě ale blatouchy na strouze, tady jsou.

Blatouchy

Blatouchy u Vanče

Dál na Pyšel jsem to vzal po cyklotrase. Cesta slibovala rybníček a vůbec přírodu, na silnici to byla už nuda. Rybník Podkovák teda nic moc, nezaujal. Zato o kousek dál mi padla do oka kamenná kaplička.

Kamenná kaple

Kamenná kaple

V Pyšelu u kapličky nad vesnicí se procházel v poli bažantí kohout. Fotit to bohužel nešlo. Jako by to prevít veděl, ještě se tam schválně promenádoval tam a zpět abych si ho jako pěkně prohlídl. Do Studence na nádraží jsem dojel vyšťavenej jak vymačkanej citrón, a hospoda zavřená! Středa pouze do 11:00. Málem jsem se rozbrečel. Nedalo se nic dělat, vzal jsem to nejkratší možnou trasou domů. Garmin mi ukázal trasu kolem Studeneckých rybníků přes Smrk, Hostákov a Ptáčov. Najeto rovných 50 km, a z nového sedla mě pěkně bolel zadek. V pátek jsem koupil nové, snad to bude lepší. Ale o tom napíšu v dalším postu o Oslavanské 50.

Myslibořice-Pulkov

Sobota byla tentokrát zasekaná, samá akce, takže až v neděli jsem se utrhl ven. Teda, nechal jsem se dovézt kus cesty, do Myslibořic. Plán jsem neměl propracovaný, chtěl jsem zkusit jednu kešku u Pulkova, když by nevyšla tak nevadí, a nějak dojít do Litovan. I cesta může být cíl, že. Paštička, dva rohlíky, nožík, a půllitrová PETka pití. Vyrazil jsem kolem jedenácté z Myslibořic, do lesů směrem na rybník Cihelna.

jarní nálada

jedna jarní

Asi v polovině vzdálenosti k lesu jsem si všiml, že v keřích a stromech kolem cesty je hodně ptáků. Nazval jsem to tam pracovně Ptačí alej a něco cvaknul záklaďákem, nic jiného jsem bohužel neměl. Sem by se ovšem dalo vypravit se s Bigmou na birding.

Ptačí alej

Ptačí alej

Jak bylo teplo, ohrnul jsem si nohavice a svižnou chůzí došel až k rybníku. Ten byl bohužel vypuštěný, takže bez fotky 😦 Ale chatka na břehu zrcadlící se v hladině by se tu dala vyfotit, tak snad jindy. Hned jsem pokračoval dál, na Stříbrnou horu. Bylo to skutečně dost do kopce, ale asi po kilometru se to zlomilo, a čekal mě delší a pozvolný sestup k hájovně u Radkovic. Po cestě mě zaujal krásný bahňák napravo.

žabinec má taky jaro

žabinec má taky jaro

Ale než jsem  k ní odbočil, přišel jsem k rybníčku tentokrát napuštěnému. na břehu byl dokonce turistický přístřešek. Byla jedna hodina, takže jsem v klidu poobědval. Odpočinek parádička, sluníčko hřálo do zad, zvedat se mi moc nechtělo. Ale čekal mě ještě pěkný kus cesty.

Rybník pod hájovnou

Rybník pod hájovnou

Hájovna je za dotace EU předělaná na penzion. Musí se tomu holt trochu naproti a Brusel vám barák opraví za svoje. Za Tenátnicí mě čekala zmiňovaná štola. Byl jsem rád, že krabička není uvnitř. Klaustrofobií netrpím, ale lézt dovnitř by se mi nechtělo. Proč nejsou mříže zamčené, když tam jsou, to teda nevím.

Průzkumná štola na magnetit

Průzkumná štola na magnetit

Dál jsem se vydal mimo cestu na kraj lesa, neboť další krabička byla s více zastaveními, a to po křížích. Na rohu lesa ale žádný kříž nebyl, byť byl v mapě Garminu i na mapy.cz. Večer jsem poslal opravu mapy, třeba bude přijata. I ten turistický přístřešek jsem poctivě nahlásil. Po cestě k dalšímu kříži mě zaujal pojízdný posed v poli. V poledním slunci to vypadalo jak strážní domek na písčité pláži. Jen ta voda a Hasselhoff chyběli.

