Lídlenka

Akce řetězce Lidl, kdy za 199,- korun prodává kupon na celosíťovou jízdenku Českých drah se poprvé objevila někdy v roce 2009. Původně to byl celkem složitá pocedura – v pracovní den, s inkartou, podpisem a fotkou a já už nevím čím, se člověk tak nějak dostal k tomu výletu za slušný peníz. Dnes to ČD i Lidl už mají celkem odladěné, takže stačí koupit kupon a ten u pokladny na nádraží vyměníte za jízdenku.

Lídlenka

Lídlenka , povšimněte si ceny

No a protože já jsem výletům nakloněn, tentokrát jsem to využil. Počasí ani jeden nabízený víkend nevyšlo, tak jsem prostě jel ten poslední termín, co už, aby to nepropadlo. Někdo je schopen za těch 24h nalítat přes 1800 km, ale to já nemám zapotřebí. Jako cíl cesty jsem zvolil Jižní Čechy, protože to tam nemám moc prozkoumané.
Z několika variant zbyly České Budějovice, protože tam bych chtěl žít každý, no a odtud není daleko do Písku. Celkově ve vlaku člověk nestráví mládí, takže se dá stihnout procházka po městě a pohodlně se vrátit navečer.

Angličanovi jsem na nádraží vysvětlil jak odjede na Brno, vlezl do šouráku od Studence a už jsem si to mazal na Jihlavu. Lokálka byla příšerně hlučná a přetopená, takže jsem to riskl a nechal si snídani do rychlíku. Na lídlenku bývají tyhle vlaky dost plné (přitáhne to až 15 000 cestujících navíc). Naštěstí to bylo naprosto v pohodě, a už v Kostelci jsem rozbalil chleba a paštiku a nafutroval se. Rychlík Hejrman překvapivě nikde necoural, a cesta do Budějovic byla tak velmi pohodlná a rychlá. Ani jsem se nenadál a zhruba v deset jsem byl na místě. Z nádraží jsem se nechal vést davem, který se valil hlavní třídou, až jsem došel na hlavní náměstí (pozn. Přemysla otakara II.). Celé jsem si ho obešel pěkně v podloubí a na druhé straně našel tzv. Íčko – informační turistické centrum. Tady jsem koupil pohlednici, turistickou známku a keramickýho švejka na lednici – kýč jak bič, ale nic lepšího nebylo.

České Budějovice, černá vež

České Budějovice, černá vež

Ve vedlejším knihkupectví jsem ale narazil za výlohou na několikastránkového průvodce historickým centrem –  to bylo přesně to co jsem potřeboval. Mapka a tři komentované trasy. Na náměstí sice jezdí vláček, ale tou rychlostí bych to nikdy celé neprojel. Navíc průvodce stál stejně – padesátikačku.

Obešel jsem si tedy první doporučený okruh kolem Černé veže a kostela, na druhé straně bloku byla zajímavá Kaple Smrtelných úzkostí Páně. Většina atrakcí (Černá věž) měla už po sezóně a byly zavřené. Dveře kaple ale byly pootevřené, tak jsem tam nakoukl.  Moc se mi to líbilo, nechal sem tedy i drobáky na světlo a udělal konečně aspoň nějakou fotku.

Kaple Sv. Marie

Vnitřek kaple Smrtelných úzkostí Páně

Druhý okruh byl podstatně delší, kolem Malše a přes Zlatý most a Železný most tam a zpět. V celou hodinu začala hrát zvonkohra. Čas se nachýlil, třetí okruh si nechám na příště. 12.30 mi jel vlak na Písek, takže jsem po cestě zpět hlavní třídou zvládl už jen pozřít cosi jako hamburger a napodobeninu kafe. Na oběd bylo přece jen ještě brzo. Vlak mi přijel na první nástupiště, a odjel z druhého! Podle místního eisenboňáka prej normální. V Režicích komplikovanější předsedání ze šouráku na šourák (pokaždé jiný typ, tyhle lokálky), ale vyšlo to.

