Čertova skála

Po delší době jsme vyrazili zase na chalupu do Litovan. Časově to vycházelo dobře, ale nechtělo se mi zas jet zvlášť autobusem, takže jsem zvolil okružní trasu. Ke mlýnu je to kousek, a dál po žluté se vine cesta někdy přímo u vody, někdy vysoko nad ní. V řece bylo ovšem zoufale málo vody, je vidět že letošní jaro je skutečně velmi suché. Stromy přesto už pěkně vytáhly listy.

kuk

Kuk

K dalšímu mlýnu (Kašparovu) je to zase kousek. Přejdu krásný most a jsem ve znojemském kraji. Koukám že v dálce se objevuje keška – Čertova skála. Je to tedy horolezecký terén, naštěstí se to podle popisu dá obejít. U paty skály s nasprejovaným teepee se shora valí nějaká ženština a ptá se mě „Asi na kešku, co?“. Dole se chystají nějací horolezci. Vybíhám to nahoru, zplavenej jak závodní chrt. Kešku nalézám rychle, není od ní naštěstí vidět na jednoho horolezce, který je nahoře a kibicuje. Je to fakt pěkná skála se slušným rozhledem, i když to už zarůstá. Snáším prázdnou PETku co tu nějaký buran pohodil. Další keška má složitější odlov, tak ji nakonec vynechávám a za loukou fotím aspoň kmen spadený do proudu.

Rokytná

Rokytná

K Vilimovic mlýnu se cesta táááhne, musí se až k silnici a zase dolů k vodě. Mlýn je  využívaný k rekreaci asi, taky tu mají koně a tak. No tak aspoň že to nechátrá. Opodál je zarostlé koupaliště, měl jsem ho vyfotit blbec, dokud to nezarostlo listím. Takhle to půjde zase až příští jaro. Kus se jde zpátky proti proudu a jsem rád, že nejdu pořád po žluté a přesto kolem řeky. Fakt pěkný úsek. Cesta na Přešovice je pěkný krpál. V půlce stoupání jsem vyplašil dva jeleny, díky větru byli na pár metrů. Pak na mě zaštěkali a byli pryč. Zbyla po nich jen lebka jejich předka.

John Deere

John Deere

 

 

 

Reklamy

Okřešický potok

Na sobotu mi měl přijet kamarád s rodinou na návštěvu, ale až odpoledne. Takže jsem dopoledne chtěl využít na další výlet. Než jsem se vyhrabal, už bylo času jen na kratší vycházku. Nakonec volba padla na nedalekou novou multikeš, neb popis vypadal velmi slibně, a nebylo to daleko. Žena mě s kočárem doprovodila až k býv. Telecomu. Vzal jsem to kolem hřbitova, odlovil jeden restík a pokračoval přes les Zarážka. Hned za první zatáčkou jsem překvapil dva srnečky. Oni mě taky, a než jsem vytáhl foťák, byli z dohledu. Když už jsem měl ten foťák venku, vyfotil jsem jednoho obyvatele lesa, který předemnou tolik neprchal, a pěkně se u toho zasvinil. Tedy ne on, ale já. Ale co, čistý fotograf není žádný fotograf přirody 🙂

Šnek

Víte proč francouzi žerou šneky? Protože ostatní zvířata by jim daly do držky.

Po žluté jsem se propracoval na výchozí stanoviště. Zde se měl určit druh stromu. Naštěstí je jaro, takže to šlo samo. Pak jsem potok přeskočil po kamenech, a postupoval proti proudu na další stanoviště na kraji lesa. Teprve tady mi došlo že to tu znám, a že jsme tudy jednou jeli se ženou na kolech. To jsme ale nevěděli kudy, a brali jsme to přímo ze stráně, přes potok, a zase do stráně. Příště do Budíkovic pojedeme daleko pohodlněji.

Cestu k potoku lemují břízy

Cestu k potoku lemují břízy

Došel jsem až k rybníku kde jsem svačil v příspěvku Podzimním Horáckem s KČT. Byl zde u přepadu padený strom. Kompozičně to nevycházelo moc dobře, a ani sem nemohl níž, jedině bych vlezl do toho přepadu. To se mě moc nechtělo, takže to dopadlo jak to dopadlo.

Rybník na Okřešovickém potoku

Rybník na Okřešovickém potoku

Zpět podobnou trasou jako Podzimním Horáckem, přes lávku nad přítokem atd., ale u geocache byl daleko lepší popis. Taky díky němu jsem našel správnou cestičku k odpočívadlu s ohništěm. Je tady všechno nachystané, špalky na sezení, dřevo, klacky na opíkání. Na potůčku je zbudovaný malý jez z kamenů,který dělá to správné zurčení potůčku. Příjemné místo.

Ohniště

Ohniště z protějšího břehu

Tuhle trasu musíme projít i s klukem, až bude trochu chodit. Nebo i se ženou, prostě na ty buřty sem zajít. U finálního umístění kešky jsem vyplašil další dva kolouchy, zmateně to vzali přes pole a potok k Pocoucovu :). No a přes sad jsem to vzal k domovu. Doma GPS ukázala rovných 14 km.

