Velký Hornek

V sobotu jsme byli nachystaní na Krumlovskou 36, ale počasí se nevyvedlo, takže jsme ji přeložili na později. V neděli byla v plánu návštěva kamaráda, nejen k vůli jasmínové rýži, ale i dcerce. Tak mě napadlo spojit to s menším výšlapem. že to byla chyba se ukázalo až při cestě domů. 14km, těžký terén,  mákli jsme si pěkně. V  posledním čísle časopisu Naše příroda byl poutavý článek o kopci v Moravském krasu, oplývajícím rozlišnou faunou a flórou. A protože to  je kousek od Brna, dali jsme to zároveň. Vstali jsme sice včas, ale odjezd byl cca 10:15 🙂

Mapka trasy

Mapka trasy

Zaparkovali jsme kousek od hřbitova, protože všechny čtyři (!!!) parkovací místa byly obsazené. Cesta začíná přímo podél hřbitovní zdi. Hned od začátku do konce pěkně rozbahněná. Ale nebylo to ten extrém, že by se to lepilo na boty, tak se šlo dál. V lese to bylo ale ještě horší. Jak tam nesvítilo slunce, a rozjezdily to traktory, cesta katastrofa. Nicméně jsme se doklouzali k první kešce Skalka. Rostly tu i pěkné hřiby. Keška odlovena snadno, obtížnost 2.5 se mi teda vůbec nezdála, spíš 1.5. Chvíli jsme poseděli a sklouzli zbývajících pár metrů k vodě. Vodní nádrž, česky bychom řekli rybník, „Pod Hrádkem“ měla opravdu krásný přepad, tomu jsem neodolal.

přepad vod. n. Pod Hrádkem

přepad vod. n. Pod Hrádkem

Asi po 300 m nás čekala hospůdka – Muchova bouda. Jak jsem koukal po netu, nemá to žádnou souvislost s malířem Alfonzem. Jedná se o pouhou shodu jmen, hospodu dostal jakýsi válečný veterán se stejným jménem. Pivo neměli, tak jsem si dal Starobahno, nejhorší pivo na celé Moravě. Žena si dala čaj, asi podstatně lepší volba. Po krátké pauze jsme pokračovali po překročení Říčky vlevo. Říčka zde prudčeji klesá, jsou na ní krásné kaskády. Toho využívala i skupinka fotografů/filmařů. měli v řece postavené i štafle. Až ke Koupališti byla cesta narušena pouze několika cyklisty. V sezóně to tady musí být jak na Václaváku… Překročili jsme vodu po pěkné lávce, a cesta začala stoupat strmě do kopce. jenže to nebylo všechno. V jednom bodě byla žlutá turistická značka odkloněna z pohodlné široké cesty )asi kvůli spadlým stromům). A to teprve byl krpál. Funěl jsem i já, natož žena. Po zdolání největšího převýšení se cesta stáčela vpravo, aby se opět napojila na původní, ale my to vzali rovně na Hornek, bylo to v té chvíli prostě kratší. Vyhlídka je skutečně pěkná, i když lesy byly naplno zarostlé.

Hornek

Hornek

Výhled z Horneku, vzadu Pálava

Výhled z Horneku, vzadu Pálava

Druhá keška se hledala hůř, ale po pár minutách taky neodolala. Poseděli jsme tu déle, udělali společnou fotku, příjemné místo bez lidí. K vidění tu bylo opravdu nadprůměrně velké množství květin a hmyzu. proto bych tuto lokalitu rád navštívil znova, z kratší strany, ale s delším sklem 🙂 Zpáteční cesta prakticky po rovině, zase ale hodně bahnitá. Poslední úsek dokonce po silnici! Naštěstí jen asi 400 m, takže jsme to zkousli. Alespoň se dalo oklepávat bahno z bot. Doba pokročila, takže jsme se pomocí navigace překodrcali do Bystrce. Na návštěvě káva, pálivé čipsy. Obalení nemluvněte, usazení do kočáru a jde se do místní obory zvané Holedná. Žena skoro celou cestu tam a část zpět tlačila kočár, ale zas nenesla batoh 🙂 Cvaknul jsem jen pár dokumentačních fotek, chce to taky nějaké tele, jsou tu daňci, divočáci (v oplocence), mufloni!

