Tatry 2013 – den pátý

Jahňací Štít – Vrchol dovolené, doslova. Nejen že to bylo nejnamáhavější, ale taky nám vyšlo nejlepší počasí. Vstáváme opět kolem třetí, už ani nebrblám (aklimatizace proběhla). Ve čtyři vyjíždíme do Bielej vody. Ani přes tuto ranní hodinu nejsme na parkovišti zdaleka první! Ale 4:30 vycházíme. Tma, zima, není fakt moc vidět, je to skoro na čelovku. Jdeme jak muly na Šalviový prameň – 5:30. Snídaně (chleba se šunkou), rozednívá se. Teplota 6°C. Stoupáme kamenitou cestou – cyklostezka, no potěš řetěz. 4 lidi nás předešli, jdem prostě pomalu, fyzička žádná. U Brnčalky jsme 7:30. Je tu dost lidí co se vyloupli z pelechu na chatě. Litevci v puntíkatých pyžamech si tu dělají sojovou snídani, no sranda. Počasí je ovšem ideál – teplota 15°C, jasno.

Brnčalka, vzadu Jastrabia veža

Brnčalka, za ní Jastrabia veža

7:45 vycházíme na Jahňací (podle ukazatele 2:30, povídali že mu hráli). Hned první práh kosodrzewinou nám dáva slušně zabrat. začínají se odspoda hrnout lyžiari (pitomci s trekovýma holema, bez lyží). Občas nahlas poznamenám, že na lyže je tady v srpnu málo sněhu. Nechápou nic a dál si myslej, jak jim to pomáhá 🙂 Jen jeden na zpáteční cestě poznamenává, že to odlehčí kolenům. Doufám, že to je ten vůl co tam hodil tak krásný záda, a možná je to i ten co ho dolů vezla horská služba 🙂 Opravdu mu to přeju. Může to být moderní trend jaký chce, ale podle mě je to jen marketingová masáž. Místo aby takový člověk koukal pod nohy a veřil jim, tak se snaží klacíky zapíchnout do šutrů, a ještě doufá, že ho to udrží. Což je samozřejmě naprostá blbost, navíc nemá v rukách potřebnou sílu. Nad prahem odpočíváme u plesa, pozorujeme kamzíky, a horolezce. Někteří normálně přechází turistický chodník (kamzíci, ne horolezci) a koukají na nás ostražitě stejně jako my na ně. Senzace.

Kamzík horský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica)

Kamzík horský tatranský (Rupicapra rupicapra tatrica)

Po půl hodince zevlu jdeme dál, stále pokračuje ostré stoupání po úbočí Zmrzlé veže. A už je tady zlatý hřeb, reťaze. Velmi náročný úsek, zvlášt s těžkým batohem. Nahoru se vyškrábeme, ale radši si nepředstavuju jak to budem slízat. A taky doufám, že počasí vydrží. Jednou jsme to lezli za deště, a to je teprve lahůdka ten namrzajicí řetěz a klouzající kameny. Do sedla je to kousek, ale odtud je to ještě pořád maso, leze se v puklinách, po prdeli, jak to jde.

Kolový priechod,rybí oko

Kolový priechod,rybí oko

Jsme na hřebeni (Kolový priechod), na druhou stranu hor už je vidět Kolové sedlo. Dělám pár fotek, užíváme si výhled. Pořád to vypadá že už jsme tam, ale pořád nejsme, pruda. Na samotném vrcholu jsme kolem poledne. Sníme psy (bišonky miňonky), nacházím kešku na typickém keškovitém místě, super zážitek. Fotíme se od kešky v pozadí s Beliankama.