Bumbálek a sad

Bumbálek a sad

Na kole na Kobylinec

V pondělí se udělalo pěkně tak jsem vyrazil aspoň na malou projížďku na kole. Když mám ten nový ráfek, že to jako projedu. Vzal jsem to cestou nejmenšího odporu na Brněnku a Ptáčovským žlebem, nechtělo se mi přes město. U Lubí je člověk hned, a je to kolem potoka a chat. Vyfunět k Ptáčovu, a dál už je to pohodová vyjížďka témeř po rovině po polních cestách. Přes Ptáčov a Trnavu. Letos je jaro opravdu napřed. Na Kobylinci bylo už po největším kvetení, ale díky sklonu a borovicím nekvete všechno naráz. Dobrou hodinu jsem tu blbnul kolem konikleců.

Koniklec velkokvětý #1

Koniklec velkokvětý #1

A ještě jeden

Koniklec velkokvětý #2

Koniklec velkokvětý #2

Protože jsem se tady tak zasek, nevěděl jsem kam až zvládnu dojet před setměním, tak jsem to zkusil aspoň k Veselému rybníku. Ten byl loni rozbagrovaný a neveselý. Teď už byl v pořádku, sídlilo tu celé hejno Lysek, pár kachen, a žáby 🙂 Lysky jsou pěkně plaché, ne jak ty městské kachny.

Veselý rybník

Veselý rybník

Skokan zelený

Skokan zelený

Pokračoval jsem dál až do Náramče, zas kolem rybníků. Žena sem chodila za mlada na zábavy, tak jsem to chtěl taky vidět to Doubě neřesti. Docela mi to připomnělo zábavy na Réně nebo na Babylonu.

Doubí

Doubí

Cestou na Rudíkov jsem potkal pěkný rybníček (Hodovský ryb.), a taky jeden smířčí kříž (asi). Dojel jsem až do Rudíkova, kde jsem kešku hastrmanskou bohužel neodlovil. Tak příště. Zpátky po silnici do Náramče, polňačkou do Trnavy. V hospodě u mostu jsem si dal jednoho kozlíka. Zahrádka ještě nebyla postavená, ale to nevadilo, sedl jsem si na schody. Pivo mají fakt dobrý, žádná tuna bublinek, ani příliš studený, prostě tak jak to má být. Domů tou samou cestou. Celkem to dalo 30 km.

Litovany – Jaroměřice nad Rokytnou

Sobota, počasí sice nic moc, ale neprší. Takže výlet! Se ženou jsem se svez do Litovan, a vydal jsem se po žluté až do Jaroměřic. Cílem cesty bylo taky vzkoušení Fader (variable) ND filtru, na pěknou rozmázlou vodu. Hned u Biskupic jsem to musel vyzkoušet. Výsledek tedy nebyl nic moc, bohužel. Principiálně se jedná o dva polarizáky proti sobě, kdy pootočením dosáhnete hustoty ND 2-400. Zní to jako pohádka, bohužel to má taky ty mouchy polarizáku (dvou, dvě mouchy). Jedna strana snímku světlá, druhá tmavá 😦

Pulkovský mlýn obývají regulerní vodníci, jako fakt vodníci. Jeden starej a jeden mladej. Koukali na mě, jako by dva měsíce neviděli živáčka. No měl jsem docela strach přejít náhon. Zajímavej pocit.

Za Biskoupicema

U  Biskoupic

O kus dál mě zaujala osamocená květinka. Tedy, byly tu asi čtyři, ale proti záplavám Podléšek a Sasanek tahle působila úplně jinak.

Orchidej?

Orchidej?

Další pokus s filtrem jsem udělal kousek výskytu bobra. Ten tam tedy asi dávno není, nora vypadala opuštěně. Předtím tak byl umolousaný břeh od bahna, jak bobr lezl ven. Ale stromy! Kvetou jak šílený, třeba třešně, ojeje. Běžte honem někoho pod nějakou třešeň políbit!

Brod kus od bobra

Brod kus od bobra

Odlovil jsem si i kešku Spálený dub. Loni jsem ji nemohl najít, protože byla posunutá, takže ani hint nepomáhal, prostě napytel. Dnes to bylo na první pohled jasné, kde krabka je. Z Příštpa vede žlutá po nové trase, přes nový krásný dvojitý most. Pěkně zadem mezi poli. Lom Královec je totiž dávno soukromý majetek, a tudíž neprůchozí. Škoda, že to je všude na těch cedulích postaru. Naštěstí značkaři to již mají správně a žlutá nás zavede k lomu zezadu. Výhled jsem si vyfotil přesto, že byla obloha jak mlíko a bylo jasný, že fotka bude prostě a jednoduše napytel.

Lom Královec

Lom Královec

V Jaroměřicích v parku druhá keška, nebylo tu totiž moc lidí. V cukrárně Viola jsem prach z cesty spláchl jedním Starobrnem, a šel jsem čekat na autobus do Třebíče. Výlet to byl celkem pěkný. Rovných 24 km. Jen škoda té oblohy. Proto je to taky takový stručný článeček. Nebylo zkrátka co fotit.

Odkaz na trasu v Dobrodružství Garmin:

http://adventures.garmin.com/cs-CZ/by/chainus/litovany-jaromerice-n-rokytnou/