Muflon, obora Holedná

Muflon, obora Holedná

A to je celé. Domů jsme se vrátili v po osmé, hodně unavení. Ještě jsem vařil na druhý den oběd, a než jsem to dodělal, žena už spala…

Reklamy

Novosedly, po dlouhé době poprvé

Na neděli 19.5. bylo delší dobu v Google kalendáři naplánované Pohansko, tedy Obora Soutok (Dyje a Moravy), ale poslední zprávy z regionu bohužel hovořily o přemnožení komárů v této oblasti, takže jsme to odložili na podzim, případně na další rok.

Takže jsme nakonec zvolili jinou lokalitu, kde není tolik mokřin – Novosedly. Je to místo, kam sem jezdíval k babičce na prázdniny, takže na něj mám mnoho vzpomínek. Trasu jsem měl v hlavě přibližnou, a nakonec jsme ji skoro přesně dodrželi.

trasa, 20 km s odbočkami

trasa, 20 km s odbočkami

Auto jsme nechali na vlakovém nádraží. Od nádraží do vesnice bývala holá silnice kde se dalo parkovat kdekoliv. Za ty roky tu ale vyrostlo satelitní městečko plné bungalovů za pět mega. Nádraží samo o sobě mělo vždy své kouzlo, vzadu na nástupišti bývalo jezírko s lekníny, hned vedle byla přilepená hospoda…Ne všechno je teď v takovém stavu jak by si to zasloužilo, ale je to dáno malým cestovním ruchem. Vlak je dnes v podstatě drahá doprava, navíc jezdí občas a ne zrovna přesně a rychle. Lidi volí raději auto.

Dřív tomu tak nebývalo. Na nádraží bylo mnoho stojanů na kola, jeden i zastřežený, ze všech květináčů visely muškáty a člověk si při čekání na vlak mohl dát limonádu, ledňáčka, kochat se lekníny. Chtělo by to paní výpravčí, která by to vzala za své, a mezi odbavováním vlaků se porýpala v zahrádce místo čučení do komplu.

Vlakové nádraží Novosedly

Vlakové nádraží Novosedly

Z nádraží jsme jeli rovnou k našemu bývalému sídlu. Hodně se to tu změnilo, ale zároveň spousta věcí zůstala. Takže veskrze pozitivní očumovačka. Dále nás cesta vedla kolem větrolamu dozadu ke sklepům. Vlak se tu pěkně točí a je tu výhled. Sedával jsem tady a sledoval vlaky, zapisoval kolik mají vagonů a tak podobně. Sklípky taky pořád vypadají skoro stejně, některé si živě pamatuju, jiné jsou snad i stejně rozestavěné.

Typický sklep

Typický sklep

Dojeli jsme až na konec sklepní oblasti k řopíku.

ŘOPík, v pozadí Pálava

ŘOPík, v pozadí Pálava

Směrem dále ve vesnici jsme potkali celkem nový penzion Kristýna přistavěný k vinařství, kde jsme dali oběd. Gordon bleu (snad to žena sepíše), a vzali si letáček s kontaktem pro případnou rezervaci ubytování.  Po obědě, který se celkem protáhl, jsme vyjeli poklidným tempem do Drnholce. Cesta mírně zvlněná, ale po silnici. Provoz ale minimální, snad tři auta. Před Drnholcem doleva, Před řeku Dyji – je zde už hodně široká, však kousek za Drnholcem začíná Mušovská přehrada.Již od mostu nás upoutal pěkný zámek, bohužel jak jsme zjistili na místě je veřejnosti nepřístupný, údajně to soudruzi trošku vybydleli.

Dali jsme si tedy točenou zmrzlinu, za mě lepší průměr, a už jsme hledali odbočku na cyklostezku. Marně. Stezek všude mraky, ale značená jen Moravská vinná. A my chtěli K soutoku, protože ta vinná vedla zase po silnici. Naštěstí jsme měli navigaci, i Nokia se chytala, takže jsme našli celkem snadno správný výjezd z městyse. Hned v lese nás čekala typická lužní mokřada.

mokřady

mokřady

Kupodivu se tu nekonaly žádné velké komáří nálety, kterých jsem se obával. Je tu velmi pěkná cesta, v lese ani nefoukalo, sluníčko nepálilo, rovinka, zkrátka příjemné svezení – nejlepší úsek cesty. Za chvíli jsme ale byli u soutoku, až mě to skoro bylo líto že to je takový kousek. Společná fotka, pomalý průjezd Jevišovkou, no moc jsem si toho už nevybavil. Focení na nádraží. Je tu jen bouda a dlouhá cesta do vesnice. Hned kousek za tratí už bývala čára, ostnaté dráty a pohraničník ve strážní věži.