Vrcholová fotka, vzadu Belianské Tatry

Vrcholová fotka, vzadu Belianské Tatry

12:50 vyrážíme dolů. Mraky lidí se derou nahoru i dolů. Naprostej štrůdl… a s rozinkama. Na Kolovém priechodě špatně odbočujem (značení naprd), nastěstí se vracíme jen asi 50 m. V tomhle terénu je i to až až. A pod sedlem zas ty reťaze. Je na ně fronta asi 20 lidí, musí se pomalu, na každý kus řetězu jeden člověk, jinak je to nebezpečné. Ségře tam zařvaly hodinky (sklíčko na cucky, ručičky stojí). Slízáme suťoviskem dolů, je to nepohodlný.

reťaze, náročný úsek

reťaze, náročný úsek

U ples opět potkáváme kamzíky – na travnatém pahorku je snad třicetihlavé stádo. Vyplašil je ovšem vrtulník. Tady trochu odbočím – dole v Lomnici byl některé dny slyšet pořád vrtulník, a ne jeden. Normálně rachot jak na letišti v Náměšti. Jestli to byly vyhlídkové lety nebo co, to nevím, každopádně sralo mě to neuvěřitelně. A jestli to takhle bude pokračovat, začnu radši jezdit do Alp.  Na kamenech u plesa konečně dáváme oběd (vepřová konzerva, chleba, okurka po šerpovi, čaj).

Pohled ze zpáteční cesty, rybí oko

Pohled ze zpáteční cesty, rybí oko. U toho prostředního plesa byl oběd

15:40 scházíme poslední práh k Brnčalce. Tady sebou krásně lisknul ten lyžiar (bylo jen slyšet). 16:30 jsme na chatě, dáváme si v baru čapovanýho Kozla 10° ( po 2€). Sedíme u Zeleného plesa a kocháme se. Na záchodě jsme dočepovali petku vody, prej pitná, a fakt byla. 17:00 odcházíme dolů. po cestě sníme psy (kofila). V lese nás míjí záchranářský jeep. Napřed jede nahoru, pak někoho veze dolů, s majáčkem. 19:00 a jsme u auta. Jedeme do Tatranskej Lomnice na nákup. Večeře 20:00 – houbová polévka, vepřové nudličky s játrovou omáčkou, bramboráčky.  Svalovica jak sviň, aby taky ne. Dnes jsme urazili 25.2 km, při převýšení 1200 metrů, 29 000 kroků. Poznatek – brát návleky i v letě, suť je sviňa.

graf teploty a převýšení

graf teploty a převýšení

trasa podle GPS

trasa podle GPS

Další den jsme jeli do Motorestu Sosna na pohár – odměna za zdolaný štít 🙂 Opět to nestojí za samostatný příspěvek, ale dát to sem musím 🙂

Motorest Sosna

Motorest Sosna

Tatry, panorama od osady Mengusovce

Tatry, panorama od osady Mengusovce

 

Reklamy

Tatry 2013 – den čtvrtý

Čtvrtek. Vstáváme kolem třetí ráno. Zbytek výpravy jde na snídani – párečky, syr, marmeláda, rožky. Šerpa nesnídá, blije jak amina. Přebalujeme teda batohy ze tří na dva. To je fakt nosič k nezaplacení, a jak má natrénováno 🙂 Škoda že zůstává blb doma.

4:30 vyrážíme autem na Tri studničky. Na místě jsme v 5:20, je to teda děsně daleko. A to buďme rádi, že takhle brzo ráno je provoz na silnici prakticky nula. Zastavujeme na parkovišti, kolemjdoucí fousatý děda o berlích nás zdraví. A žene se do budky – je to parkovák 🙂 Platíme 4.70€ za celodenní. Vyrážíme, je slušná zima, po překonání prvního mírného kopečku (Velká Pálenica) klesneme opět do doliny. Teplota klesá na 6°C, nasazujem rukavice. Kus cesty jdeme po silnici – cyklostezce. Nikde ani živáčka. Bodejť, co by tady kdo hledal v šest ráno. Na konci cyklostezky je odbočka na Kmeťov vodopád. Je to označené jako 3 min cesty. Dávám tomu pět, jinak se vracím na plánovanou trasu. Naštěstí po třech minutách jsme skutečně u vodopádu.