A už si tu šupajdím přes Putim na Písek. Písek mazec, lipová alej je tam kde má být, ale před ní je Tesco, Kaufland, Lídl a Opi, pardon Obi. Pro pěší je to tu překážková dráha než se dostane z vlaku. U prvního ukazatele jsem prozkoumal vyhlídkové okruhy, ale bylo to všechno dosta daleko (nejkratší byla cesta k velkému mostu 1.5 km). Vzal jsem to tedy na Velké náměstí, v ičku zas koupil turistické známky (tři, sladovna a výročí písku jako bonus).

Písecká sladovna

Písecká sladovna

Obešel jsem si náměstí a zase se vrátil ke konzumnímu komplexu. Nakonec nedošlo z časových důvodu ani na slibovaný oběd  a pivo. Hlad musela zahnat bageta a minerálka z Tesca. Zpáteční vlak jezdí bez průvodčího, lídlenku jsem ale neoznačoval, nevěda jak. V Protivíně pohodový přestup na rychlík Rožmberk, který jede až domů do Třebíče. Cesta náročná, ale výlet celkově skvělý. Celkem asi 470 km za 199,- no neberte to.

Advertisements

K Javoru

Ve čtvrtek a pátek jsem měl volno, že jako vyrazím na houby. Jenže nahouby bylo jen počasí. Houbám se moc ven nechtělo, mě ale jo. Ve čtvrtek se podařila sice jen krátká procházka po Hrádku, ale v pátek jsem si udělal pořádný okruh. Vyrazil jsem od nového hřbitova. Cestou jem si v Hausspezi koupil kudličku, jako na ty houby. Na kruháči jsem to vzal doprava, kolem Zámiše a hned jsem u lesa. Stíhaly mě nějaký babky – důchodkyně, ale tempo měly jen na kecání, takže mi za chvilku zmizely z dohledu. Až na rozcestí Dubiny jsem koukal po houbách, ale fakt tam nic nebylo. Teda hub metrák, ale žádný ty jedlý.

Alej na Hrádku

Fotka ze čtvrtka – alej na Hrádku

Počasí vyšlo taky úplně napytel, takže přidám jen fotky ze čtvrtka. Od Dubin k Okřešicím je opravdu moc pěkná procházka přes ty remízky a tak. A v Okřešicích už mají hotovou novou slinici, paráda. Škoda že to končí hned za cedulí obce a dál je to tankodrom. Stále jdu po zelené, kolem Hory a lesního rybníku, až na rozcestí Pod jelení hlavou. Tady se dávám doleva 500m po žluté k Javoru a zpět. Javor skutečně stále „roste“, soudě podle několika větví s barevnými listy. Vracím se na rozcestí a pokračuju dál po zelené až k silnici. A tady nemůži najít kudy zelená dál pokračuje. Taky už se venku připozdívá, beru to zpět po silnici. Ale je to těžká písemná práce. Na nejbližší odbočce to beru cyklotrasou na Trnavu. Je to sice taky asfalt, ale uprostřed je pás mechu, a nic tu nejezdí.

Podzim na hrádku - fotka opět ze čtvrtka

Podzim na hrádku – fotka opět ze čtvrtka

V Trnavě spěchám, ani si nedávám pivo, a že mám v hrdle vyschlo. Beru to přes Kobylinec, cesta je to zajímavější než jít do Ptáčova po polňačce. Modrá se před polem stáčí doprava o obchází ho. Na všech mapách je to postaru přes pole. Musím to aspoň na Seznamu opravit. Když jsem u Lubí, už zapadá slunce. Pěknej výšlap, skoro 26 km.

trasa z navigace

trasa z navigace

Podzimním Horáckem (s KČT)

