Pohansko v zimě

Na tuto lokalitu jsem se chystal dlouho. Tedy ne že bych balil 3 týdny batoh. Prostě to bylo v plánu…až někdy. V google kalendáři mají tyhle vejlety připsáno Nemazat, posouvat. Sobota slibovala jakés takés počasí, když se zadaří tak i kus sluníčka, fak jsem to risknul. Ženě jsem navařil oběd, naoplátku mě dovezla na vlak, a už se jelo. Kudy přesně pojedu jsem předem nevěděl, takže sem ani nekupoval zpáteční lístek, no jsou ty vlaky pekně mastný. Šourák do Brna co projíždí jen Střelice Dolní, jinak staví u každýho patníku jel přesně, pohoda. V Brnisku trošku nervozita, EC mělo 15 min zpoždění, a ve stejnou chvíli jel na Břeclav i normální rychlík. Tož čím jet? Volám ženě, ptám se jakehosi průvodčího, nakonec jsem vyčkal ECčka a dobře jsem udělal. Než jsem se uvelebil v kupé už to stavělo v Břeclavě. Zapínám GPS, než se to chytí vydávám se instinktivně vlevo od nádraží, ukázalo se že správně. Po chvíli odbočka ze silnice, jsem tady správně, pod vlakem, a už jsem v oboře Soutok.  Rádoby entí názvy a obrázky na začátku mě moc nezaujaly, těším se na ty osamělé stromy. Pěkný mostek, a už se otevírá velká louka se zámečkem v pozadí. A vychází slunko! No já se snad po****.  Kvapně to beru po silnici k zámečku, zkoumám místní muzeum opevnění, zkrátka řopíček a kus zákopů, fotím co se dá.

Muzeum opevnění

Muzeum opevnění

Obcházím zámeček zadem a už vidím v dáli první opuštěný starý dub solitér. Nádhera, přátelé! Pobíhám kolem jako šílenec, nedbaje sněhu v botách. A támhle další, a další. Je na čase vymyslet trasu. Času cca 4h, no to půjde i 12-15km okruh! Jdu dlouhou rovnou cestou kolem oplocení a fotím si jednotlivé stromy a skupinky. Sem to chce zavítat ještě vícekrát!

Solitérní dub

Solitérní dub

Musím se začít vracet, Slunce padá k obzoru. Takže odbočka na lány. Fotky jsou čímdál vybarvenější a vyvedenější. Míjím lány, slunce už je skoro u obzoru. Narychlo ještě pár snímků meandru potoka a začne úprk na vlak. No jako na potvoru navigace neví o oplocení v oplocení a neustále mě táhne přes zamčenou oplocenku. Celý areál je neuvěřitelná rovina, cyklistický ráj!
Tam jsem prošel jen malý kousek (17km), příště to chce kolmo – žena se už těší, že pojede taky.

MeanMeandry potoka ve večerním slunci

Meandry potoka ve večerním slunci

Zpáteční cestu volím přes Znojmo, chci se alespoň projet přes stanice Novosedly a Jevišovka, kde jsem strávil část dětství. Ale už je tma jak v ranci, no něco málo snad je vidět. Znojmo se mi taky vybavuje z dětství, je to stále stejné. Dnes třetí šourák, tentokrát na Okříšky, děs bjes 🙂 V Okříškách, přejmenovaných interně na Papouškov mě vyzvedává žena autem, a jedeme domů. The end.

Reklamy

Jinošovská obora

Jezdím kolem celý roky (30?), a vždycky jsem si myslel, že patří k tomu zámečku (Schönwald) a že tam pobíhají choromyslní a hrajou si na babu a na schovávanou a tak. Tudíž že je zavřená pro veřejnost. Na blogu sceneryphoto.blog.cz jsem ale narazil na fotografie zevnitř, a po prohledání webu jsem zjistil, že obora je skutečně otevřená, proběhly zde rekonstrukce mostků atd. Hurá, tam se zajede!

Informační tabule u vchodu

Informační tabule u vchodu

Autobusem(!) do Náměště, na dopravní terminál(!!) a odsud za chvíli na Jinošov. Cesta tam hodinu, hodinu focení, a hodinu zpět. Lze zvládnout i v pracovním týdnu.

Obora je skutešně přístupná, cesty opravené. Místy ještě ležely poslední zbytky sněhu. Vyfotil jsem si několik místních staveb včetně zámečku a zase zpět. Branka v křižovatce, kudy by se taky dalo jít dovnitř je opravdu zavřená, musí se udělat okruh. Na zpáteční cestě jsem v Náměští sedl do špatného busu, takže místo abych jel přímo  přes Vladislav, byla to okružní jísda přes Pyšel, Smrk atd. No taky dobrý.

Odpočinkový altán zasvěcený bohyni lovu Dianě

Odpočinkový altán zasvěcený bohyni lovu Dianě

Libušák – Kožichovice

Měl jsem volno, počasí celkem stabilní, tak jsem vyrazil na vejšlap. Ani tak ne za focením, spíš se projít. Libušino údolí je klasický hnusný městský park, kterému lidé z města říkají „Kus přírody“. Podle mě je to spíš ráj huličů, odpadků a psích hoven, ale to je věc názoru. Procházením pěšinek, kterými je údolí protkáno jak niva modrou plísní jsem se dostal až k mostu. Dělám panoramatickou fotku na 5 snímků a pokračuju dál podél potoka (fotka z mostu je v záhlaví blogu). Vyškrábu se na vyhlídku, která kupodivu není na žádně mapě a už chápu – není odsud nikam vidět, tak proto! Pokračuju dál k chatařským osadám (rakovina třebíčského přírodního parku) a až na křižovatku Terůvky. Fotím nějaké pupence, pryskyřici na stromech, ale není to prostě ono.

Pryskyřice

Pryskyřice

U lesíka narážím na partu airsoftových nebo paintbolových uchyláků v maskáčich. Partička hodná předáka, fuj. Nabízí se dojít to po silnici domů, ale ještě je čas a tak to beru přes Střítež dál. Na focení to nění, tak to je sejdu dolů k řece. Přes Magic point (výhled nad ČOV) a domů. Bída.