Kmeťov vodopád

Kmeťov vodopád

Cesta dál stále moc nestoupá, zato je to dálka tou Koprovou dolinou, než dojdeme k dalšímu ukazateli. Odtud to konečne prudčeji stoupá (práh), v dálce vidíme další velký vodopád vytékající právě z Temnosmrečinských ples. Vyběhneme to jako srnečci, já z posledních sil, zpocenej jak dveře vod chlíva. U plesa jak člověk sedne tak děsná zima, do toho dost fučí vítr. Dáváme kalvádos, děláme společnou fotku. Hledám kešku, ale dutin pod kamenem je tu hrozně moc, takže bezúspěšně.

Nižné temnosmrečinské pleso

Nižné Temnosmrečinské pleso

Asi po třičtvrtě hodině jdeme najít zrušenou cestu na Vyšné Temnosmrečinské pleso. Vracíme se kus zpět, v mapách je asi záměrně chyba. Nakonec ale nalézáme neznatelnou cestu skrz kosodřeviny. Jdeme dlouho kolem celeho plesa. Ani mužiky tu nenechali, takže nám cesta k Vyšnému trvá přes hodinu. Je tu ještě větší zima, oblíkáme všechno co je v batohu. Jíme – chleba, bůčková paštika,  šunka. Při obedě sledujeme stádo sedmi kamzíků jdoucích po úbočí Koprovského štítu, pohoda. Na Chalubinského vratech vidíme asi 5 lidi. Dojít se na něj v současnosti dá jen z polské strany. Od našeho plesa je cesta zrušená, a ani se nedivím, je to děsně příkrý suťovisko. Oběd zabral dalších asi 40 min, a vracíme se.

Pohled od Vyšného Temnosmrečinského plesa

Pohled od Vyšného Temnosmrečinského plesa

Je zataženo, počasí na hraně, ale neprší, takže si není na co stěžovat. Minule jak nás chytly kroupy při sestupu z Východnej Vysokej to byl jinší mazec 🙂 Cesta dolu na Nižné šla podstatně lépe. Hledáme znova kešku a ségra nalézá! Je špatně zameřená, o 10m mimo. Domů je to ještě hrozně daleko a už toho mám plný brejle. Na odpočívadle dávame psa („sníme psy“) a čaj. Cyklisti i přes zákaz a konec cyklostezky dojeli až k mostku, někteří tu mají pod lopuchy schované kola. No tak chlapci takhle ne, příště až budem dělat Hladký štít, vytahám vám ventilky to se budete divit aj ušima! Pod Zverincem dojídáme zásoby, je půl páté a zbývá překročit posledních 150 m (jo, zas ta Velká Pálenica) na Tri studničky. 18:05 jsme u auta. Ten poslední úsek je fakt pruda.

Zastavujeme v Tatranskej Lomnici a v cukrárně si dáváme kafe. Doma jsme 19:30, v osum má být večeře. Šerpa vypadá líp a je nějakej hovornej. Bodejť by ne, oproti nám nemá v nohách 29 km, 650 výškových metrů,  28 900 kroků.

graf teploty a převýšení

graf teploty (modrá) a převýšení (zelená)

Mapa trasy podle GPS

Mapa prošlé trasy podle GPS

Pátý den ráno jedeme do Polska pro sýry. Nemá to cenu popisovat na samostatný příspěvek, takže jen přidávám fotku ze zatáčky od Glodovky.

Vysoké Tatry od Glodovky

Vysoké Tatry od Glodovky

Tatry 2013 – den třetí

Třetí výšlap má být takové male otestování šerpy. Jak se ukázalo den poté, byl to neschopák co jeden den vyběhne na kopec, a druhej den blije.