Náhodou mi na sobotu vyšel volný den, tak jsem chtěl podniknout nějaký výlet. Počasí slibovalo celkem chladno, ale polojasno. V sedum hodin když jsem rozlepil oko, byla venku mlha, že by se dala krájet. Nicméně jsem vyrazil. Nakoupil jsem si rohlíky a paštiku, jak se na správného turisty sluší a patří, a chvíli před devátou jsem byl u klubovny KČT u Babáku. Trasu jsem měl vybranou nejkratší (14km), v domnění, že ji půjde jen pár lidí. Když jsem vyfasoval lístek s popisem trasy a v rohu jsem viděl Startovní číslo: 49, polilo mě horko. Možná to ale bylo tou přetopenou klubovnou. Zaplatil jsem startovné a vypadl, vevnitř se to fakt nedalo vydejchat. Moje trasa vedla kolem rybníků k novému hřbitovu a dál podél zdi, k vodojemu V Klinkách (vyhlídka).

Třebíč stále halila mlha

Třebíč ještě halila mlha

Pokračoval jsem ale rychle dál, doháněly mě davy vřešťanů. U lesa jsem předstíral focení a nechal je jít, neměl jsem na to fakt nervy. Proč si nejdou pokecat někam do kavárny? Proč lezou do lesa? Ničeho kolem si nevšímají, nerozhlíží se, možná ani neví kde jsou, hlavně že si drbny zdrbnou. Toť bohužel stinná stránka hromadných pochodů. Trasa dál pokračovala po žluté TZT až do Pocoucova. Dva brody, naštěstí tu byly velké kameny přes vodu, brnkačka. V Pocoucově na návsi dva starší účastníci pochodu už vytahovali chleba a svačili 🙂 Za vesnicí jsem vyhlížel krásně rudý strom, který se mi loni povedlo vyfotit. Letos už měl ale listí dávno dole. A tady se pochod změnil v hledání Syenitových skal (PR). Cestička byla přeoraná, spousta lidí správnou odbočku přešla. Naštěstí jsem tušil kudy, takže jsem skutečně asi po 100 metrech stanul na horním konci syenitové skály. Dole byla informační cedule, ale až tak jsem po ní netoužil abych lezl až tak hluboko. Mě stačila pěkná fotka.

Syenitové skály u Pocoucova

Syenitové skály u Pocoucova

Až jsem se dostatečně vyřádil s HDR, vrátil jsem na trasu. Celou dobu až do Budíkovic jsem se snažil držet odstup od skupinky třech kvočen předemnou, a řeknu vám, byl to boj. U Lenina (polovina trasy) ale přišla má chvíle! Nechal jsem si orazit papír a vyrazil jsem hned dál. Kvočny se tady pekně usadily na vejcích (nebo jiném obědě) a já jsem měl až domů klid. Svačinu jsm si dal až na hrázi, na sluníčku hezky v závětří. Nožík doma zapomněl, já blbec 🙂 No co, nabíral jsem to rohlíkem.

Místečko pro svačinu jako stvořené

Místečko pro svačinu jako stvořené

Po krátkém odpočinku a dvou kalíšcích horkého čaje jsem vyrazil dál, sledujíc bílé sněhuláky na stromech (vlastní značení KČT). Krátký kopeček „trhák“, a nechávám ty důchodce daleko za sebou. Trasa se napojila opět na žlutou turistickou značku. Přecházím silnici (jsou tu i houbaři autem), a po chvíli už je vidět rozcestí Dubiny. Obarvené podzimní listí dává křižovatce vzhled, jako by byla v plamenech.

Rozcestí Dubiny

Rozcestí Dubiny

Dál trasa pokračovala po zelené TZT zpět do Třebíče. U Jednoty jsem trochu tápal kudy ta zelená vede, ale zadařilo se. A už mám Babák na dohled. V cíli jsem vyfasoval pamětní list a šel hned domů. Sociálně zdatnější se tu sesedli se svým turistickým párkem (v ceně startovného) a pivem či limonádou. Na to jsem já neměl (nervy). Doma mě čekala klobása z masa. Uff! Příště jdu trasu 24km, to snad půjde jen pár lidí.

mapka trasy 14km (ve skutečnosti 18km)

Mapka trasy 14km (ve skutečnosti 18km)

Rokytná od Tavíkovic

Tak se mi ještě letos podařil projít další kus žluté značky podél Rokytné, a to od Tavíkovic až pod Litovany.