zastávka vlaku - Jevišovka

zastávka vlaku – Jevišovka

Chvíli jsme poseděli u nově vybudovaného turistického odpočívadla s vyřezávanou čapí rodinkou. Sbíhá se tu několik cyklotras i z Rakouska. Další část cesty vede po bývalé signálce, kudy jezdívali dříve jen pohraničníci. Fouká silný protivítr, cesta není ničím krytá, jedeme prostě hodně pomalu a je to vysilující. Nakonec se ale dostaneme na konec Nového Přerova, následuje nezbytná zajížďka až ke hranicím, kde dřív stály protitankové ježky. Dnes tudy projíždí normálně auta jako by se nechumelilo.

kaplička na hranicích, pohled z rakouské strany do čech

kaplička na hranicích, pohled z rakouské strany do čech

V Novém Přerově jsme neomylně směřovali do nového penzionu Jáňův dvůr, který nám byl doporučen mými rodiči. Prostředí dvora bylo skutečně krásné. Pěkně upravené, přitom žádné moderní kýčoviny. Na jedné straně ubytovací prostory, holičství, vedle hospoda. Vzadu za dvorem měly výběh kozy. V rohu houpačka, pískoviště, dostatek místa na ustájení trubkových ořů i na posezení u piva. Značka Cyklisté vítáni zde je rozhodně oprávněně! Mimochodem čepovaná nefiltrovaná Černá hora byla tak skvělá, že jsem neodolal a dal ještě jednu. Žena popíjela jakousi neperlivou limonádu, také z produkce ČH, a ke druhému kolu si dala buchtu 🙂 Velká spokojenost, rovněž jsme si vzali letáček s informacemi pro případnou rezervaci ubytování. tady by se mi tedy líbilo rozhodně víc než v tom novém europenzionu v Novosedlech.

Jáňův dvůr, rybí oko

Jáňův dvůr, rybí oko

Po příjemném posezení zbývalo jen dojet zpět k autu, s větrem v zádech, po rovině, brnkačka. Vlevo rybníček, vpravo sušička vojtěšky, tak jako kdysi. V Novosedlech jsme ještě zajeli na hrob mého dědy (a taky sousedů Kronichových), a podívat se kolem školy a kostela. Také zde se toho mnoho nezměnilo. Hospoda na radnici pořád funguje atd.

typický pohled, Sýpka v Novosedlech

typický pohled, Sýpka v Novosedlech

No a to je vlastně vše. Domek paní Korciánové u potoka prodělává velkou přestavbu. Před naším bývalým sídlem do oka padne hlavně to, že chybí stará lípa vedle kapličky. Kaplička sama je ale zaliskaná od kolemjedoucích aut úplně stejně jako před třiceti lety 🙂 Následuje návrat domů s jednou větší pauzou. Stihli jsme to tak akorát, v Třebíči zrovna začíná pěkná bouřka (při které udeřilo do komína Jitony). Těšíme se na další víkend, na který je naplánovaná Krumlovská 36.

P.S. Spolupracovníci najdou celou dávku fotek na disku N: jako obvykle…

Vodní nádrž Mohelno – levý břeh

Dlouho je již tomu, co jsem se  jako malý kluk plavil po přehradě na nafukovacím člunu. Tenkrát jsme projeli opravdu všechny zákoutí a zátoky. Po těch letech jsem měl chuť alespoň suchou nohou navštívit některá místa znovu.
Počasí je stále vrtkavé jako v dubnu, ale sobotní dopoledne slibovalo celkem hezkou oblohu… Na rozdíl od meteorologických předpovědí, které jsou letos mimo jak revizor v letadle. Tradiční nákup paštiky a rohlíků, a už se může vyrazit. V plánu byl levý břeh nádrže, tzv. pod jazerem, odkud se právě kdysi pořádaly plavby.

Auto jsme nechali klasicky u labské zmole, pole vypadalo že půjde přejít, takže jsme se nemuseli vracet k jeřábu a pak dlouhou nudnou cestou jít k jazeru, ale vzali jsme to přes zmolu a dál přes pole k posedu.