Ale teď už k vlasnímu výletu. Vstáváme 4:10, vaří se čaj do termosky, 4:30 snídaně – šunka, sýr, máslo, rajče, paprika, rožky, vánočka, čaj. Balíme batohy a jedeme autem do Tatranské javoriny. 5:50 vycházíme na tůru. Je zataženo a chladno. GPS zápínám pozdě, tak nemám celý záznam, ale nevadí. Voda je tu pěkná, sem si musím udělat ještě výlet čistě kvůli fotkám. Šerpa v teniskách valí jak bežec, takže dělám rychle dvě fotky ze stativu, který si nesu sám. Šerpa má totiž nejmenší batoh z celé výpravy a nese si pro sebe 3l vody, takže stativ už nemá kam dát! To bylo keců jak to všechno ponese a bude nás zezadu jistit. Hovno.

Javorinka

Javorinka

Vidět je pekně, i když vrcholy jsou v mracích. Stoupání je pozvolné, cesta dobrá, takže 8:30 jsme na Kopském sedle. Teplota 10°C, fouká, ale taky nikde ani noha, máme celý hory pro sebe. V sedle společná fotka.

Kopské sedlo

Kopské sedlo

Šerpa snědl jeden chleba se šunkou, a šli jsme zase dál. Scházíme asi 150 výškových metrů na Veľke Biele pleso (1610m). Poznamenávám, že pořád jsme ještě výš, než je zaprděná Sněžka. Lovíme pohodovou kešku a obědvám i já (chleba se šunkou). Šerpa vylovil z batohu kilovou okurku, zlomil ji napůl, a sežral. Kolem prošli jen dva lidi se psem, a taky po cestě nikoho nepotkali. Pohoda jak to mám rád. Je kolem 9:15, koukáme dalekohledem na Svišťovku (vede tudy magistrála na Brnčalku). Je tam v traverzech štrůdl lidí, nebrat. Navíc šerpa má ty svoje tenisky. Rozhodujeme se podle ukazatele kam to vezmeme – Šalviový prameň (sem se později dostaneme) nebo Chata Plesnivec. Chata zní rozhodne líp (čapované pivko?) takže vybíráme delší cestu.

Velké Biele pleso

Veľké Biele pleso

Dolů jdeme stejně rychle. Šerpovi škobrtají a kloužou ty tenisky. Já si to užívám. Ne nadarmo se zlom pod plesem jmenuje Jeruzalém. Všude to krásně kvete. Slyšíme cinkání, jako kdyby tam byla zaběhlá ovce nebo pes. Později při cestě na Jahňací mě dojde, že to asi byl horolezec. Na chatě lidí jak psů, lahvový pivo 😦 Dáváme si loka kalvádosu z vlastních zásob a přes ty davy se prodíráme dolu do pidlivizace. Na chatu dojde skutečně většina lidí – strašná promenáda, celý školní autobusy a do toho maminy s kočárkama. Jdeme rychle už ať to máme za sebou. Tyhle spodní úseky jsou odpoledne prostě náročný psychicky. Slezli jsme do Tatranské kotliny. Dojídáme co nám zbylo. Šerpa má z rajčat kečup. Bus nám jede asi za 15 min. platíme 0.70 € za lístek a ve 13:00 jsme zpět ve Ždiaru. Odpoledne stíháme ještě zajet na pohár a nákupy (+ suvenýry)  do Tatranské Lomnice.

Přechod hřebene přes Kopské sedlo, mapa z GPS

Přechod hřebene přes Kopské sedlo, mapa z GPS

graf teploty a převýšení

graf teploty a převýšení

Urazili jsme cca 21 km, převýšení 750 m. Šerpovi krokoměr ukázal 29 700.

Tatry 2013 – den druhý

Protože mám konečně po ruce zápisník z cest, můžu tak sepsat další den našeho putování.