Kolem Tavíkovic „po mlýnech“ jsem již se ženou jednou šel, tuším loni v létě, a nebylo to špatný. Nejradši mám ty úseky, kdy cesta vede těsně kolem řeky nebo po skále nad řekou. Je to takové dobrodružnější, než procházka po polňačce po rovině kde pohodlně projedou i auta. A taky je to samozřejmě fotogeničtější. Za Tavíkovicemi takový úsek je. Pak sice následuje cesta kolem koňské farmy a jakéhosi tábora (Vilímův mlýn?), což není žádný terno, ale jakmile se to stočí zpět do lesa, zase se to vylidní.

Houby už nerostou, teda rozhodně nic hřibovitého. Našel jsem jen jednu čerstvou bedlu a pýchavku. Zato spoustu klouzků, bohužel suchých. Je vidět že už pár dní nic nevyroslo, jak jsou teploty v noci kolem nuly. Snad ještě ty ryzce a hlívy budou.

Podzim na Rokytné

Podzim na Rokytné

O kus dál, někde pod Javůrkou jsem cvaknul aspoň zkusmo tu podzimní atmosféru, i když světlo nebylo nic moc. Kousek před Kašparovým mlýnem mají asi chataři udělaný malý splávek, tak jsem zkusil taky fotku, ale světlo pro změnu nebylo žádné.

splávek

splávek

Za mostem mě žena vyzvedla autem a jeli jsme po návštěvách. Rokytnou jsem tedy letos prošel od Jaroměřic po Tavíkovice. Pořád ještě ale kus chybí…

Divoká Oslavka (Asfaltová)

Starosta Náměště vodoMěrka, se definitivně zbláznil. Chce vyasfaltovat údolí Oslavy kvůli In-line trase, pod zástěrkou protipovodňových opatření.  Prej ochrana Náměště před 10-ti letou vodou.

Tak za prvý –  Oslavka teče od severozápadu, takže zmiňovaný úsek U Vlasáka je až ZA MĚSTEM. Někdo by to měl starostovi říct dřív, než bude veřejně za pitomce. 🙂 Za městem je jen bývalý komunistický lágr, totiž tábor (jiné slovo pro totéž 🙂 ), Jiskra. A že to nebude platit město ale Povodí? Proč by si zrovna Povodí stavělo in-line trasu, chápete to? Jako pro ryby?

Za druhý – schovávat vyasfaltovanou in-line trasu za zvýšení retenční kapacity je hodně průhledný trik. Komu tady jde starosta Měrka na ruku? Přírodní rezervaci? Vysfaltovat je všechny! Jiskry? Sokol? A kolik komu za to? A komu tím jako prospějete?

Dosti politických keců, sám je nemám rád. Takhle hluboko se totiž musí klesnout přátelé, chcete li dělat byť regionální politiku. V této kauze se ještě budu angažovat, protože takhle smradlavou rybu za humnama fakt nechci.

A teď k konečně k sobotnímu výletu. Vyrazil jsem vlakem do Náměšťě až 10.39, šourákem. V klidu, žádný spěch. Počasí stejně slibovalo spíš zamračenou oblohu s deštěm. Od vlaku po červené, vydupat nahoru a zas dolů přes trať, k Velkému poli. Hodinka. U Vlasáka studuju ukazatel, který říká: Jen pro zdatné turisty. Za vyššího stavu vody, za sněhu a námrazy NEPRŮCHODNÉ! Zvažuju jestli sem zdatný turista a kolik asi tak je po nedávných deštích vody. Nakonec se pro sichr jdu podívat na vodu na lávku za Vlasákem.