Pobřežní hlídka / Baywatch

Pobřežní hlídka / Baywatch u Pulkova

Na křižovatku k Biskupicím jsem došel po silnici, no nuda. Dál po silnici bych to nedal, zkrátil jsem si to přes pole na polní cestu za bývalým JZD, která vedla podél Račího potoka. Název slibný, ale nějak sem těm místům nepřišel na chuť. Možná to bude chtít příště z druhé strany. Taky jsem už chtěl být na chalupě, přecejen se blížila čtvrtá hodina. Cvaknul jsem jen dvě labutě na rybníku a vrátil se na polní cestu.

Nebuď labuď

Nebuď labuď

Cesta překračuje potok a odbočuje prudce doprava. Na horizontu byl pěkně posazený posed. Došel jsem si pro něj. Dál už to byla nuda, až na dva zajíce a jednu srnku, které jsem vyplašil u lesa. To už jsem se blížil k Litovanům. Pod vesnicí už je vykácený kus lesa, bude se tu stavět čistička. Pěkná procházka – 17,5 km.

Na číhané

Na číhané

Doma jsem zjistil, že fotka Baywatch se moc nepovedla, a musel jsem se tam vrátit na druhý den. S rodinkou jsme si tedy udělali výlet, odlovili Pulkovskou krabičku když napoprvé nevyšla, a potkal jsem tam kolegu z práce, taky kačera. Jak se říká – všechno zlý je pro něco dobrý.

Dalešice – Třebíč, cestou necestou

Počasí se umoudřilo, ve čtvrtek odpoledne bylo doslova slunečno, a tak jsem doufal, že to vydrží i v pátek, a já vezmu roha z práce dřív. Nakonec jsem nevyrazil nejdřív, ale stihnul jsem to celkově v pohodě. Autobus řídil Mluvka, který na můj dotaz „Stavíte i v Dalešicích?“ obrátil oči v sloup, což asi znamenalo „Ježíšmarjá proč se ptáš na takovou samozřejmost“. Prostě Mluvka. Vystoupil jsem správně, a hned jsem se vydal do vesnice, směrem k pivovaru. Čápi byli na hnízdě, v pořádku, říkal jsem si. Nedávno tu dokončili slavnou cyklostezku Odnikud nikam, a chtěl jsem ji vidět. Má to být součást cyklostezky Třebíč-Dukovany, ale tak jak to teď je, je to skutečně jen utrácení dotací z EU. Pro cyklisty to nemá efekt žádný. Traktoristi to ale určitě uvítali, místo děravé polňačky mají asfalt až k polím 🙂

Traktoristo sesedni z traktoru

Traktoristo sesedni z traktoru! Nebo že by to byly blátěné stopy po cyklistech?

Asfalt vede až k rybníku, kde teď na jaře bylo živo. Vrby jívy hučely jak agregáty, to včely dělnice pilně se snažily všecičko posbírat. Už z dálky jsem vyplašil pár Lysek od břehu, a taky jednu labuť.  Potápka Roháč se ani neobtěžovala přiblížit ke hrázi. Zato statný žabák dlouhými tempy připlul až k rákosí a poulil na mě oči.