Vstáváme 4:15 (je tohle dovolená?), snídaně 5:00 (rožky, šunka, syr). 5:45 vyrážíme na Štrbské. Vyšné hágy (po cestě) – zjišťujeme električku, a ta jezdí každou hodinu až do osmé, pohoda. 6:50 vycházíme ze Štrbského na Popraské, v půlce hledáme marně kešku. Letos na Triganu nebyly ani houby. 8:45 jsme na Popradském. Dělám pár fotek od plesa, protože počasí se začíná zlepšovat.

Popradské pleso

Popradské pleso

Stoupáníčko je to slušné, celá stěna traverzem. Popradské se pěkně vzdaluje…

stoupáme

stoupáme

V 10:30 jsme na sedle pod Ostrvou. Plantážníci lezou na Ostrvu, kam se nesmí, dost mě to sejří. A navíc to sou češi. Člověk se fakt musí za sebe stydět že je čech. Zkoušíme udělat společnou fotku, ale jak jsou mraky vždycky na záběr zaleze slunko –  je to boj s přírodou 🙂 Dáváme lok kalvádosu, Milu, čaj. Až ve 12:30 odcházíme po magistrále na Batizovské pleso. Cesta se vine po úbočí a je to nekonečný. Těsně před plesem vidíme 4 kamzíky jak prchají do skal.

Batizovské pleso, panorama

Batizovské pleso, panorama

U plesa hledáme flíček v závětří na oběd. Klobásky – dost paprikové, po těch bude žízeň! Slunko pálí (na grafu to je vidět), mažem se krémem na opalování. Původní plán sejít na Hágy necháváme plavat. Čas máme dobrý, takže pokračujem po magistrále směrem na Sliezsky dom. Dojdeme na rozcestí – buď na Sliezsky, nebo dolů do Polianky. Máme toho celkem už dost, takže jdeme dolů. Jak se pak ukázalo, tak to bylo časově akorát.

rozcestí

rozcestí

Dole jsme v 18:00, kupujeme za 1.5€ lístek na električku, 18:18 jedem na Štrbské k autu. Dávám paralen, slunko je sviňa. Na Štrbském kupujem mlíko a jedem domů. Parkovné 5.50€. Doma jsme přesne ve 20:00. Na večeři gulášovka, maso s rýží. Přežraní a znavení jdem spát.

Ostrva, graf převýšení a teploty

Ostrva, graf převýšení a teploty

Ostrva, mapa podle GPS

Ostrva, mapa podle GPS

O půlnoci nám dojel šerpa. Urazili jsme cca 22 km při převýšení 650 m. Krokoměr ukázal cca 28 400. Zde zápisky končí.

Tatry 2013 – den první

Letos se opět poštěstilo zajet do Tater. Jako vždy se slibuje, že se pokusíme jet každý rok, což se ale časem jeví méně a méně reálně. Letos to ale vyšlo. A rovnou na 10 dní. Jezdíme pořád na to samé ověřené místo, jednak kvůli stravě domácí, druhak pro to, že i pro dva lidi je k dispozici celé patro domu.

Při letošní návštěvě bylo nejtepleji za posledních bratru 20 let, ne li kdy vůbec. První „tůra“ dá-li se to tak nazvat se tradičně dělá menší, s malým převýšením, aby se vyzkousela výstroj a fyzická zdatnost. Takže klasicky Filipský vrch, Magura (300 nastoupáno), a zpět. Letos jsme to nevzali Bachledovou dolinou, ale naopak na Strednicu a zpět Monkovou dolinou.

Havran a Ždiarská Vidla

Havran a Ždiarská Vidla

Cesta po hřebeni na Strednicu byla skoro stejně zablácená jako vždy, ale dalo se to projít bez větších problémů.

Ždiar

Ždiar od Strednice

Na Strednici se zrovna chystaly Goralské slavnosti, nebylo o co stát, gril, skákací hrad, podium… To není to, proč jsme v horách… Rychle jsme vypadli dolů do lesů. V Monkovce neúspěšné hledání krabky, ale bylo tam dost mudlů. Oběd u potoka. Poslední kus cesty jsme dost trpěli, a to bylo dnes jen nějakých 16km 🙂

Pro úplnost ještě graf převýšení a teploty. Konečně se totiž dostal Garmin Tempe senzor i k nám do prodeje.