Lávka U Vlasáka

podzimní lávka U Vlasáka

Stav vody vypadá dobře, takže to risknu a vracím se k Vlasákovi a pokračuju po červené. Dvě zákruty a Oslavka už je skutečně divoká. Těsně před první trampskou osadou skála zasahuje až do řeky, a musí se lézt po řetězech. Proto ti zdatní turisti. Podzim už barví listy…

Podzim na Oslavce

Podzim na Oslavce

První trampskou osadou (TO) ve směru toku řeky je Zlatá podkova. Je to v podstatě historické místo. Má krásně vyvedený totem a spoustu pamětních tabulek na zemřelé kamarády trempy.

T.O. Zlatá podkova

T.O. Zlatá podkova

O kousek dál míjím Žlutou skálu, mezi trempy se jí tuším říká Orlák.

Žlutá skála, svislé panorama z 5-ti fotek

Žlutá skála, svislé panorama z 5-ti fotek

Mám jen 35mm objektiv, tak jsem udělal alespoň svislé panorama. Docela to vyšlo, na to že to bylo z ruky. Asi půl kilometru dále po směru toku míjím další osadu – Údolí Klondike. Taky má krásný totem –  s vyřezávaným bobrem, sovou a další zvířenou. Napadla mě tady otázka, jestli na Oslavce někdy bobr žil. Cesta se začne zvedat, za chvíli to zase jde dolů a zas nahoru, jak na houpačce, stále ve svahu. Cestička se zužuje, některé úseky jsou jen pro jednoho chodce, zaříznuté do prudkého svahu, přecházím i suťovisko. Mapa se trochu liší od skutečnosti, a papírovou jsem si pro změnu vzal Třebíčsko, takže Oslavku nemám. Sranda. Slézám cestou necestou na výběžek zříceniny hradu Lamberk.

Pomník na Lamberku

Pomník na Lamberku

Je to tu skutečně parádní, za tohle ta obtížná cesta stála. Hledám kešku a GPS mě samozřejmě vede tou nejnemožnější cestou ve strži. V pohodě ale podle hintu nalézám, dokonce mám i vlastní tužku (je to mikro). Loguju, obhlížím různé výhledy na řeku. Na jednom informačním panelu (díky trempům) se dozvídám, že na tomto místě se na řeku díval i Jan Žižka.

pohled Jana Žižky

pohled Jana Žižky

Zkouším to jedním okem, sranda musí být. Na závěr fotím skalní průrvu a slézám pod Pastýřku.

Průrva na Lamberku

Skalní průrva na Lamberku

U řeky jsem zjistil, že modrá sice pokračuje na druhou stranu, ale brodem. Voda ledová, řeka široká, vyprd sem se na to. Na druhé straně se najednou objevil chlapík, sundal holínky, a hravě to s klackem v ruce přešel. Místy byla voda ke kolenům. Nabídl jsem mu hlt teplýho čaje, ale nechtěl, prý má kousek chatu. A skutečně, asi po 300m jsem ho potkal znovu, už seděl se ženou na zápraží. Došel jsem k mostu u Skřipiny a žena mě nabrala autem. Oslavka? Pěknej výlet, opakovat!

XV. Oslavanské slavnosti – Turistický den

Tento víkend byl našláplý jak za starých časů. V pátek vernisáž, v sobotu zámek v Budišově, a na neděli vyšly XV. Oslavanské historické slavnosti. Souvisejících akcí v Oslavanech bylo samozřejmě moc. Mě ale zajímal hlavně ten Turistický den. To je jak červenej hadr na bejka. Takže ráno vlakem 7.39 do Rapotic, přestup na autobus  do Oslavan (tudy sem ještě busem nejel). V sobotu to vypadalo s počasím všelijak, ale nedělní ráno slibovalo, že to snad vydrží. Dokonce místy dírou v mracích lezlo sluníčko. Na nádvoří zámku jsme se sešli s Alconem. Zapsali se a zaplatili startovné 20kč.