Vrba jíva na hrázi rybníku Bezděkov

Vrba jíva na hrázi rybníku Bezděkov

Dál mě čekal neveselý úsek do Valče, po silnici 351, Silnici smrti. Už moc nechybí, a bude na každém kilometru křížek u cesty. Zatím je poměr zhruba 23/30. Nalevo se navízela polní cesta k potoku, kde ale končila. Risknul jsem to a přešel pole obilí k lesu (lokalita Konín), kde měla být cesta k Valči. Chvíli jsem ji teda hledal, na Garminu byla asi o 30 m vedle. A hned jsem si vykračoval lesem, pak mezi poli, kolem čističky až na kraj Valče. Valeč jsem  proběhl, Jen u kostela a na hřbitově jsem se zastavil. Cesta na Dolní Vilémovice po silnici neutíkala. Naštěstí tudy jelo velmi málo aut, převážná většina spediční vozy UPS, DPD a PPL, WTF? V Dolních Vilémovicích jsem měl políčeno na kešku věnovanou Janu Kubišovi (atentát na Heydricha), který se zde narodil. Jednou jsem tu projížděl na kole, blesklo mi hlavou. Na obecním úřadě nalezena pamětní deska, ale že se tu narodil tam nějak zapomněli napsat. Nevadí, díky popisu keše snadno nalézám jeho rodný dům.

Rodný dům kpt. Jana Kubiše

Rodný dům npor. Jana Kubiše, je to ten vlevo

Vzorně opraven, a v okně byla cedulka, že kdo chce prohlídku, klíče naproti v č.p.17. Což jsem nevyužil, no snad někdy příště až bude víc času. Dále mě cesta zavedla za D. Vilémovice k rybníkům Panenka a Tatarák. (Standa medař znal chlapa, co ty rybníky v okolí stavěl, taková interní pozn.) Panenka malebná, ale protože stromy mají jen nalité pupeny, nefotil jsem. Zato Tatarák. Napřed to vypadalo, že to nepůjde obejít po břehu, ale na místě se naštěstí našla pěšinka. Tatarák má na břehu pár chat, nóbl výpusť s vlastním vodopádem (když je dost vody) a tak nějak celkově je to idylický rybníček na trávení letních víkendů.

Rybník Tatarák

Rybník Tatarák

Pokud jsem chtěl pokračovat dál, musel jsem se vrátit do vesnice. Škoda toho vodopádu, bylo na něj sucho. Ale na výpusti z rybníka to svižně poteče jen po prudkém dešti. Následoval další únavný kus cesty po silnici směrem na Klučov. Jedinou zábavou mi bylo pozorování zajíců, kteří dováděli v poli. Hodili se všelijak do kruhu, až jeden z té čtveřice to vzal pryč, přes silnici. Ostatní jen koukali, co se to děje, ale nenásledovali ho. V Klučově jsem chvilku poseděl na autobusové zastávce, na tom jarním slunci jsem byl pěkně propečenej, a s kůrčičkou. Před vrcholem jsem to vzal doleva na PP klučovský kopec, chtěl jsem vědět, jak je na tom koniklec tady. A skutečně jsem pár květů našel. Nebylo jich moc, a některé ještě zavřené.

Koniklec luční, PP klučovský kopec

Koniklec luční, PP klučovský kopec

Koniklec luční je, na rozdíl od svého známého brášky Koniklece velkokvětého, menší, užší a hlavně tmavší. Na vysočině je také mnohem méně zastoupen. Dál jsem se chtěl napojit na žlutou turistickou značku a sejít k rybníku Hodinovec. Jenže jsem z dálky uviděl, že Standa medař je na pozici, tak jsem na něj zahalekal. Jeho odpověď „Nazdar, dáš si pivo“ nezůstala bez odezvy. Poseděli jsme ve stínu chaty, poklábosili o životě na takové chatě, a vyrazil jsem dál. Po tom pivu jsem ale měl nohy těžké, na Hodinovec jsem se vyprd a vzal to přímo po žluté domů. Však už taky docházely baterky (mě i navigaci). Dnes 28 km, hezky pěkně!

V neděli jsem si udělal jen 45 km vyjížďku na kole, a protože to nestojí za samotný článek, zmíním to zde. Hlavně kvůli dvěma věcem. Ponorka a Koniklec velkokvětý pro srovnání. V neděli jsme ještě zvládli výlet na Mařenku, s kočárkem, ale to je už jiná story.

Koniklec velkokvětý, lokalita Kobylinec u Trnavy

Koniklec velkokvětý, lokalita Kobylinec u Trnavy

First Czech Submarine, ve skutečnosti vodojem, ale krásnej!

First Czech Submarine, ve skutečnosti vodojem, ale krásnej! Lokalita Rudíkov