Teplota a převýšení

Teplota a převýšení

Trasa Magura podle GPS

Trasa „Magura“ podle GPS

 

BOPO MTB a Startrails

Poslední dobou v těch vedrech to nebylo na žádné foto-žně, takže opět napíšu združený příspěvek.

V sobotu jsem chtěl jet udělat pár cvaků na MTB závod do Boroviny. Jenže. Do toho volá Yahyman, že by se jel projet na kole. Teplo teda hrozný, ale vyrazili jsme. Původně jsem chtěl vzít třístovku a udělat zpocený detaily a tak, ale bumbrlík se moc nedá vozit na kole. Na závod mě v podstatě upozornil J. Dobeš, tak sem si ho aspoň vyfotil. Koukali jsme jen na jednu kategorii, do 15 let, neměli jsme na to čas celý den. Byly k vidění úplní amatéři v bavlněným triku a šortkách, ale i blázniví profíci rozehřívající svaly na oholených nohách na rotopedu. K občerstvení Ježek (bodne!), ZON limča a klobása (tu jsme nedali, bylo před obědem).

J.Dobeš

J.Dobeš

Vítěz kategorie

Vítěz kategorie

Po dojetí všech z kategorie jsme to zabalili. Vzali jsme to po okruhu k jedné kešce a zpět domů opět Lorenzovými sady. Sem se musím stavit na nějaký makra, pěkný rybníčky!

No a na druhý den bylo jasno, tak jsme se opět náhodou po SMS domluvili, že pojedem fotit nějaké noční fotky. Yahyman původně myslel na baziliku, ale jsem si jistej, že sem říkal Vodojem kostelíček. Ale dopadlo to docela dobře, po počátečních technických problémech (Foťák musí být na „B“ a nechat to v režii časovače) z toho něco i vylezlo. Snad. Každopádně cenná zkušenost.

Startrails a Vodojem

Startrails a Vodojem

A Bobr je pryč, ledňáčci taky

Tak jsem se po nějakém tom týdnu zašel jednoho dne, v neděli podívat znova po bobrovi, a je pryč. Je fakt, že to před tím dost spláchla voda, a teď je tam asi o 30cm menší stav, takže mu to asi nevyhovovalo. A hráz si nestavěl, to bylo zajímavý.

Ledňáčka taky nevidět. Jen halasný německý haranty v táboře. Na fašističtinu jsem prostě alergickej, zvlášť v PR a takhle nahlas 😦

Nikkor 300/2.8

Nikkor 300/2.8, s foťákem rovný 4 kila váhy

No tak jsem aspoň cvak zas pár motýlic  a vážek tou třístovkou. Je to teda cvalda, se  pronese.

Motýlice, letovka

Motýlice, letovka

To zas musel bejt pohled, jak se tam snajper plazí u řeky s bazukou a fotí trávu 🙂

Vážka červená

Vážka červená

Návrat do Litovan tedy byl poněkud dříve. No co. Aspoň zkusím ty kosy fotit. V rohu zahrady, v bezovém keři si totiž udělala si hnízdo kosice. Jenže my potřebovali zrovna tudy vést nový plot, starý kamenný se pomalu rozpadal. V hnízdě měla holka pět vajec. Nakonec jsme se rozhodli pro přesun kmene, buď to dá, nebo nedá, není jiná možnost. Tři jsme drželi bezinku a tchán to podříz motorovkou. Pak jsme to posunuli asi o 2 metry vedle a obsypali kamením, aby kmen stál jako dřív. Ani ne za hodinu už kosice zase seděla spokojeně na vejcích. Tři vyseděla, dva sežrala kočka, no nic moc bilance.

Kosice

Kosice

Tož takle ta paráda foti .)

Tož takhle ta paráda fotí