Řezbářská práce na K 1

Řezbářská práce na K 1

Vzhledem k tomu, že v ceně byly vstupenky do muzea, bylo to vlastně zadarmo. Koupil jsem hned i turistickou známku. Probrali jsme trasu a bylo nám sděleno, že na stanovištích nám budou dávat razítka přímo do mapy, takže nevyhodit. Trasu jsem chtěl prodloužit až do Zbýšova, protože 10km se mi zdálo dost málo na půldenní výlet, i když terén je kopcovitý a je to i o delších zastávkách na stanovištích. Nakonec se to částečně i podařilo, viz dále. Cesta kolem řeky pod dolem Kukla je celkem nuda –  popisky tabulí psal nějaký RNDr. Geolog, takže normální člověk rozumí jen spojkám ve větách.

Pohled do Dědičné štoly

Pohled do Dědičné štoly

Jakmile se začalo stoupat k věži Kukla, začalo se otvírat panorama Oslavan a bylo na co koukat.

Oslavany

Oslavany

Po prudkém stoupání jsme dorazili k šachtě dolu Kukla. Nyní je težební vež opravená, v přilehlé hale je muzeum, a lanové centrum Permonium. Má to jeden háček. I když to bylo postaveno z dotací z EU, jen blbej vstup na vež je za 100 Kč. No nedali jsme jim nic,  taky celý areál zel prázdnotou místo aby tady dováděly děti. Prostě ceny přepálili.

Kukla

Kukla

Trasa dále vedla po silnici do Padochova. Po cestě jsme vzpomínali, jak silnici křižovaly vozíky s uhlím, které končilo v oslavanské elektrárně. V Padochově byla zastávka na vyhlídce – soukromá zahrada bývalého havíře. Odtud byla celá trasa skutečně jak na dlani.

K 1

K 1

Koupil jsem tady další turistickou známku, neb měla tu vychytávku, že po zapíchnutí přiloženého špendlíku a nastavení šipky na sever se z ní staly sluneční hodiny. Za 25 Kč neberte to. To je jiná hodnota, než vyhlídka z Kukly za kilo. Z vyhlídky jsme sešli na křižovatku na Zbýšov, a na zastávce busu koumali jestli má cenu jít lesem (v sobotu pršelo) nebo jen po silnici. Nakonec jsme to riskli a došli až na kraj Zbýšova po silnici, a zpět že to vezmeme lesem, bo z kopce přece voda steče. Na začátku vesnice jsem zahlédl na GPS kešku, tak jsme se rozhodli zařadit aspoň jednu tuto šachtu. Domorodec s kolečkem nám ukázal cestu, a po 200 metrech už jsme stáli před zazděnou štolou.

Důl Anna ve Zbýšově

Zazděná štola

Kešku jsme našli poměrně snadno i s ohledem na menší bahno. Načnuli jsme svačiny (Já makovec, Alcone chleba se salámem) a rozhodli že to tady otočíme k Balince, kde se napojíme na původní trasu. Vyzvěděli jsme totiž, že další stanoviště s razítkem je v místech zvaných Havírna. Po cestě jsme koukali po houbách, ale nic moc tam nerostlo, jedna holubinka, pár malých pýchavek. U Mašinky (býv. důl) jsme se napojili na oficiální trasu, přečetli další informační panel, a dostali další razítko. Dál už cesta vedla zase po silnici a celkem nic zajímavého jsme neobjevili. Jen jsme s říkali, že okolní kopce jsou provrtané opravdu jak od krtků. Kolem jedné hodiny jsme dorazili opět na nádvoří zámku, kde jsme dostali Vandrovní list.

Vandrovní list

Vandrovní list

Z udírny vonělo cigáro, takže jsme neodolali, k tomu Oslavanské pivo, no parádní zakončení. Kolem druhé přijela žena a šli jsme kouknout na Banjoband Ivana Mládka.

Ivan Mládek

Ivan Mládek

Když už jsme měli ty lístky do muzea v ceně, navštívili jsme i to. Nabídl jsem jim jedno svoje staré gramorádio (v jednání).