Trasa, 7km

Trasa, 7km

Po cestě k prvnímu výběžku jsme potkali paní, která sázela stromky v oplocence. Dole na druhém výběžku seděl rybář. Zajímalo by mě, jak je to s tím zákazem lovu ryb na přehradě…

pohled na hráz

pohled na hráz

Na sluníčko jsme si chvilku museli počkat, ale naštěstí se v té oblačnosti našly díry kdy se dalo fotit. Od vody nahoru slušný kopeček, nechápu jak jsme to mohli vytlačit s kolem a naloženým člunem. Nahoře v houbařském trojújelníku už byly vidět babky (tedy ne ty s klestím, jdavše z lesa, ale babky jako houby). Z keškovacích skal byl nádherný pohled, chvíli jsme se tam usadili.

Vyhlídka pod jazerem

Vyhlídka pod jazerem, rybí oko

Další sestup k vodě byl  namířen pod čerpačku, podle předchozí obhlídky z pravého břehu to slibovalo pěkný výhled. A taky že jo. Zapomenutý kout. Bylo vidět jak moc se tu mění výška hladiny. Potkali jsme Dlouhozobky svízelové, jak se jako kolibříci vznášeli a nasávaly nektar, aniž by na květině přistály. Rostla tady i Podmrvka hadcová.

jaderný vodopád a čerpačka

jaderný vodopád a čerpačka

Na zpáteční cestě jsme se chtěli najíst u jazera, bývala tam chajda, posezení, ohniště… tak chajdu jsme našli, značně zpustlou, ale posezení fuč, takže jsme se najedli až na kládách u pole, přešli Labskou zmolu a hurá domů. Zítra nás totiž čeká další výlet, poněkud náročnější!

S Yahymanem na Rokytné

Domluvili jsme se, že je potřeba zrelaxovat chvíli procházkou v lese, fotky nejsou podmínkou. Původně se mělo jít na Rabštějn, ale to se nám nakonec zdálo jako příliš krátka procházka, takže jsme zvolili delší a atraktivnější variantu – projít se kus podél Rokytné.

trasa

absolvovaná trasa, 6 km

Cestou do Rešic jsme nemohli nevyfotit si elektrárnu…

Jaderka zezadu

Jaderka zezadu

Napřed jsme zajeli do Rešic ke kapli. Paní tu zrovna sekaly trávu. Tak jsme si chvilku zablbli a zas jeli dolů k zámku.

socha s vrtulí

socha s vrtulí

Na kraji lesa rostly nějaké ty houby, ale bylo vidět že vyrostly už dříve, hejblaly s tím červi. Fotek jsme nakonec moc neudělali, spíš se povídalo. A chvíli i bloudilo. Žluté značení je opravdu po celé délce Rokytné slabší. Ani počasí nebylo ideální, ale opravdu to nevadilo, procházka účel naprosto splnila. Jo, a zase jsem u Yahymana zapomněl polarizák 🙂

Rokytná pod Rešicemi

Rokytná pod Rešicemi

Zámecký vrch 2013

Na minulém ročníku jsem nebyl, naposled tedy 2011. když mi ségra oznámila, že má lístky, hned mi v hlavě šrotovalo, že by se to mělo využít. Stovka není moc, ale dvě pro dva, no neberte to zadarmo. Vypravili jsme se klasicky, k polednímu. Ale tentokrát to v podstatě i stačilo, hlavní závod byl až v 13:00. takže před tím ještě nezbytná návštěva Jinošovské obory, když je to po ruce.

Jinošovská obora

Jinošovská obora

Kůrová skautská bouda

Kůrová skautská bouda, infrafotografie

Dělal jsem i pokusy s infračervenou fotkou, ale slunce mi ten den nepřálo. Takže aspoň slabší HDR místního sylvánia, jedna IR kůrové skautské chaty a už se přesunujeme do toho rachotu motorů…

na startu

na startu

Po cestě jsme nakukovali do stanů jednotlivých stájí, kde technici, tedy převážně zároveň piloti ladili své stroje. Celou stáj pak tvořila až na výjimky buď rodina nebo parta kamarádů.

vytuněná škodárna

vytuněná škodárna

Závod se jede v mnoha kategoriích, takže jezdí vše od Š100 po formule a tahač.

formule

formule

Minulé ročníky jsem měl ty kategorie a jezdce nastudované, letos se to nedalo. bylo toho po té svatbě a svatební cestě nějak moc. Takže ve stručnosti přidám fotku jednoho BMW na slajkách (smrad po gumách nesmírný) a tradiční kamion. Ten když jede na plnej knedlík do kopce, jde z toho opravdu strach…

bavorák, jak to krásně přetáčí

BMW v driftu

šampion David Vršecký se svým závodním kamionem Buggyra

šampion David Vršecký se svým závodním kamionem Buggyra