žena za katapultem

Žena za pultem

Tatry 2013 – den šestý

Poslední letošní tůra v Tatrách byla naplánována na Sedielko, a buď to dojdem celé, nebo jen k plesu. Tůra bude o to náročnější, že vyrazíme ze Smokovce, místo z Hrebienku jako obvykle. Nastoupáme tedy víc jak 1000 místo nějakých 800.  Vstáváme opět kolem třetí a dobalujeme batohy. 3:30 snídaně – rožky, šunka, syr. 4:05 vyjíždíme, 4:30 jsme ve Smokovci. Parkujeme na dolním parkovišti (platí se jen do 18:00) . Voprdelkují tu policajti. Vycházíme k ukazateli – než tam dojdem jsme vyřízení. Svalovica z Jahňacího pořád trvá. Na Hrebienok ale vybíháme celkem rychle, až se to nezdá. V šest jsme tam. Potkáváme pár lidí. Uděláme si malou odbočku na vodopády. Fotím ze stativu, ale světlo není nic moc, slunce teprve leze.

vodopády Studeného potoka

vodopády Studeného potoka

Jdeme k Bilíkově chatě, a skoro nás přejede pekař, to je úroveň. Pomalu pokračujeme na Rainerovu útulňu, od Hrebienku zatím ani živáčka. Teprve až u Obrovského vodopádu nás dohání jeden fotograf. Zamkovského chata – jeden velký smrad. Kolem protékající potok smrdí přesně jako městská stoka. No to jste to dopracovali. Hlavne že tu máte šest druhů obědů, ale kdo by jedl v takovém smradu? Všude samé odpadky. Chvíli hledám kešku, ale smrad mi nedovolí hledat pořádně, radši jdeme dál. Cesta stoupá pozvolna kosodrzewinou, 300 m práh pod chatou, a v 10:45 jsme na Téryho chatě.

posledních 100m výškových k Téryho chatě

posledních 100m výškových k Téryho chatě

U chaty mraky lidí, ale pořád se dá najít místečko na sednutí. Pozorujem kamzíky na druhé straně plesa, pěkné stádo.

Spišské plesa, rybí oko

Spišské plesa, rybí oko. Najdete tam Téryho?

Zdoláváme jedny malé řetězy, proti Jahňacímu sranda. Jsou tu spíš kvůli bezpečnosti, dá se jít i bez nich. A dostáváme se k rozcestí Prielom / Sedielko. Naštěstí masy lidí se valí na Prielom, a dobře jim tak. Na sedielko jdou 2 nahoru a dva dolu. My si zdoláme posledních 100 m výškových a jsme u Modrého plesa kde na chvíli zakotvíme.

Modré pleso, v pozadí Sedielko

Modré pleso, v pozadí Sedielko

Zde zjištujem, že se nám batohem proleptal Repelent až ven. Jdeme otráveně dolů, na Sedielko se nám už nechce. Nezdolali, přece si to užili. Na Téryho chatě žádná pitná voda na doplnění, jen povrchová. No koupou se jim v tom psi, to vydržíme dolů. Lidí všude jak psů, náročné to je tedy spíš psychicky.  Pod prahem u Téryho chaty dáváme oběd (vepř, maso, chleba, čaj) Lidí pořád štrůdl s rozinkama. Na Zamkovského ani nezastavujem, u rozcestí radíme anglicky černošce který směr vede k vodopádům. Magistrála dělá čest svému jménu. Zas mám na pár let pokoj.

graf teploty a převýšení

graf teploty a převýšení

trasa podle GPS

trasa podle GPS

Ušli jsme nějakých 29 km, při převýšení cca 1000 m. Kroky neco přes 30 tisíc.
Druhý den balíme a jedeme domů. Letos to opravdu stálo za to. Za 10 dní jsme dali šest tůr, celkově nachodili přes 140 km, převýšení nepočítám (pres 4500?). A na pár let to zas stačí…